Asi před dvěma roky jsem se bránil provokatérovi na našem uzavřeném setkání v restauraci v Ústí nad Labem. Tento člověk byl několikrát vyzván, aby zanechal své činnosti, přestal živě vysílat. Po několikátém upozornění ostatními, které neuposlechl, jsem k němu přistoupil, telefon jsem mu sebral, rozbil o zem a vrátil mu ho zpět. Telefon jsme mu zaplatil. Stál 2000,- Kč. Bylo to utajené jednání v restauraci o našem dalším odporu proti nelegálnímu uzavírání podniků vládou. Dotyčný provokatér mě udal policii ČR. Proběhl soud, kde jsem byl obžalován z loupeže, ten jsem vyhrál. Státní zástupce se odvolal a při dalším soudním řízení jsem byl dnes nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu. Poučení? Když Vás bude někdo na WC nahrávat, tak se nebraňte, zákon není na Vaší straně.

Čeká nás odvolání.

Po dnešku jsem se rozhodl napsat tyto slova, možná poslední, s podmínkou se mi bude velmi těžko bojovat.

Současná situace v ČR má bohužel kořeny již v roce 1989 po zvolení Václava Havla komunistickými poslanci prezidentem ČR. Bohužel tím nedošlo k jasnému vypořádání s minulostí, a hlavně s lidmi, kteří dnes opět ovládají politickou scénu. Nepoučili jsme se. Naše polistopadová ekonomika byla vystavena západním firmám s tradicí a obrovským kapitálem. Úplně jsme zapomněli, že velmoci mimo jiné bohatnou na úkor jiných států. Typickým příkladem je koloniální období. Naše společnost po 40 letech komunistické totalitě se chtěla bavit, chtěla si užívat tzv. nové svobody. Bohužel jsme přeskočili období budování konkurence schopné společnosti s vyspělou ekonomikou. Chtěli jsme se rovnou dostat do blahobytu a pokud možno bez práce.

Těch posledních 30 let jsme promarnili a doslova proflákali. Kdybychom těch 30 let využili tak jako např. Německo po II. světové válce, byli bychom úplně dnes jinde. Co se vlastně stalo od roku 1989? Noví politici honbou za své zvolení naslibovali lidem ráj na zemi bez práce. Lidé zvyklí pracovat a dokázali se o sebe postarat, jsou nahrazováni novou generací lidí, kteří byli vychováni v blahobytu. Bohužel tento blahobyt nevzešel z práce, ale z privatizace majetku, který vybudovali naši předci a z různých dotací atd. Bohužel staří pardálové odcházejí a ti noví, až na výjimky, nic neumí. Proto nemůžeme sehnat kominíky, zedníky a jiné profese. Na druhou stranu máme mnoho lidí, kteří vystudovali “pseudoškoly“, a ti většinou skončí v nějaké organizaci napojené na státní rozpočet.

Typickým příkladem polistopadové doby je pan Petr Fiala. Nikdy nepracoval v soukromé sféře. Bohužel jsme si mysleli, že západ dožene do 30 let, ale ono se vlastně stalo úplně něco jiného, západ se naopak na nás obohatil. Dnes jsme v situaci, že jsme si dobrovolně nechali zlikvidovat zemědělství, průmysl a naší el. energii prodáváme do Rakouska, kde občané Rakouska mají naší energii skoro 3x levnější než občané ČR. Dobrovolně jsme si zlikvidovali střední třídu, malé a střední podnikatele a státní úředníci mají o 20% vyšší platy než lidé, kteří tvoří daně. Jsme v situaci, kdy vlády pomocí dotací ovládají voliče. Jsme v situaci, že se vlády chlubí, kolik lidí už dosáhne na různé podpory. Za pár let budeme buď pracovat pro nadnárodní korporaci nebo pro stát. My už si o své zemi bohužel nerozhodujeme. EU a USA nám diktují úplně vše a jen můžeme přihlížet, jak USA bohatne opět na úkor jiných. Naše vláda nehájí zájmy lidí, kteří by ještě mohli tuto zemi opět pozvednout a osamostatnit, ale zajmi lidi, kteří pro kus žvance jsou ochotni držet hubu a krok.

Nakonec se vše zhroutí a začneme znova. Jen nevím, co se stane s lidmi, kteří nic neumí mimo čerpání dávek či dotací. Dnes nás čeká těžké období, mnoho lidí ještě pořád žije ve falešné bublině blahobytu vytvořenou státem. Zákony Světa jsou neúprosně bez práce prostě nejsou koláče. Jen se bude těžko říkat lidem pravda. Politická strana s programem na obnovu a jasně řekne lidem, jdeme makat, bude těžko volena lidmi napojených dnes na dotace žijících v blahobytu na úkor ostatních. Po 30 letech ovládají nadnárodní řetězce maloobchodní prodej potravin a je opravdu ostuda si kupovat české brambory v Německu za nižší cenu, než dovozové brambory v tzv. českém obchodě.

Cesta z této situace bude bolestivá a žádný politik tuto cestu nebude chtít dobrovolně podstoupit. V ČR opět dochází k ožebračování lidí, kteří něco mají mimo jiné mají vlastní názor. Nebo Vám přijde normální si dobrovolně zvednou ceny elektrických energií, rozpoutat inflaci a s touto inflací bojovat pomocí vyšších úroku, které nastolila ČNB?

Výsledek? Firmy krachují z důvodu vysokých nákladů na energie a úroků, lidé nemají na hypotéky. Přijde Vám normální si pak číst v novinách že ČEZ a banky mají rekordní zisky? Ty vláda mimořádně zdaní, aby měla na své dotace, dávky a na platy armádě úředníků, kteří budou vždy volit tak, aby nemuseli pracovat v podnikatelské sféře. Proč máme několikanásobně víc úředníků než ve Švýcarsku? Proč si nikdo v době covidu nevšimnul, že polovina úředníku byla doma? Proč Fiala místo personálních auditů opět nabírá dalších 8000 státních zaměstnanců?

Proč má Praha 57 starostů, když v Mnichově jich stačí 22? Mimo jiné tito lidé pak chybí v podnikatelské sféře, kde vznikají daně.

Pravda je někdy velmi jednoduchá, lidé napojení na statní rozpočet jsou ovládatelní. Lidé, co sami tvoří a budují jsou nebezpečí pro tento systém. Mnoho lidí v soukromí mluví jinak než na veřejnosti, naši společnost po 30 letech opět obchází strach, nedůvěra a zbabělost.

Jediná šance je se opět vrátit ke kořenům, musíme opět podpořit lokální firmy, které zaměstnávají lidi ve svém okolí, musíme vybudovat společnost, která umožní lidem podnikatelsky a profesně růst. Nejsme stejní a nikdy nebudeme. Musíme vytvořit dlouhodobě stabilní podnikatelské prostředí, ve kterém musí mít šanci se každý uplatnit podle svých schopností a píle. Musíme zrušit dotacemi pokřivený trh, který naopak lidi dusí a upřednostňuje občany loajální k systému.

Samostatná kapitola je Evropská unie. Hlasoval jsem v referendu pro vstup ČR. Chtěl jsem rovnoprávnou obchodní spolupráci mezi suverénními státy, ale určitě jsem nechtěl komise zakazující a omezující trhy v jednotlivých státech, nechtěl jsem dotace, které pokřivují trh a znevýhodňují podnikatele, nechtěl jsem společné vlajky, hymny a určitě nechci ani společnou armádu.

Myšlenka dobrá, bohužel je opět zneužita lidmi, kteří chtějí řídit Evropu politicky, a to ve všech oblastech.

Mám 4 děti, celý život podnikám, uznávám tradiční rodinu, jsem pokřtěný, příští rok mi bude 50 let. Za tím, co píšu si pevně stojím, ale těžko je uslyšíte od lidí, kteří dnes vládnou v naší společnosti.

Co na závěr, naše země už zažila několik podobných krizí a opětovného zvednutí. Po dešti přijde vždy slunce, bohužel jsem v době kdy se teprve začíná pršet a bouřky nás teprve čekají.

S přáním hezkého Adventu

Jiří Janeček, trestanec, provozní v pivovaru Malý Janek z Jinec