Přitom příslušné úřady v Kyjevě teprve dokončují proces nutný k tomu, aby byl tento člověk na Ukrajinu vydán. Důvod zadržení a vydání? Frančetti byl prý v minulosti zapojen do ruské anexe ukrajinského poloostrova Krym.

Mluvčí ukrajinského mnisterstva zahraničí k tomu uvádí, že „zadržení je výsledkem společného postupu ukrajinských a českých právních orgánů, jehož cílem je přivést Alexandra Frančettiho k odpovědnosti za spáchání řady trestných činů proti našemu státu, konkrétně pak za účast v ruské okupaci Krymu“. O jaké „hrozné“ činy mělo jít, není specifikováno.

"V současné době je věc posuzována kompetentním státním zastupitelstvím, kterým je Městské státní zastupitelství v Praze. Posuzuje podání návrhu na vzetí osoby do předběžné vazby, taktéž je příslušné k provedení předběžného šetření podle zákona o mezinárodní spolupráci,", sděluje k tomu mluvčí českého minsterstva spravedlnosti Řepka. O přípustnosti vydání - tedy o splnění všech zákonných podmínek pro extradici - budou následně rozhodovat soudy. Přičemž finální souhlas k  případnému vydání musí dát následně souhlas ministr (ministryně) spravedlnosti (viz. případ vydání pana Nikulina do USA). Lze očekávat, že celý proces může trvat minimálně několik měsíců.

"S ohledem na aktuální procesní fází řízení o vydání ministerstvo spravedlnosti není oprávněno se vyjadřovat k tomu, zda je ve smyslu platné legislativy vydání ve věci přípustné, respektive zda je žádost Ukrajiny důvodná," doplňuje mluvčí Řepka.

Ukrajinská strana uvádí, že Frančetti byl prý v minulosti  šéfem jedné z polovojenských formací působících na Krymu resp. že působil v rozvědné skupině Severní vítr, která měla chránit krymské město Sevastopol před možnými útoky. 

Ruské straně se pochopitelně tento postup nelíbí a označuje jej za destruktivní a směřující  k dalšímu zhoršení vztahů obou zemí. Ruský mnistr zahraničí Lavrov prohlásil, že Rusko by se rádo dozvědělo, jaký je skutečný důvod Frančettiho zadržení. "Možná je to jeho boj proti neonacistům z takzvaných dobrovolnických praporů, které jsou i na Západě považovány za nelegální". 

Celá věc skutečně vypadá docela podezřele a vše ukazuje na to, že jde o čistě politickou záležitost a ukrajinské vyřizování si účtů s ruskou stranou, se kterou jsou v současné době ve vztahu ne nepodobném studené válce.  Tento konflikt má i svou „horkou“ fázi v podobě vojenských útoků ukrajinské armády a různých dobrovolnických praporů fašistického typu na ruskojazyčné obyvatelstvo Ukrajiny v obastech Doněcka a Luhansku.

Není bez zajímavosti, že Alexandr Frančetti, dle informací serveru iRozhlas, má v České republice již více než 20 let povolení k trvalému pobytu. Dlouhodobě zde podniká, platí daně, žije jako bezúhonný občan. I to musí ministerstvo spravedlnosti při svém rozhodování vzít do úvahy.

Ale hlavně – ukrajinská strana v žádosti o jeho vydání, alespoň, co je veřejně známo, neuvádí žádné relevantní důvody. Není tam ani zmínka o tom, že by měl být tento člověk podezřelým ze spáchání násilých trestných činů, neřkuli z činů teroristických. Naopak, on sám ke svému krymskému angažmá dříve uváděl, že v roce 2014 na poloostrově vedl skupinu, která několika teroristckým útokům z ukrajinské strany zabránila, včetně zabavení velkého množství zbraní a výbušnin.

Shrnuto, jedná se jednoznačně o politický případ, o ukrajinský tlak na Rusko,  kde má Česká republika sehrát roli ne nepodnou té, která nosívá označení „užitečný idiot“. Nelze odhlédnout ani od toho, jaký osud by Alexandra Frančettiho čekal v ukrajinském vězení – za stávajícího stavu ukrajinsko-ruského nepřátelství a nenávisti.

Nabízí se i paralela s katalánskými politiky, vězněnými ve Španělsku, či španělskými úřady stíhaných v nepřítomnosti, pouze za uplatnění zákonného práva na sebeurčení národa formou uspořádání referenda o katalánské nezávislosti.

Abychom si udělali obrázek o „nezávislosti“ a „nestrannosti“ ukrajinské justice, lze připomenout pár let starý případ ukrajinského novináře Ruslana Kocaby. V lednu 2015 bojkotoval čtvrtou vlnu mobilizace na Ukrajině (směrem na Donbas). Za přizvání k bojkotu mobilizace byl Kocaba odsouzen v květnu roku 2016 a získal 3,5 roků vězení s konfiskací majetku. Strávil ve vězení 524 dní. Byl osvobozen až odvolacím soudem a propuštěn v červenci 2016.

Přitom během oranžové revoluce byl vůdcem stanového tábora. V prezidentských volbách v roce 2014 hlasoval pro Petra Porošenka.   Do konce roku 2014 pracoval jako zvláštní zpravodaj na volné noze ukrajinského televizního kanálu „112“. Pokrýval průběh vojenských operací v Donbasu, navštěvoval obě strany konfliktu a procestoval obě strany frontové čáry (od Novoazovska po Kramatorsk). Ve svých materiálech kriticky zhodnotil činy ukrajinských ozbrojených sil. 

V předvečer první etapy mobilizace v polovině ledna 2015 Kocaba zveřejnil na YouTube video „Jsem proti mobilizaci“ (v lednu 2016 počet zhlédnutí byl 400 000), v němž uvedl, že není ochoten připojit se k armádě a vyzval všechny „adekvátní lidi“ k tomu, aby taky ignorovali mobilizaci, protože ve státě nebylo prohlášeno stanné právo. Také uvedl, že „je lepší, abych strávil dva až pět let ve vězení, než jít na záměrné vraždění mých krajanů, kteří žijí na východě... Odmítněte tuto mobilizaci, protože je to peklo, to je hrůza! Je nemožné, aby lidé v 21. století zabíjeli ostatní pouze proto, že chtějí žít samostatně“. Ozbrojený konflikt v samotném Donbasu nazýval občanskou válku a poznamenal, že zde neexistují téměř žádné ruské jednotky (s výjimkou vojenských poradců a speciálních sil, kteří v tomto konfliktu zastupují i Spojené státy). Ve svých předchozích rozhovorech s ruskými médii promluvil také ve prospěch možnosti samostatné existence Donbasu mimo Ukrajinu.

Ruslan Kocaba byl obviněn z porušení části 1 článku č. 111 (velezrada) a části 1 čl. 114-1 (zabránění zákonné činnosti ozbrojených sil Ukrajiny a dalších vojenských útvarů) trestního zákona Ukrajiny. Podle uvedených článků Kocabovi hrozilo 5 až 15 let vězení. Na jeho obranu se postavila dokonce i Amnesty International, Ukrajinská helsinská organizace pro lidská práva či Nezávislý odborový svaz médií Ukrajiny (NMPU), který prohlásil, že  to vytváří precedens, kdy každý novinář může být za zveřejnění údaje nebo prohlášení, která odporují oficiálnímu postavení úřadů, obviněn ze zrady. 

Tomu my zde v Česku zřejmě říkáme demokratický přístup k pluralitě názorů a lidským právům. Kocabův příběh je ještě velmi slabým odvarem kauzy Frančetti. Zcela zjevně tu kryjeme politický proces. Což si už nepamatujeme 50. léta a jejich šibenice? A kde jsou naše lidskoprávní neziskovky? Proč neburcují na poplach, když se – i za naší oficiální účasti – jedná o zřetelný pokus represivně postihnout člověka za jeho názor a postoj? Jestliže předseda Senátu se vydává za Tchajwance, zde by bylo namístě, aby se podobné organizace kolektivně prohlásiliy Krymskými Rusy. Pak by si jich mohl člověk (poprvé) trochu vážit.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Článek obsahuje štítky

Rusko , Ukrajina , Kobza , Frančetti

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: PV