Povzbuzen tímto „úspěchem“, který může nadchnout snad jen jeho samotného anebo jeho dlouholetého pomocníka a politického souputníka Lukáše Jelínka, se pustil v nedělní televizní diskusi ostře do premiéra Andreje Babiše. Nejprve tvrdými slovy odmítl prezidentem zvažovanou abolici premiéra v případě, že by snad vrchní či nejvyšší státní zástupci vyjádřili jiný názor na kauzu Čapí hnízdo, nežli pražské státní zastupitelství. Tím jistě udělal radost pražské a brněnské kavárně, která ovšem sociální demokracii volit stejně nebude. Napadnout jedním krátkým veřejným vystoupením jak prezidenta, tak premiéra, jej ovšem v očích těchto lidí dělá hrdinou okamžiku. A možná, že se mu dostane i většího mediálního prostoru, který však jeho straně příliš neprospěje. To, co Zaorálek v této souvislosti řekl, se ovšem dá ještě pochopit, byť si to mohl v daném okamžiku nechat pro sebe. Prostě Luboš je Luboš a svým vystupováním v těchto dnech zřejmě navazuje na dobu svých „slavných dní“, kdy byl Sobotkou a Chovancem na několik měsíců vystrčen coby předvolební lídr v totálně neúspěšných volbách do poslanecké sněmovny před dvěma lety. Úplně zbytečné útoky na lidi, respektive politiky, kteří mají být jeho politickými spojenci.

Svého nenávistného vztahu k A. Babišovi, by se přeci jen mohl tu a tam alespoň někdy v zájmu dobré věci, tedy budoucího lepšího volebního výsledku ČSSD (za dobrý považuji takový, kdy se straně vůbec povede překročit hranici 5% hlasů voličů, nezbytnou pro účast v příští sněmovně), ovládnout.

Ale útočit na Babiše v otázce tzv. vládní čtvrti, není vůbec politicky moudré, ani prozíravé. Že prý - podle Zaorálka - vládní čtvrť není ve strategickém či územním plánu Prahy a že prý je to skandální. Ale strategický plán města je vždy jen rámec, který se naplňuje podle reality, která se vyvíjí. Pokud Babiš nabídl Praze jakousi kompenzaci za tento pozemek za 0,5 mld. Kč vyřešit šedesáti miliardovou investici na dokončení vnitřního městského okruhu ze státního rozpočtu formou projektu PPP, je to velmi velkorysé řešení.

Babiš se může správně opírat o myšlenku, že soustředění ministerstev do jednoho místa v hlavním městě sníží náklady na státní správu. Vše ostatní, tedy většina protiargumentů, jsou jen domněnky. A představy např. o potřebě rozptýlení ministerstev do krajů jsou naprosté bludy. Prostě státní moc na úrovni centrální vlády je potřeba nikoliv rozptylovat, ale naopak koncentrovat.

Při jednání v rámci vlády o vzniku vládní čtvrti by jistě bylo možné přimět pragmatického premiéra, aby některé z dosavadních budov ministerstev dostal právě resort kultury na umístění rozsáhlých uměleckých sbírek Národní galerie, které jsou zatím vesměs v depozitářích. Chápu L. Zaorálka, že se mu líbí v současné budově ministerstva kultury na Malé straně a chce si jí ještě dva roky užít. Ale upřímně, právě v této skvostné budově by mohla být umístěna část sbírek Národní galerie.

Prostě, Luboš Zaorálek se neprojevil jako člověk, kterému jde o blaho „jeho" resortu, ale jako někdo, kdo nedokáže usměrnit svou animozitu vůči šéfovi vlády, jejímž je členem. Pokud chce Babiše v něčem kritizovat, měl by si najít vhodnější případ, než je tento.

Cestovní ruch plynoucí do hlavního města republiky se stane za několik let pro město těžko únosným, podobně, jako je tomu např. v italských Benátkách. Proto by město potřebovalo více velkých galerií a muzeí, aby se turisté více rozptýlili po městě. Ale samozřejmě některé budovy ministerstev se dají využít také jako hotely, ale rovněž k rezidenčnímu bydlení atd.

Jinak řečeno, není potřeba odsuzovat všechny projekty šmahem jenom proto, že s nimi přišel nenáviděný Babiš.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele