Úřední verze ministra Noska, přednesená v Národním shromáždění: sebevražda v okamžiku náhlého zatemnění mysli způsobeného citovou depresí. Vzápětí neslušný pokus ministra Kopeckého, viz i text jeho pověstných Pamětí, navléci vinu za smrť české buržoazii, jako by Masarykovu depresi byla vyvolána sočením, že se Jan zpronevěřil odkazu svého otce, neboť přijal místo v únorové vládě.

Pohádky Václava Černého pro prostý český lid

Znal jsem Jana Masaryka, věděl jsem, že je depresivní melancholik a věřil jsem v tu chvíli tedy také na sebevraždu, ale bylo mi jasné, že náhlá citová deprese, vedoucí případně k sebevraždě, mohla u něho plynout jen ze zdrcení faktem, že odkaz jeho otce národu leží únorem v troskách. Žasl jsem nad nepojmenovatelnou neslušností Kopeckého. Žasl jsem znovu nad Gottwalovými slovy u rakve v den pohřbu: „Slibujeme Ti, Jene, že půjdeme s lidem!“ Jako by únorové události byly naplňováním přání Jana Masaryka a Jan Masaryk div ne zákulisním instigátorem února. Proč si tedy bral život, únor se přece zdařil! Mrazilo mne, poprvé v životě jsem byl u nás svědkem, že i lidské tragédie lzea politicky zneužít, že smrti může být nasazena maska lži, že je v moci lidí ukrást zoufalství i smysl jeho smrtelného zoufalství.

Předseda vlády Klement Gottwald ale pouze opakoval slova svého mininstra zahraničních věcí  Jana Masaryka z jeho veřejného projevu,  který byl tehdy publikován v Lidových novinách. Podle tatínka Ivana Kímy nemohl nesouhlasit, byl to slušný a lidový člověk, uštvala ho zahraniční reakce, která mu nemohla odpustit, že se postavil na stranu pracujících. (Klíma, 2009, s. 124).Václav Černý motivaci sebevraždy Jana Masaryka hledá v průběhu unorových událostí stejně jako pisatel níže uvedeného dopisu. Proč by tou motivací nemohl být vztah k třeba k Hedě Čechově? Jak nám vzkázal Karel Čapek v jedné ze svých povídek, vždy je nutno nejprve vyloučit veškeré motivy soukromé povahy a teprve pak je možné připustit, že by mohlo jít dokonce i o politiku.  Zde ale předem dovolím uvést, že to, jak Václav Černý hovoří o motivaci sebevraždy Jana Masaryka, je v úplném souladu s motivy sebevraždy, uvedenými v tzv. dopise Jana Masaryka Stalinovi.  A současně také i s tím, co bylo možné zjistit o zatčení generála Bartíka. Tedy až na to naruby obrácené pyžamo, jak správně namítl pan Janda. Ztraceného psa a další maličkosti

Co zase zůstalo utajeno váženému bloggerovi

Jakub Janda ve svém bloguSvětlo v zasypaném tunelu (10.kapitola) z 12.1. 2014 se diví zastáncům ideje o sebevraždě Jana Masaryka, [konkrétně ministru  Noskovi a autorům zprávy v MF z 12.března 1948], že při soudní pitvě tělesných ostatků ministra zahraničních věcí dr.h.c. Jana Masaryka, kterou provedl ve středu profesor soudního lékařství na Karlově univerzitě dr. F. Hájek, bylo zjištěno, že smrt nastala okamžitě po dopadu na zem.

Vzkazuje jim. A tímhle chtěli generaci našich rodičů oblbnout? Vždyť co je na těchhle blábolech nelogické? Všechno!

Pan blogger proto klade následující otázky

Proč by člověk v jedenašedesáti letech a při své korpulentní postavě šplhal na 160 cm vysoké okno v koupelně, když v ložnici byl rám vysoký pouze 60 cm?

Proč člověk tak důstojný vyskočil pouze v pyžamu a proč nezanechal dopis na rozloučenou, což zpravidla sebevrazi dělávají.

Proč skákal Jan Masaryk z koupelnového okna po zádech? Chcete-li spáchat sebevraždu, vždycky se budete vrhat smrti čelem vstříc. Janův obličej však nejevil nejmenších stop poranění. A náhodný pád...   To bychom se znovu vraceli k výšce obou oken.

Takže co nám ti soudruzi utajili, co vlastně překroutili?

Tvrzení V. Noska o špatném Masarykově duševním stavu vylučuje svědectví bývalých komorníků J. Masaryka Václava Topinky a Bohumila Příhody, kteří oba shodně konstatují, že Masaryk byl stejně veselý jako jindy, liboval si při večeři a s oběma se srdečně rozloučil.

Rozhodně není nezajímavý ani pohled na to, jak ministr vnitra Nosek popisoval ve sněmovně průběh celé události. Sice konstatoval, že v popelníku bylo značné množství nedopalků, neuvedl však, že také z cigaret jiné značky, než jakou Masaryk kouřil.

Nosek s naprostou jistotou přednesl formulace nervové deprese, náhlé pominutí smyslů, nekontrolovatelný stav. Jak ale mohl vědět vše tak jednoznačně, byl-li J. Masaryk osudné noci sám? A tohle všechno soudruh ministr věděl pouhých osm hodin po Janově smrti, což je přinejmenším pozoruhodná rychlost. Proč nikdo z odpovědných pracovníků nezapochyboval o možnosti násilné smrti a neprověřoval i tuto alternativu. Proč bylo ihned po ruce tvrzení o sebevraždě?

Nosek tvrdí, že k osudnému momentu došlo v šest hodin ráno. Manželka V. Clementise Lída Clementisová však v březnu 1968 přiznává: „Ve středu 10. března 1948 v půl páté ráno telefonoval vrátný z Černínského paláce, že dr. Jan Masaryk skočil z okna. Vlado a ministr vnitra Václav Nosek jeli na místo vozem. Na nočním stolku byly dvě knihy: otevřené stránky Dobrého vojáka Švejka a bible“.

Jenom tyhle indicie stačí k tomu, aby se průměrný policejní inspektor okresního formátu začal zabývat možností násilné smrti. V roce 1948 to nešlo.

Co nám soudruzi neutajili

Jak ale lze brát tyto indicie vážně, když paní Clementisová se dozvídá o smrti Jana Masaryka dříve, než topičové uvidí jeho tělo na předním nádvoří Černínského paláce (tedy podle pana Černého v 5,20). Co se týče svědectví pánů Topinky a Příhody o normální úrovni veselosti Jana Masaryka tak o půl desáté večer, tak přece nemusí znamenat, že tomu tak muselo být o hodinu později. Nelze vyloučit, že ho telefonicky nemohla paní Bártiková informovat o zatčení svého muže, takže stupeň veselosti pana ministra se mohl začít blížit k nule.

Odkud pan blogger vzal údaje o rozdílné výši spodního rámu oken v ložnici a v koupelně, když podle správce domácnosti Topinky obě byla ve stejné výši, jeden metr vysoko od podlahy, pouze plocha koupelnového okna byla asi poloviční, protože jeho horní část byla odříznuta a tam byl prostor pro odkládání věcí. Dokonce ti případní vrahové si počkali na novoluní, takže ministr Nosek klidně mohl hovořit o špatném duševním stavu Jana Masaryka. Ten dopis na rozloučenou, který se také nakonec našel, byl psán nejdříve 11. března 1948.

Pokud však pan blogger má takové pochybnosti o kvalifikovanosti vyšetřování způsobu odchodu Jana Masaryka z politického života v r. 1948, tak by rovněž měl klást podobné otázky ve vztahu ke způsobu vyšetřování údajné sebevraždy politického aktivisty Davida Pěchy po pádu z okna osmého patra panelového domu 27. července 2009, kdy přes ihned veřejně vyslovené pochybnosti o sebevraždě bylo jeho tělo bez soudní pitvy po dvou dnech zpopelněno. Jako důkaz pro jeho sebevraždu byla uváděna pouze údajná existence dopisu na rozloučenou, i když vzhledem k postavení Luny je téměř vyloučeno, že by si tento den jedinec tímto způsobem sáhl na život. Je jasné, že demokracie je na tom hodně špatně. Srovnej též (Koukal 2015)..

Jak si všechny tajné služby přišly na své

Ministr Nosek nemohl mít pochybnosti o sebevraždě Jana Masaryka, neboť si odtud měl z jeho úředního bytu odnést dva zalepené dopisy, z nichž jeden byl určen maršálu Stalinovi, který měl nalézt na psacím stole a se souhlasem Gottwalda předat Zorinovi. Tento dopis měl doručit na Západ sovětský důstojník rozvědky Generálního štábu Rudé armády, kapitán či plukovník Ivan Krylov, který měl být pověřen jeho překladem do ruštiny po jeho doručení Stalinovi. Poté Krylov měl být vyslán jako diplomatický kurýr k veliteli sovětských vojsk v Berlíně a měl vzít originál dopisu s sebou, předat ho v Západním Berlíně SIS a požádat o politický asyl. Odtud pak měl doputovat až do redakcí západního tisku. Tolik zpravodajská legenda.

Text dokumentu otiskl v červnu 1948 Schweizer Illustrierte Zeitung v článku Deshalb starb Jan Masaryk. V červenci téhož roku francouzský Combat uveřejnil ruský překlad českého originálu. Tento dopis měli již v r. 1948 v podobě kopie českého originálu dopisu z archívu britské tajné služby (SIS) zpravodajci 2. oddělení, Generálního štábu československé armády. Jeden z nich, Ing. Štefán Košár vyhodnotil dopis z hlediska věrohodnosti jak obsahu, tak i Masarykova podpisu jako pravý.

V květnu 1962 se xerokopii tohoto dopisu v podobě dvou verzí překladu do francouzštiny podařilo kontrolou diplomatické pošty belgického velvyslanectví získat pracovníkům II. Správy ministerstva vnitra ČSSR. Její náčelník podplukovník Viktor Hladný překlad tohoto dopisu, vypracovaný poručici Kotulkovou, předal ministrovi vnitra Lubomíru Štrougalovi 25. května 1962.

V r. 1990 objevil tento překlad v osobním archívu prezidenta Antonína Novotného prof. Dr. Václav Čada, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, pověřený po listopadu 1989 správou Archivu ÚV KSČ. 20. února 1991 v Právu uveřejnil tento text Miroslav Šiška, na což reagovali svým stanoviskem prof. Jiří Hájek a svým svědectvím Ing. Štefan Košár.

Zatímco prof. Čada označil dopis na základě rozboru textu za pravý, prof. Jiří Hájek jej zpochybnil (27. září 1991 tamtéž), vzhledem k nesrovnalostem historických událostí v něm uváděných, i když připustil, že některé formulace odpovídají Masarykovu stylu. Podle Jiřího Hájka v r. 1920 Sovětský svaz v Československu neměl velvyslance, a tudíž Mostověnko nemohl zastávat tuto funkci.

Podle pana Brože šlo o falsum, protože Masaryk se nemohl setkat se Stalinem po podpisu spojenecké smlouvy, jak je uvedeno v dopisu (viz níže), protože smlouva byla uzavřena v prosinci 1943, ale Masaryk bylo od června 1943 do února 1944 v USA. Vojenský historik pplk. PhDr. Zdeněk Vališ autorství Masaryka posudkem z 16. 12. 1993 na žádost ÚDV vyloučil. Tolik snad možná doložitelná fakta.

Jediným kapitánem, jehož se podařilo dohledat, byl spisovatel ???´? ?????´???? ?????´? (1769-1844), známý bajkař. Avšak  8. června 1948 vedle oznámení o abdikaci prezidenta Beneše se v deníku Práce objevuje zpráva o ztýrání a únosu sovětského plukovníka Brity.  Ve stejný den Klement Gottwald, zastupující prezidenta, podepsal novou ústavu a byl uveden do provozu první sovětský atomový reaktor na výrobu plutonia, v němž mělo být použito sovětského uranu. Do června 1949 mělo být vyrobeno toliko 10 kilogramů plutonia.

Dovolil bych si pohrát s myšlenkou, že ten dokument se dostal do rukou Britů zcela jinak, než je uváděno. Pokud ho vůbec někdy měli nějací Britové v rukou. A že ti Britové, nebo někdo jiný k tomu použili prvního ruského jména, které jim přihrál oxfordský slovník. Nejde pouze o to vyloučit, že ten dopis psal Jan Masaryk, je nutné v tom případě najít autora, alespoň typově.

Co už vůbec nechápu, proč Ústav pro vyšetřování zločinů komunismu nepožádal Brity oficiálně o jeho zpřístupnění? Ale pokud někdo podvrhával Britům nějaký dokument podepsaný Janem Masarykem, musel si být vědom rizika, že ve Velké Británii si ten dokument budou moci přečíst lidé (Bruce Lockhard, Marcia Davenportová, Ennal a další), kteří Masarykův rukopis dobře znali. Tedy podpis by v tom případě bylo nutno považovat za pravý.

Pokud pan Lockhardt četl tento dopis a považoval ho za falsum, tak by to vysvětlovalo poznámku v jeho pamětech, že vedoucí komunisté šířili pohádku o odchodu Jana Masaryka do země zaslíbené.  Jenom na okraj, V září 1948 byl převelen Oldřich Kvapi do výzvědného zpravodajství, kde pracova do 1. prosince 1952 ve funkci náčelníka agenturního zpravodajství při zpravodajském oddělení generálního štábu, což byl veřejně známý fakt od r. 2003. Tento pán zemřel tepve v r. 2011. Lze pouze doufát, že slovutní vyšetřovatelé na něj nazapomněli a že se ho dotázali, jak to s tím dopisem bylo či nebylo.

Také se mi nezdá, že pan kapitán by dostal do ruky neupravený originál, tedy i s podpisem. A proč se Stalin, respektive jeho sekretář by se suplikou o překlad do ruštiny obraceli na generální štáb, tak už je přimo neuvěřitelné. A pisatel v něm navíc žádá Stalina o zasahování do vnitřních poměrů cizího státu. Ale konec konců, když o to mohl žádat Plaček, což je v historické literatuře považáno za něco velmi špatného, tak proč by totéž samozřejmě udělat někdo jiný? Nezbývá nic jiného než se pokusit o obsahovou analýzu daného dopisu odstavec po odstavci. Viz další pokračování.

Předběžně podotýkám pro lepší orientaci čtenáře, že platí v každém případě, že ten dopis byl psán až po  10. březnu 1948 (napřílad kvůli výhradě pisatele, že jeho sebevražda v žádném případě nesouvísí s jeho psychickým stavem, ale spíše s činností akčních výborů NF. Pisatel tedy předem ví, s čím vyrukuje ministr vnitra Nosek téměř čtyři hodiny poté, co v československém rozhlasu zazní ranní zpráva o sebevraždě Jana Masaryka. A více než pochybnosti vzbuzuje to místo v dopisu, v němž se o sebevraždě hovoří jako o neodvratném rozhodnutí, které mělo být učiněno během (teprve až za) několik málo hodin. Stejně tak ale platí, že úroveň znalostí, kterou pisatel projevil, v popisu historických událostí téméř vylučuje, aby ho psal někdo jiný než Jan Masaryk samotný. Tedy jediné, co je falsum, je antedatování toho dopisu, i když se pisatel snaží přizpůsobit dikci dopisu tomuto časovému určení, tedy 9. března 1948.

Otázka zní, kdo mohl mít zájem a možnost kromě Izraelců, aby se tzv. Masarykův dopis Stalinovi objevil v červnu 1948 ve švýcarských novinách, o měsíc později pak ve francouzských novinách, tedy ve státech, přes které byly dodávány zbraně pro Izrael, a květnu 1962 znovu v překladu do francouzštiny přes belgické velvyslanectví, jakoby zasílatel nevěděl, že dopis byl už publikován v tisku.

Na tomto publikování  v létě 1948 by asi neměli zájem Britové, protože ti už nejenom přes Brandona se snažili hlásat, že Masaryk byl zavražděn. Upozorńuji také sám sebe, že o dva měsíce později byla zveřejněna závěrečná policejní zpráva komisaře Hory o smrti Jana Masaryka, která potvrzovala to, co bylo naznačeno v uvedeném dopisu.

Pokud však tento dopis nepsal Jan Masaryk, tak jej psal někdo, kdo za druhé světové války nepobyl na Západě ani den, tedy například Václav Černý, a nebo Zdeněk Fierlinger. Václav Černý např. kvůli zmínce o Buďonnym a případným sebevraždám francouzských politiků,  ale také poněkud zvýšené citlivosti ve vztahu k postihování intelektuálů rusofilů akčními výbory, Zdeněk Fierlinger pak kvůli záměrné desinformaci  o uranu.

Stejně tak do úvahy připadá Alice Masaryková, která sice pobývala za druhé světové války v USA, ale měla zcela určitě výraznou motivaci charakterizovat sebevraždu svého bratra jako politickou a ohradit proti tomu, že k ukončení života jejího bratra přispěly jeho deprese. Také však díky své účasti na formování československo-sovětských vztahů v r. 1920 mohla mít nadprůměrné znalosti o údalostech z oné doby Samozřejmě, jeho autory by mohli být také tajemníci Jana Masaryka, a nebo také možná Václav David? U těchto a dalších  pak ale není jasné, jak propašovali ten dopis z Prahy na Západ. I když do Švýcarska Alice Olze snad mohla pohled Hradčan snad poslat, aby zařídila jeho otištění ve švýcarském a francouzském tisku. Kde by ale ty šikovné dámy splašili kapitána Ivana Krylova, aby obětoval svou dobře zavedenou živnost u Generálního štábu sovětské armády za poněkud nejisté vyhlídky v nějakém utečeneckém táboře v exilu?  A nebo že by za tím dopisem stáli Reicin, nebo Šváb?

Použitá literatura

Boháč, Lubomír et al. Jan Masaryk: (úvahy o jeho smrti). V Praze: XYZ, 2010. 382 s. ISBN 978-80-7388-332-4.

Černý, Václav. Paměti 3: 1945-1972. 2., rozš. vyd. Brno: Atlantis, 1992. 671 s. ISBN 80-7108-036-5.

JANDA, Jakub.  Světlo v zasypaném tunelu (10.kapitola) (http://www.fotohaha.cz/clanky/z-meho-archivu/svetlo-v-zasypanem-tunelu--kapitola-10.-.html )

 KOUKAL, Jan. Marvanová a spo.: Kvůli úsporám se některé vraždy neobjasní.  Právo 12. 1. 2015, s. 3.