Celostátně známými figurami mezi demokraty, kteří usilují o kandidaturu, jsou prakticky jen dva uchazeči. Bývalý Obamův viceprezident Spojených států Joe Biden a vedle něj také dlouholetý senátor a představitel levého, „socialistického“ křídla Demokratické strany Bernie Sanders. Oba dva kandidáti mají jednu významnou slabinu. Nejsou zrovna junáky v největším rozpuku. Bidenovi je 76 let a Sandersovi 73 let. Proti nim ale nebude kandidovat také zrovna mladík v nejlepších letech.

Biden představuje centristickou politiku Demokratické strany. Má za sebou ohromnou politickou zkušenost a již při pohledu na něj, na jeho gesta (na evropské poměry poněkud teatrální), je možné říci, že je to muž s velkou sociální empatií, schopný velmi citlivě vnímat dění kolem sebe. Svou volební kampaň zatím založil na jakémsi „návratu kupředu“, tedy k návratu k nejlepším dobám Obamova úspěšného prezidentství. Biden byl vůči prezidentovi Obamovi po celých osm let mimořádně loajální a sdílel s ním desítky stanovisek, které mu jistě nebyly zcela po chuti. V Senátu Spojených států po více než tři desítky let hledal se svými kolegy i politickými soupeři vždy cestu k politickému kompromisu. Zcela nepochybně by mohl nalézt také cestu k řadě voličů některých volebně klíčových států, které Demokratická strana v posledních prezidentských volbách ztratila. Lze očekávat, že právě tato schopnost Bidena, získávat voliče ze střední třídy i zaměstnance, bude tím faktorem, který rozhode o jeho nominaci. Pokud se tedy neobjeví něco negativního z jeho minulosti, z jeho dlouhé politické kariéry. Jak se zdá J. Biden byl vždy obdivovatelem žen. Některé si i po letech stěžují na jeho letmé doteky při veřejných vystoupeních. Na druhé straně prezident Trump projevoval v minulosti zájem o ženy a to často i o ženy poněkud veselejšího ražení. Vyvstává otázka, zda tuto kartu proti Bidenovi mohou republikáni tedy vůbec použít.

Bernie Sanders představuje ovšem to křídlo strany, které prosazuje některé požadavky, jež se například britským labouristům, pokud mluvíme o anglosaském světě, podařilo v rámci „Welfare state“ uplatnit již těsně po druhé světové válce. Mám na mysli především ideu všeobecného zdravotního pojištění. Ve Spojených státech jsou stále ještě miliony lidí, které se i po ObamaCare pohybují mimo systémy zdravotního pojištění a jsou tedy v zásadě závislé na víceméně charitativní chudinské zdravotní péči. Na druhé straně Sanders přiznává, že uplatnění tohoto chvályhodného záměru by znamenalo zatížit vyšším daňovým břemenem také střední třídu. Je otázka, zda právě zvýšení daňového břemene, které z tohoto hrozí, by pak neodradilo od volby demokratického kandidáta na prezidentství právě voliče ze střední třídy.

V každém případě však oba dva tito kandidáti mají největší podporu voličů Demokratické strany: Biden 34%, Sanders 27% a až za nimi následuje zajímavá senátorka Warenová s 14%. A podle současných průzkumů jsou Biden i Sanders schopni Trumpa porazit.