A provází už dost dlouho, postupně ohraničená časovými úseky určenými na očkování. Tak se postupně dostalo nyní i na děti od dvanácti let, které z toho sice vcelku nemají valný pojem, zato jejich rodiče veškerou odpovědnost. Svolit k operativní změně pohlaví (když už pominu ženskou obřízku) našemu drahému potomku v tomto věku jo, protivirovou včeličku ani za boha.

Jistě, nikdo nikoho nemůže nutit. Však na to ještě leckterá rodina doplatí. V tehdejších letech nepříliš valné demokracie se našich rodičů, natož nás, nikdo neptal. Do škol – a to bez vědomí odpovědných zástupců – jak to někdo nahoře rozhodl, narukovali lékaři a sestry a už to jelo: během hodiny (nejlépe matematiky) byla obsloužená celá třída. A totéž, než jsme zdárně absolvovali základní školu, ještě několikrát. Protože byl i několikerý důvod: tuberkulóza, záškrt, obrna, spalničky, neštovice, černý kašel a další pohromy, jež na nás ve své nekonečné lásce sám Stvořitel z času na čas sesílati ráčí.

Životu nebezpečné choroby nás zdárně míjely

Pochopitelně jsme tenkrát ani vzdáleně netušili, co a jakého původu do nás preventivně vpichují. Zamyslel jsem se nad tím až v této očkováním potrefené době a též náležité odborné informace vyhledal: ´Vakcína je látka, jejíž vpravení do organismu má zajistit stimulaci imunitního systému, aby si organismus vytvořil mechanismus obrany proti konkrétnímu onemocnění bez toho, aby skutečně onemocněl.´ A jakého mohly být tenkrát vakcíny původu? Zahraničně kapitalistického sotva, na to nebyly valuty. A také proč, náš farmaceutický průmysl byl vždy na vysoké úrovni. Prostě nikdo nemusel řešit, jaké které vakcíně se obětovat.

Mně, a všechny mé spolužáky i -žačky podobné život ohrožující nakažlivé choroby tím pádem obešly. Až na gymnáziu jsem poznal kolegyni, jejíž rodiče asi – protože i tenkrát o zdraví svých dětí rozhodovali mnozí tmářští zarputilci – něco zanedbali. Měla tak neštovicemi zjizvenou tvář, že jsem si i po čase říkal, jestlipak tě, holka, vůbec někdy někdo chtěl. A naopak úplně čerstvým případem můžu posloužit nyní z tenisových kurtů: Italka Camila Giorgi, právě ve Wimbledonu vyřazená naší Muchovou, je mladá žena půvabné tváře. Jenže z tribuny. Před dvěma lety jsme ji na Prague Open viděl zblízka, obličej pokrytý silnou vrstvou make-upu.

Proč nejmilovanějším odpíráte zdravou b?udoucnost?

Vakcinaci, nyní tedy nejčerstvěji těch nejmladších, znovu řeší kdekdo. Jenom děti jsou při tom rodinném rozhodování někde na druhé koleji, zavřeni v dětském pokoji. Kolik už jich zemřelo, když třeba z příkazu rodičů nesměly dostat krevní transfúzi. A nyní půldruhého roku číhá covid se všemi svými zvrhlými mutacemi.

Právě proto Krajské listy vypsaly aktuální anketu pro rodiče s dotazem ´Své děti nedáte očkovat, protože´:

a/ vám to zakazuje víra;

b/ zásadně odmítáte jakékoli příkazy pocházející od vrchnosti, aniž byste se nad nimi zamysleli;

c/ nesnášíte Babiše, Zemana, současné ministry zdravotnictví, či případně všechny dohromady;

d/ sami sice dobře nevíte proč, ale jste se svým odhodlaným postojem vůči režimu navýsost spokojeni.

Zvolenou odpověď napište na útržek toaletního papíru, třikrát rychle po sobě si ji přečtěte a poté spláchněte. Ve zbývajícím čase se aspoň na chvíli zamyslete nad významem šťastné a zdravé budoucnosti svých dětí. Štěstí totiž přeje hlavně připraveným…

Dvořáci všech světových profesí, spojte se!

Dříve k tomu na novinářském poli nemohlo dojít: každá ústřední tiskovina se starala především o svoji problematiku (s výjimkou Rudého práva, to kafralo do všeho) a inzerce s reklamou měly vždy své skromné nevtíravé místo upozaděné až na posledních stranách. Dnes však každé médium píše o všem, a nejraději pořád dokola. Ovšem vždy po svém dle politicko-společenského směřování movitého majitele a jeho šéfovského zadání. Ve všech se také inzerce a reklamy staly bezohledným molochem terorizujícím nabídkou i nemožného. Vše se tak slévá do jednoho chaotického informačního proudu, což mnohdy u spotřebitele vyvolává nechápavé kroucení hlavou, ba až záchvaty řehotu.

Protože i mediální život tropí hlouposti

Tak se třeba nedávno v novinkách.cz hned po sobě objevily dvě novinky, významově spojené jedním slovním základem, donedávna ještě mezi slušnými lidmi nepříliš frekventovaným a církví zapovídaným. Nejprve Evropská fotbalová federace oznámila, že za doping ročním zákazem činnosti potrestala brankáře Ajaxu Amsterodam a kamerunské reprezentace André Onanu, na což v těsné blízkosti navázala informace české policie o zvrhlém exhibicionistovi, jenž v nepříliš naplněné pražské tramvaji onanoval před mladou dívkou. Nezletilou, ale pohotovou, dnešní nadané děti si s lecčíms dokážou hravě poradit - vše si nahrála na mobilní telefon, a hned bylo ve škole s holkami nad čím chichotat. Ovšem až tohoto pražského testosteronem nadopovaného ´onanu´ dopadnou, hrozí mu dokonce až dva roky zákazu ´činnosti´ v dívčí společnosti.

Řídit tak pohřební ústav jako rodinnou firmu…

Jméno tramvajového prostopášníka je zatím neznámé, na rozdíl od ihned odhaleného a zatčeného vraha pracovnice pražského úřadu práce, jistého Dvořáka. Kouzlem nechtěného podrobně veřejně pitvaný motiv jeho činu doplnil v Parlamentních novinách (ne, jistě to nebyl záměr!) stručný inzerát tohoto znění: „Pohřební služby Dvořák: poskytujeme všechny služby související s odchodem Vašich blízkých, jsme pohřební služba s rodinnou tradicí.“ Že by jenom shoda jmen, nebo skutečně nějaký rodinný podnik? Vždyť plán ´odchodů´ je třeba plnit, a bez dodavatelů ´zboží´ to jde ztěžka.

V takovém případě by se ovšem o atraktivní kriminální námět měli zajímat televizní dramaturgové; když už ne na Barrandově, tak na Kavčích horách určitě. Navíc by tam nejvýš sedící nejdůležitější Dvořák tohoto státu mohl zpracováním odpovídající reportáže pověřit třeba dělný kolektiv Newsroomu. Vždyť nemusí hned pršet, stačí, když Rosí.

Jiří Macků

Článek vyšel na webu krajskelisty.cz, publikováno se souhlasem autora.