Na tomto mistrovství světa naši zatím, s výjimkou Ruska, které nás s přehledem přehrálo, vyhráli všechno. Všechny zápasy. Tím netvrdím, že to šlo hladce. Zápas se Švýcary byl ve třetí třetině na vážkách a jen díky dosavadnímu příznivému vývoji turnaje, kdy Češi byli bodově lepší než Švýcaři, museli Švýcaři v zápase s námi riskovat a hrát jen na vítězství. K lepšímu umístění v tabulce a ke snadnějšímu soupeři ve čtvrtfinále vedla cesta jen přes porážku Česka. A tak byli Švýcaři potrestáni při odvážném power play bez brankáře gólem našeho obránce Rutty do prázdné brány.

Čtvrteční zápas s Němci byl dlouho vyrovnaný. Nejen naši, ale také Němci hráli velmi opatrně. Němci pak s pravou německou přičinlivostí, ukázněností, houževnatostí a také tvrdostí. Na jejich hlavní hvězdu Dreiseitla, který v letošní NHL nasázel padesát branek a k tomu přidal padesát dva asistencí, si naši dávali velký pozor. Individuální mistrovství tohoto hráče je až udivující. Ale čeští hráči ho dokázali zcela eliminovat. Měl vlastně jen jednu vyloženou šanci, kterou za stavu 0:0 brankář Bartošák skvěle vychytal.

Němci nejsou žádní nazdárkové. Mají stříbrné olympijské medaile a jádro týmu z Olympijských her ped rokem hrálo včera proti našim. Na našich bylo vidět, že jsou mezi nimi velké rozdíly nejen v kvalitě, ale zejména ve zkušenostech z takovéhoto typu zápasu. Velká část našich hráčů byla nervózní, nejméně až do třetího, Kubalíkova gólu. Ale ukazuje se, že soudržnost a síla českého týmu na tomto turnaji je pozoruhodná. Když brankář Bartošák až nepochopitelně ležérně rozehrál na obsazeného spoluhráče a inkasoval od Němců velmi lacinou branku, ukázalo se, že naši tuhle fatální chybu dokázali přijmout a psychicky je to nesrazilo. Naopak Němci po druhém Voráčkové gólu byli viditelně otřeseni. Naši sice nehráli žádný hvězdný hokej, ale po třetím gólu měli definitivně utkání pod kontrolou a dovedli je až k výrazné výhře 5:1.

Mám – li ovšem být objektivní v hodnocení úrovně českého týmu, domnívám se, že toto mužstvo má zhruba polovinu hráčů na velmi slušné mezinárodní úrovni. To platí na prvním místě o Voráčkovi. Jeho nasazení, jeho schopnost vést tým a dávat branky či přihrávat na rozhodující góly, je vynikající. Na obránce světové třídy, který alespoň mně hrou připomíná fenomenálního Jana Suchého, který rovněž nastupoval s číslem 17, je Filip Hronek. Dokáže vystřelit, skvěle nahrát, je vynikající v poziční hře a ještě k tomu, má mnoho sezón před sebou. Lze předpokládat, že se ještě bude zlepšovat. Za ním mnoho nezaostává další vynikající obránce Rutta. Přiznám se, že už dlouho jsem neviděl českého obránce, který tak skvěle pracuje na modré čáře v obraném pásmu soupeře. A samozřejmě, že vyzdvihnout je potřeba neoblomně tvrdého bojovníka Gudase. Čeští brankáři odvádějí rovněž velmi slušnou práci, i když chyba, kterou udělal Bartošák, mohla být v utkání s Němci tou fatální a konečnou.

Naše teď čeká sobotní zápas s Kanadou. Zdá se, že Kanada některé zápasy (se Slováky a Švýcary) vyhrála s velkým štěstím. Ale štěstí přeje těm, kdo jsou připraveni. Zdá se, že kanadský výběr je jako vždy kvalitní, s přibývajícími zápasy vzrůstá jeho kompaktnost, ale naštěstí pro nás ne všichni hráči jsou na tak vynikající úrovni jako několik hvězd týmu. Prostě Kanaďané jsou porazitelní a pokud se někteří naši méně zkušení hráči zbaví křečovité nervozity, která je orovázela velkou část zápasu s Německem, můžou uspět. Vše je tedy otevřené.

A pokud se na zápas dostaví také ti správní čeští fanoušci a ne snobové, kteří prostě chtějí jen být u toho (ve čtvrtek, kdy čeští fandové náš tým nedokázali tak povzbudit, jako tomu bylo například v úvodním zápase se Švédy), tak to bude dobré. Ale nebuďme zklamaní, pokud naši v sobotu prohrají. Budou mít pak možnost bojovat, když ne o první, tak alespoň o třetí místo.

Sparta vs. Slávia

Slávia dosáhla v této sezoně historického úspěchu, který se naposledy povedl jejímu skvělému týmu v čele s Pepi Bicanem a Vlastou Kopeckým v roce 1942. Tehdy Slavia vyhrála protektorátní ligu a ve finále Českého poháru porazila Bohemians. Tedy dlouhých 77 let se jí double nepodařil. Dnes má Slávia tým, který dokáže vyhrávat i zápasy, ve kterých se mu zrovna nedaří. Má ve svých řadách vynikající individuality, skvělé obránce s Ngadeuem a Delim. Vynikající záložníky, z nichž by se vyskládala záložní řada do dvou týmů, v čele se Součkem, Stochem, Hušbauerem, Králem a dalšími. Má také nejlepšího trenéra v soutěži, který Slávii ordinuje útočnou hru kombinovanou s pressingem a to zejména v pohárových utkáních se zahraničními soupeři. Závěrečný zápas ligy, ve které je již Slávia jistým mistrem bude mít se Spartou. Sparta je na třetím místě tabulky a některé zápasy na jaře odehrála velmi dobře. Nemám tím na mysli například zápas v Plzni, který sparťané odchodili a odvezli si prohru 4:0. V nejslavnějším pražském derby, které již zaznamenalo skoro tři sta repríz, ale půjde všechno stranou. Postavení v tabulce, zatím dosažené body, výsledky na mezinárodní scéně… prostě všechno bude otevřené. Budou to nové sázky a sparťané mají jedinečnou příležitost alespoň trošku si udobřit své fanoušky po nezdařeném ligovém ročníku.

Prostě milovníci fotbalu a hokeje budou mít o víkendu co dělat.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele