Ty nešťastné ženy nejprve u policie a pak u soudu svědčily, že MUDr. Barták, řečený "Doktor prase", byl jejich zaměstnavatelem a z tohoto titulu je zejména na zahraničních cestách nutil k sexu. Bylo to vcelku odporné a asi by se našel málokdo, kdo by Mudr. Bartáka litoval po vynesení dvanáctiletého trestu odnětí svobody.

Chci říci, že doktora Bartáka znám. Setkal jsem se s ním několikrát, protože byl jedním z představitelů obskurního spolku pod názvem Lions club, kam si zval k debatám politiky, kteří zrovna byli in. Ve zmíněném spolku, mohl dotyčný politik moudře či nemoudře hovořit k aktuálním politickým či jiným otázkám. Spolek se tvářil tak trochu jako otevřená zednářská lóže. Byla to vcelku neškodná setkávání.

Myslím, že ve svém rodinném albu (jistě zabaveném policií) má Barták trofejní fotografie nejen se mnou a mnoha dalšími, ale také se všemi prezidenty republiky, Václavem Havlem počínaje. Prostě Barták musel mít už v minulosti dosti značné psychické problémy a jedna z věcí, jak si dodával zdání vlastní důležitosti, bylo, že se snažil být v kontaktu s významnými politiky.

Byla to ovšem všechno jen jedna velká iluze, která mohla možná působit na Bartákovy asistentky, které dostal kombinací slibů, nátlaku a zastrašování do patřičné polohy, kterou pro uspokojení svých choutek považoval za potřebnou. Tedy, pokud jde o tento trest vězení, nemám ani já velké pochybnosti, i když mně může připadat divné, že si některé ženy rozvzpomněly na Bartákovo znásilňování jaksi až po letech...

Od samého počátku mám ale velké pochybnosti o pokračování Bartákova příběhu u soudů. V současné době probíhá u Krajského soudu v Liberci líčení s Bartákem, v němž je tento zjevně psychicky nemocný muž obviněn z plánování tří vražd a vydírání. Těchto trestných činů se Barták měl dopustit tím, že svému spoluvězni v liberecké vazební věznici vykládal, kterak zlikviduje bývalého šéfa vojenské zpravodajské služby Šándora, advokáta Choděru a pravoslavného kněze Freimanna.

Freimanna a Choděru chtěl Barták před jejich zavražděním ještě vydírat, aby tak získal finance v řádu desítek milionů korun potřebné k útěku z věznice. Využít k útěku chtěl Barták helikoptéru a posléze i soukromé letadlo, aby se přes Polsko dostal do Běloruska, kde by požádal o politický azyl.

Tyto bláboly choré mysli byly natočeny spoluvězněm na audiovizuální záznam, o nějž se žaloba opírá. Když se na to podívá nezaujatý člověk jako já, nestačí se divit. Celé to vypadá jako policejní provokace už jen proto, že policie musela dodat Bartákovu spoluvězni zařízení na provedení zmiňovaného záznamu. Fantaskní úvahy o útěku z věznice, který budu dodatečně financovat penězi, které vytřepu z lidí, kteří je možná mají a možná ne, je z říše sci – fi. Nechápu, jak takové bláboly může nějaký soud brát vážně.

Krajský soud v Liberci se údajnými vražednými plány Bartáka zabývá už potřetí. Již dvakrát po sobě mu Krajský soud vystřihl jednou osmnáct let a podruhé patnáct let. Upřímně, nechápu, proč se česká justice, včetně Vrchního a Nejvyššího soudu, zabývá bláznem. Bláznivý mluvka Barták patří do vhodného psychiatrického zařízení, v němž by v klidu strávil zbytek svého života a kde by mohl fantazírovat a psát romány jako podklady pro budoucí telenovely. Ale další tvrdý trest považuji za nesmysl.

Předpokládám, že se poté, až Barták vyčerpá českou justici, obrátí také na Evropský soud pro lidská práva. Nechci se stylizovat do role Brouka Pytlíka, který rozumí všemu, ale myslím si, že každý rozumný soud by měl před vynesením definitivního rozsudku nad Bartákem nechat prozkoumat jeho duševní stav. Jinak mně to připadá jako hon na čarodějnice.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele