Zejména proto, že v Praze se dnes a zítra koná malý summit NATO ve složení ministrů zahraničních věcí této organizace. A z dílčích vyjádření ministra Lipavského, jeho mluvčího a dalších zdrojů plyne, že summit by se mohl dohodnout minimálně o vyslání „vojenských instruktorů“ na Ukrajinu, aby zachránili rozpadající se ukrajinskou armádu. A stejně tak se na summitu bude hovořit o tom, že prý je „legitimní“ dodat Ukrajině zbraně, kterými bude možné zasáhnout ruské území do velké hloubky. Prý jen vojenské objekty, ale známe to. Všechno, co proběhne na summitu, bude zřejmě směřovat k velké eskalaci konfliktu na Ukrajině, který se zatím mění v blamáž Západu. Zejména proto, že stále trvají zatvrzelé ideologické postoje NATO vyjádřené jeho generálním tajemníkem Stoltenbergem nedávno v Sofii: „Na straně Ukrajiny musíme stát až do jejího vítězství“. Jak si Stoltenberg představuje toto vítězství, už sice není uvedeno, ale vítězství má mnoho podob. Jedna z nich může být, že si představuje ve své poněkud exaltované mysli vjezd ukrajinských armád na Rudé náměstí a do Kremlu. A také vyvedení prezidenta Putina s jeho pracovníky v klepetech jako válečného zločince. To je jistě scénář, který se ale nenaplní.

A tak K. Hvížďala aspoň napadá ty politiky Západu, kteří projevují jistou míru soudnosti, pokud jde o možnou eskalaci konfliktu na Ukrajině. Vzal si na mušku německého prezidenta Steinmeiera, který prý by měl usměrnit kancléře Scholze a vést ho k tomu, aby Německo dodávalo Ukrajině zbraně a zbraňové systémy, které by umožnily, jak to Scholz i Steinmeier říkají, další „chrastění šavlí“na Ukrajině. Scholz také velmi správně odmítl zvažované záměry některých militantů v NATO na vytvoření bezletové zóny na západní Ukrajině, což by znamenalo okamžitý konflikt ruského letectva s letectvem NATO. Prostě Rusko se zázemím Číny nemá pocit, že by se mělo před někým sklánět. Bude prostě bojovat dál.

A já oceňuji občanskou odvahu politiků jako jsou prezident Steinmeier a kancléř Scholz, kteří jsou stejně jako já názorovými socialisty, takže chtějí pracovat pro lidi. Živé lidí.

Hvížďalové a jim podobní pracují jen v zájmu vojensko-průmyslového komplexu, který si přeje další rozšíření konfliktu. K tomu by nutně při přijetí nápadů, jako je zřízení bezletové zóny nad Ukrajinou, dodávky zbraní, které umožní zasahovat do hlouby ruského území a tedy budou ohrožovat civilní obyvatelstvo, nejspíš vyústilo v okamžité nasazení těch 200 až 300 tisíc ruských vojáků, kteří čekají na severovýchodních hranicích Ukrajiny a jsou připraveni zaútočit. A pokud by snad došlo k nasazení armád NATO na Ukrajině, je velmi pravděpodobné, že Rusové odpoví použitím taktických jaderných zbraní. Na to NATO odpoví stejně a pak už je cesta k jaderné válce zcela otevřená. Lidé typu Stoltenberga, Hvížďaly, Lipavského a jim podobných by sami měli mazat do první linie boje s Rusy namísto těch osmiset tisíc ukrajinských mladých mužů, kteří utekli před válkou pryč z Ukrajiny a hlasovali o tom, co si o ní myslí nohama.

To je jako kdyby Češi bojovali se Slováky. Dezertoval bych jako první. Moje dcera je napůl Slovenka. A tak nějak podobně je to i na Ukrajině, alespoň v té její střední a východní části zcela nepochybně. Místo harašení zbraněmi by měl Západ začít seriózně jednat s Ruskem o míru. Není-li toho schopen přímo, tak třeba prostřednictvím Číny, Turecka, Indie, Brazílie či bývalého izraelského premiéra Lapida, který by byl rovněž obě strany dovést k mírové dohodě a hlavně k udržitelné mírové dohodě.

Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele