Přitom pražská radnice má na svých účtech v zásadě disponibilních snad až 40 mld. Kč. Tato částka se však poněkud scvrkne v průběhu příštího roku, neboť nelze očekávat, že by v důsledku dvou vln pandemie koronaviru, byly příjmy města tak skvělé, jako v letech předcházejících roku 2020. Jinak řečeno, příjmy města se zkrátí v roce 2021, a to nejspíše povede i k poklesu finančních rezerv Prahy.

Přitom má Praha obrovský vnitřní deficit, mimořádně velký vnitřní dluh, pokud jde o veřejné stavby a infrastrukturu města, které jsou nositelem progresu ve městě. Mám na mysli především dopravní infrastrukturu, což je zejména trasa D metra, dokončení vnitřního městského okruhu, ale třeba také výstavba nových mostů i jejich rekonstrukce.

Praha, ale do značné míry i stát, však ztratila investiční schopnost. A tak vedení hlavního města dělá především údržbu a rekonstrukce a nikoliv rozvoj hl. m. Prahy. Když se dívám na investiční výdaje Prahy za posledních pět let (2014 – 2019) a realizace v roce 2020, zdrcující většina těchto akcí jsou rekonstrukce a údržba. Největšími položkami co do objemu vynaložených prostředků jsou rekonstrukce dopravních komunikací a dále opravy vodovodní sítě a zařízení.

Každá generace v minulosti v posledních tisíci letech přinesla Praze stavebně něco nového. První republika byla charakteristická krásnými veřejnými stavbami, prováděnými buď v režii radnice Prahy anebo státu. Ale město Praha již počátkem 20. století začalo stavět určité veřejné budovy, které jsou chloubou města dosud. Je to v první řadě Obecní dům, ale také krásná magistrátní budova.

Zdá se, že od ukončení stavby krásného inženýrského, byť cenou poněkud kontroverzního díla, tunelu Blanka, Praha jakoby ztratila investiční apetit. Za posledních deset let vlastně není žádná viditelná nová stavba, která by stála za zmínku. Mám tím na mysli nové silnice, budovy či novou tramvajovou trať.