Nejčastěji se sice v této situaci zmiňuje smečka, především vlčí, my však mezi politiky budeme tentokrát věnovat pozornost hejnu, a to konkrétně tzv. modrých ptáků. Zvláště mezi těmi se totiž hojně vyskytují samci pečlivě vystavující na odiv nejen peří, odhodlaně prosazující vůdčí roli a dle vlastní libosti se pářící, z pohodlnosti vyhledávaje si příslušné partnerky v obklopujícím je hejnu. Jenže to, co v živočišné říši jaksi patří od přirozenosti k sobě, mezi politiky spíše plodí trapnosti, a modří samečkové jsou všelijakou pochybnou plodností již tradičně proslavení.

Začal to už kdysi před dvaceti lety ne sice kovaný politik, ale zato jejich ochotný slouha, sameček zapomenutého jména Viktor Krejčí. Šéfredaktor pravicově laděné tiskoviny zvané Denní Telegraf, ve skutečnosti hlásné trouby Občanské demokratické strany, jenž byl v příkladně pilném kontaktu se svým stranickým předsedou Václavem Klausem, od něhož si každodenně přivážel patřičné instrukce jak dál. Až jednou však na sekretariát nedorazil, a následně ani do redakce. Povedený ptáček zmizel, když na rozloučenou vyplenil hnízdečko (redakční kasu) a na tah sbalil i svolnou samičku (redakční sekretářku). Dlouho se netušilo, kam se Krejčí zašil.

Sotva kdo tehdy mohl tušit, že se rodí tradice podobných úletů po novém zahnízdění lačných alfa samečků. Leč nebyl to zatím již vzpomenutý předseda ODS, kdo na ni navázal, anžto se časem zmohl postupně jenom na jakési zamilované leč nezávazné cvrlikání s jistými samičkami rovněž letu schopnými, neboť letuškami. Ještě předtím na podzim 1997 přežil politický atentát, když se ho během pracovního odletu do Sarajeva snažili ze stranického hnízda vystrnadit někteří soudruzi kukaččích manýrů. Mezi těmi, kdo se tenkrát postavil na stranu nepřítomného pomlouvaného, byl pozdější třetí alfa sameček Václav Musílek, tiskový mluvčí ODS a bývalý (po Krejčím) šéfredaktor Denního Telegrafu. Věrnost se vyplácí, a jelikož vládnoucí strany vládnou i trafikami, již rok po Sarajevu byl Musílek vyslán do Libně v čelo skrz naskrz promodralé radnice Prahy 8.

A protože příklady táhnou, ani tento alfa borec si s nějakou partnerskou věrností život nekomplikoval, a bez okolků v hejnu svých oddaně švitořících vybral náhradnici k zahnízdění. Aby geneticky posílil stranickou roli ve vedení ´klausovské´ Prahy 8, stala se jí jeho pravá ruka místostarostka Terezie Holovská, s níž počal (možná přímo v reprezentačních prostorách libeňského zámečku a snad dokonce i v pracovní době, jak romantické!) potomka, v jehož venčení se poté, to již prokazatelně v pracovní době, povinně střídaly podřízené zaměstnankyně radnice. Politicky družné vrkání modře vybarveného párečku ovšem skončilo již po dvou jarech trapnou blamáží, když je z jejich radničního hnízdečka vyštípali sami spolustraníci.