Nejčastěji se sice v této situaci zmiňuje smečka, především vlčí, my však mezi politiky budeme tentokrát věnovat pozornost hejnu, a to konkrétně tzv. modrých ptáků. Zvláště mezi těmi se totiž hojně vyskytují samci pečlivě vystavující na odiv nejen peří, odhodlaně prosazující vůdčí roli a dle vlastní libosti se pářící, z pohodlnosti vyhledávaje si příslušné partnerky v obklopujícím je hejnu. Jenže to, co v živočišné říši jaksi patří od přirozenosti k sobě, mezi politiky spíše plodí trapnosti, a modří samečkové jsou všelijakou pochybnou plodností již tradičně proslavení.

Začal to už kdysi před dvaceti lety ne sice kovaný politik, ale zato jejich ochotný slouha, sameček zapomenutého jména Viktor Krejčí. Šéfredaktor pravicově laděné tiskoviny zvané Denní Telegraf, ve skutečnosti hlásné trouby Občanské demokratické strany, jenž byl v příkladně pilném kontaktu se svým stranickým předsedou Václavem Klausem, od něhož si každodenně přivážel patřičné instrukce jak dál. Až jednou však na sekretariát nedorazil, a následně ani do redakce. Povedený ptáček zmizel, když na rozloučenou vyplenil hnízdečko (redakční kasu) a na tah sbalil i svolnou samičku (redakční sekretářku). Dlouho se netušilo, kam se Krejčí zašil.

Sotva kdo tehdy mohl tušit, že se rodí tradice podobných úletů po novém zahnízdění lačných alfa samečků. Leč nebyl to zatím již vzpomenutý předseda ODS, kdo na ni navázal, anžto se časem zmohl postupně jenom na jakési zamilované leč nezávazné cvrlikání s jistými samičkami rovněž letu schopnými, neboť letuškami. Ještě předtím na podzim 1997 přežil politický atentát, když se ho během pracovního odletu do Sarajeva snažili ze stranického hnízda vystrnadit někteří soudruzi kukaččích manýrů. Mezi těmi, kdo se tenkrát postavil na stranu nepřítomného pomlouvaného, byl pozdější třetí alfa sameček Václav Musílek, tiskový mluvčí ODS a bývalý (po Krejčím) šéfredaktor Denního Telegrafu. Věrnost se vyplácí, a jelikož vládnoucí strany vládnou i trafikami, již rok po Sarajevu byl Musílek vyslán do Libně v čelo skrz naskrz promodralé radnice Prahy 8.

A protože příklady táhnou, ani tento alfa borec si s nějakou partnerskou věrností život nekomplikoval, a bez okolků v hejnu svých oddaně švitořících vybral náhradnici k zahnízdění. Aby geneticky posílil stranickou roli ve vedení ´klausovské´ Prahy 8, stala se jí jeho pravá ruka místostarostka Terezie Holovská, s níž počal (možná přímo v reprezentačních prostorách libeňského zámečku a snad dokonce i v pracovní době, jak romantické!) potomka, v jehož venčení se poté, to již prokazatelně v pracovní době, povinně střídaly podřízené zaměstnankyně radnice. Politicky družné vrkání modře vybarveného párečku ovšem skončilo již po dvou jarech trapnou blamáží, když je z jejich radničního hnízdečka vyštípali sami spolustraníci.

Mezitím (po prohraných volbách 2002) se ve stranickém sekretariátu s budoucí vizitkou čtvrtého stranického alfa samečka etabloval nový šéf Miroslav Topolánek, modrý fták tentokrát dokonce s gulema. Situace se až trapně opakovala: bývalý místopředseda senátu a nyní již čerstvý premiér záhy ve svém hejnu zaregistroval přítomnost lepé samičky, nové místopředsedkyně poslanecké sněmovny Lucie Talmanové. Neměli to ze svých VIP bidýlek k sobě daleko, takže vrána k vráně, znáte to. Happy end na sebe nenechal dlouho čekat, v létě 2007 se oba vrcholní politici čeští vlastenci pochlubili synkem s ryze českým jménem Nicolas.

Upotřebitelnost vrcholového politika limituje mnohé, a to se v Topolánkově případě koncem prvního decennia 21. století krutě nesešlo, když zvláště trapně dopadlo pro zahraniční určené natřásání peří (spolu s normálně ukrývaným Nicolasovým původcem) na terase jedné toskánské vily. Výsledkem bylo vynucené vycouvání ze všech myslitelných funkcí. Svěží vánek odvanul v nelibém zápachu, ale tvrdé ponaučení mozečky modrých ptáků pranic nepoznamenalo.

Jako čtvrtý předseda ODS byl nastoupen Petr Nečas, a aby byla kontinuita stranických zvyklostí dodržena, i on poznačený zřejmě módním cejchem bigamických záchvatů svých předchůdců. Na Úřadu vlády se přitom další z nových premiérů ve stohlavém hejnu nejbližších spolupracovníků ani nemusel dlouho rozhlížet, vždyť současně s ním se hned na vedlejším bidýlku vrchní ředitelky Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky uhnízdila slibně vrkající ambiciózní spolustranice Jana Nagyová. A vlastně již od té chvíle bylo zase jasno, i když v tomto případě spíš ona klovla jeho, čímž také posvětila budoucí trapný konec i tohoto párečku.

Tady by i mohlo vyprávění o alfa samcích čeledi ODS skončit. S nezbytným doplněním, že zmínění Musílek, Topolánek i Nečas, kteří by snad jako vrcholní politici měli být příkladem alespoň jisté společenské morálky a charakteru, svorně zradili své právoplatné družky, a dva z nich si navíc potomky pořídili patřičným konáním v hříchu.

Jenže vyprávění nekončí. Jak Wikipedie uvádí a život potvrzuje, vlčí i lidské smečky mají i své alfa samice. Ty člověčí jdou přitom za svým cílem zvláště promyšleně, zarputile a bezohledně. S jednou jsme se již seznámili, konání druhé se kuriózně propojilo s osudy modrých alfa samečků číslo dva a tři: Terezie Holovská, bývalá nepovedená místostarostka Prahy 8, toužící stát se veškerému našemu lidu vysněnou prezidentkou, ve svém ambiciózním politickém záchvatu odhodlaná jít bezohledně po hřtánu i bývalému stranickému alfa samci Topolánkovi.

Smutné jsou výhledy od vývěsního štítu ODS. Alfa samci minulosti zatraceni a zapomenuti, a přitom jejich zakřiknutí následovníci obého pohlaví vůbec nepřipomínají budoucí odhodlané vůdce smečky. Sice stále pilně vyjí, ale karavana jde nerušeně dál…

Jiří Macků