Původní záměr zakázat olovo v evropských mokřadech kvůli otravám mokřadního ptactva se postupně rozšiřuje na návrh plošného zákazu olova všude. K návrhu byla spuštěna Evropskou Komisí diskuse, a dnes, 15. července, uplynula lhůta na odpověď Vlády ČR. Pokud nebude česká vláda na uvedenou problematiku reagovat, vyslovuje automaticky souhlas. Zda reagovala nevím. Co vím, že to celé je pro naše myslivce, rybáře a sportovní střelce nepřijatelné. Nejenom proto, že v ČR neexistují seriózní data, která by prokazovala závažnost otrav českého mokřadního ptactva a zvěře olovem, ale i proto, že již nyní máme dostatečné právní předpisy, které používání olova v mokřadech vylučují. Zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti s platností od roku 2010 v § 45, odst. 1, písm. w jasně uvádí, že se zakazuje používat olověné brokové náboje k lovu vodního ptactva na mokřadech“. To je dostatečné omezení a nové a prohlubující zákazy olověného střeliva i mimo mokřady, navíc i pro sportovní střelce, rozhodně nepotřebujeme.

Když nevíš co je mokřad, zakaž olovo raději všude?

Odpověď na tendence zpřísnění zákazu olova můžeme najít třeba i na půdě České republiky. Ministerstvo životního prostředí ČR totiž považuje za mokřady evropského významu všechna mokřadní stanoviště dle tzv. Ramsarské úmluvy, jejíž smluvní stranou je ČR od roku 1990. Ale Ministerstvo zemědělství považuje za mokřady pouze ta stanoviště, která jsou uvedená na Seznamu mokřadů mezinárodního významu (v ČR v současnosti je to 14 lokalit). Česká společnost ornitologická pak tvrdí, že se ptáci střílejí olovem i na mokřadních stanovištích, které MZE jako mokřady neeviduje. Výslednou zkratkou nejasné definice toho co je mokřad je: „zakažme olovo pro jistotu všude“. Přesně tuto strategii, a předpokládám, že ze stejných důvodů, přijmuli i na půdě Evropské Komise. (ornitologové z Birdlife International spolu mluví). Proto se zákaz olova v mokřadech má rozšiřovat na jeho paušální zákaz všude. Tedy i na střelivo, kterým se střílí mimo mokřady. Když už, tak už. Jednou z podpůrných tezí Evropské Komise pak je, že absolutní zákaz olova bude administrativně i pro kontrolní úřady nejjednodušší. Aktivistická zkratka se pak může nesmyslně dotknout životů milionů lidí, lovců, myslivců, rybářů, sportovních střelců a biatlonistů, aniž by měla exaktně doložitelný základ racionální ochrany přírody.

Jak se vlastně olovo do těla ptáků, zvířat, ale i člověka dostane?

Jsou v zásadě tři způsoby. Pozřením broků nebo rybářských olůvek, postřelením zvířete, pozřením zvířete, které bylo postřeleno/zastřeleno olověnou municí. Existují dokonce studie, které si daly tu práci, a zkoumaly množství olova v krvi lovců, kteří pravidelně jedí zvěřinu, kterou ulovili. Obsah olova byl u nich větší, než u lidí, kteří takto lovenou zvěř nekonzumovali. Nicméně množství olova v krvi lovců bylo dramaticky nižší než přípustná dávka stanovená Světovou zdravotnickou organizací (10 μg/dl pro dospělé).

Umírají ptáci skutečně na otravu olovem, nebo umírají na něco jiného s olovem v těle?

Je olovo vážně toxické? To se ví, že je toxické. Nemá cenu to rozporovat. Dokonce ze světa známe několik stovek vědeckých článků, které o otravách ptáků olovem hovoří. Je to většinou popis jednotlivých úhynů, ale i chronických otrav. Birdlife International uvádí, že ročně na otravu olovem uhyne odhadem milion ptáků. Odhad počtu úmrtí na otravu olovem je ale tak trošku věštěním z křišťálové koule. To proto, že nelze jednoznačně říci, že pták uhynul na otravu olovem. Podobně jako je to u úmrtí lidí na koronavirus. Většina lidí, která zemřela evidenčně na koronavirus, zemřela ve skutečnosti z jiného důvodu a shodou okolností zemřeli s koronavirem v těle. Úplně stejně to bude s otravami ptáků olovem. Většina z nich uhyne na něco s tím, že mají v těle také rezidua z olova. Milion analýz ročně uhynulých ptáků opravdu nikdo neudělal, takže s tím milionem ptáků otrávených olovem bych byl velmi obezřetný.