Myšlenka této akce musela vzniknout možná ještě před cestou předsedy Senátu na čínský ostrov, neboť nějaký čas trvá příprava plakátů, zajištění místa uskutečnění a také tisk a výlep plakátů. Zkrátka to nebylo nic bezprostředního, spontánního. Jednalo se tedy o předem připravenou akci. Cesta Vystrčila na Tchaj-wan má tedy především vnitropolitický rozměr. Když se dívám na volební potenciál ODS podle rozsáhlého průzkumu agentur Kantar CZ před krajskými volbami, není to žádná sláva. Vypadá to, pokud nedojde k nějaké velké vzpruze, na reálný volební výsledek ODS mezi 10 až 12%. Nejlepší potenciál má ODS v kraji, kde kandiduje na společné kandidátce s hnutím STAN. Pravicové hlasy se podle tohoto průzkumu poněkud rozplizávají, místo toho, aby docházelo k jejich koncentraci.

Vystrčilova cesta na Tchaj-wan má polarizovat českou veřejnost. Má oslovit tu její komunistožroutskou, sinožroutskou a rusožroutskou pravicovou část a přetáhnout tyto voliče alespoň zčásti od jiných pravostředových formací k ODS. Nevím, do jaké míry to bude funkční záměr, ale tento záměr stál jistě v pozadí Vystrčilovy cesty.

Ale nebyl to důvod jediný. Již Vystrčilův předchůdce Kubera přišel s myšlenkou na svůj vstup do čínsko-českých vztahů cestou na Tchaj-wan brzy po své návštěvě Spojených států. Česká pravice se cítí jako jakýsi místodržitel zájmů té nejagresivnější části americké politické elity. Při nedávné Pompeově návštěvě v Praze, pobíhal kolem něj předseda Senátu jako shrbený snaživý studentík kolem profesora, který ho má přezkoušet u zkoušky na vysoké škole. Prostě Vystrčil byl možná ucházejícím hejtmanem kraje Vysočina, který zdrcujícím způsobem prohrál ve volbách v roce 2008 boj o svou pozici s tehdejším hlavním vyzyvatelem a dnešním, stále již 12 let hejtmanem, Běhounkem. Málokdo Vystrčila v čele kraje po jeho odchodu želel. Američané si uvědomují dobře rostoucí izolaci ostrova v mezinárodní politice. Tchaj-wan není státem, nemá šanci být přijat do Organizace spojených národů a má jen malou šanci být přijat do mezinárodních institucí. Američané nicméně tchaj-wanskou kartu chtějí hrát proti Číně. Tak jako chtějí hrát s Hongkongem nebo s Ujgury. Myslím si ale, že toto zrovna vysoké trumfové karty v souboji mezi USA a Čínou o pozici nejsilnější ekonomiky světa, kterou se Čína během několika let nezadržitelně stane, nejsou.

Přes všechnu snahu mnoha proti Číně zaujatých českých žurnalistů, si myšlenku „dvojí Číny“ odvážil rozvíjet pouze jediný popleta. Kromě toho, česká veřejnost má úplně jiné starosti. Většina lidí přemýšlí o tom, zda si zachová své zaměstnání. Živnostníci o tom, zda budou mít zakázky. Velké firmy o tom, zda budou mít odbyt. A všichni přemýšlejí o tom, zda budou zdraví… Připouštím nicméně, že hra na důsledného komunistožrouta může část pravicových českých voličů z měšťanských vrstev ovlivnit a určitou část voličů získat pro ODS.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele