Asi před dvěma roky jsem se bránil provokatérovi na našem uzavřeném setkání v restauraci v Ústí nad Labem. Tento člověk byl několikrát vyzván, aby zanechal své činnosti, přestal živě vysílat. Po několikátém upozornění ostatními, které neuposlechl, jsem k němu přistoupil, telefon jsem mu sebral, rozbil o zem a vrátil mu ho zpět. Telefon jsme mu zaplatil. Stál 2000,- Kč. Bylo to utajené jednání v restauraci o našem dalším odporu proti nelegálnímu uzavírání podniků vládou. Dotyčný provokatér mě udal policii ČR. Proběhl soud, kde jsem byl obžalován z loupeže, ten jsem vyhrál. Státní zástupce se odvolal a při dalším soudním řízení jsem byl dnes nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu. Poučení? Když Vás bude někdo na WC nahrávat, tak se nebraňte, zákon není na Vaší straně.

Čeká nás odvolání.

Po dnešku jsem se rozhodl napsat tyto slova, možná poslední, s podmínkou se mi bude velmi těžko bojovat.

Současná situace v ČR má bohužel kořeny již v roce 1989 po zvolení Václava Havla komunistickými poslanci prezidentem ČR. Bohužel tím nedošlo k jasnému vypořádání s minulostí, a hlavně s lidmi, kteří dnes opět ovládají politickou scénu. Nepoučili jsme se. Naše polistopadová ekonomika byla vystavena západním firmám s tradicí a obrovským kapitálem. Úplně jsme zapomněli, že velmoci mimo jiné bohatnou na úkor jiných států. Typickým příkladem je koloniální období. Naše společnost po 40 letech komunistické totalitě se chtěla bavit, chtěla si užívat tzv. nové svobody. Bohužel jsme přeskočili období budování konkurence schopné společnosti s vyspělou ekonomikou. Chtěli jsme se rovnou dostat do blahobytu a pokud možno bez práce.

Těch posledních 30 let jsme promarnili a doslova proflákali. Kdybychom těch 30 let využili tak jako např. Německo po II. světové válce, byli bychom úplně dnes jinde. Co se vlastně stalo od roku 1989? Noví politici honbou za své zvolení naslibovali lidem ráj na zemi bez práce. Lidé zvyklí pracovat a dokázali se o sebe postarat, jsou nahrazováni novou generací lidí, kteří byli vychováni v blahobytu. Bohužel tento blahobyt nevzešel z práce, ale z privatizace majetku, který vybudovali naši předci a z různých dotací atd. Bohužel staří pardálové odcházejí a ti noví, až na výjimky, nic neumí. Proto nemůžeme sehnat kominíky, zedníky a jiné profese. Na druhou stranu máme mnoho lidí, kteří vystudovali “pseudoškoly“, a ti většinou skončí v nějaké organizaci napojené na státní rozpočet.