Jak už jsem to v minulosti několikrát napsal, po skončení každého válečného konfliktu (tentokrát již v jeho průběhu) se jaksi zapomíná, co bylo jeho příčinou. Připomeňme si, že ruská diplomacie a prezident Putin četným návštěvníkům Kremlu řadu měsíců před invazi ruské armády na Ukrajinu sdělovali, že Rusko by považovalo členství Ukrajiny v NATO za ohrožení svých bezpečnostních zájmů. Upřímně řečeno, to docela dobře chápu. Je to něco podobného, jako kdyby Mexiko domlouvalo vojenský pakt s Čínou. Pak bych také považoval za pochopitelné, že Spojené státy budou znepokojené a budou se tomu snažit všemi dostupným prostředky zabránit.

Pokud dojde k mírovým jednáním mezi hlavními aktéry celého konfliktu, a těmi jsou především Rusko a Spojené státy, bude to jistě jeden z požadavků ruské strany na ukončení konfliktu. Představa, že se Rusové prakticky vzdají v situaci, kdy zdaleka nejsou na bojišti poraženi, což se poněkud v rozporu se skutečností dozvídáme z českých mainstreamových médií, není realistické očekávat. Tedy, z těch území, které Rusové zabrali na Ukrajině vojenskými operacemi, prostě neodejdou. Jsou to mimochodem území, kde žije většinově ruské obyvatelstvo.

Vrátím se, pokud jde o ničení energetické infrastruktury ruskými raketami, do 23 let vzdálené minulosti. Tehdy letectvo zemí NATO (hlavně letectvo USA) provádělo – jak se vyjádřil velmi nevhodně prezident Václav Havel – humanitární bombardování Jugoslávie. Tehdejší tiskový mluvčí NATO J. Schea, poté, co začátkem května roku 1999 začaly masivní letecké údery na jugoslávskou (srbskou) elektrickou infrastrukturu, sdělil následující: „Skutečnost, že světla zhasla na 70% území země, ukazuje, že NATO má nyní prst na vypínači“. Připomeňme, že během této operace NATO proti Jugoslávii byly bombardovány elektrárny. A to včetně největší uhelné elektrárny nesoucí jméno Nikoly Tesly nedaleko Bělehradu, která zásobovala hlavní město elektrickou energií. J. Schea tehdy komentoval průběh operace takto: „Můžeme vypnout proud, kdykoliv potřebujeme a kdykoliv chceme“. A na tiskové konferenci 25. května 1999 v Bruselu mluvčí NATO Schea tento způsob vedení války obhajoval jako nutný a legitimní. Na dotaz norské tiskové agentury, proč NATO svým bombardováním připravuje 70% srbské populace o elektřinu a dodávky vody Schea sdělil: „Elektřina bohužel pohání také systémy velení a řízení. Pokud prezident Miloševič skutečně chce, aby všichni jeho obyvatelé měli vodu a elektřinu, stačí, když přijme pět podmínek NATO a my toto tažení zastavíme. Dokud tak ale neučiní, budeme pokračovat v útocích na cíle, které dodávají elektřinu jeho ozbrojeným bude mít dopady na civilní obyvatelstvo, je na něm, aby se s tím vypořádal“.