A protože mě nebaví odpovídat kdekomu na stále stejnou otázku a protože vím, že většina dotazovatelů poslouchá tento rozhlas, svěřuji se jeho prostřednictvím: Nejsem Charlie. Nikoli proto, že nelpím na svobodě slova či že se nesolidarizuji s povražděnými pařížskými novináři-karikaturisty, ani ze strachu, že mně jakýsi jinověrec podřízne krk nebo zastřelí.

Hlásím se ke čtyřem zavražděným nakupujícím v košer obchodě a k onomu na zemi popravenému neozbrojenému policistovi. Novináři byli ve správný čas na správném místě a věděli, že to co dělají, mnohé štve. Nahodilí zákazníci šli si jen nakoupit potraviny na blížící se šábes. Byli ve špatný čas na špatném místě, stejně jako na kole projíždějící policajt.

Zajedno nejsem však s významným intelektuálem Tomášem Halíkem - také není Charlie -, vymezujícím se vůči prý urážkám posvátných symbolů. Rozumím mu. Jen se ho ptám, zda ví, proč Židi mají velké nosy. A pokud to neví, sděluji mu, protože vzduch je zadarmo. A jsme u toho.

Pro každého může být přece posvátným symbolem cokoli, co si za posvátný symbol zvolí. Stejně jako vysoké umění je to, na něž renomovaný uměnovědec ukáže prstem. A zlehčuje-li někdo onen posvátný symbol, či stalo-li se ono zlehčování přímo jeho profesí, neznamená to, že má být zabit, že.

Pro mne jsou například posvátným symbolem motýli. A snažím se snad vykonat fatvu nad zaníceným botanikem, jenž běhá po loukách a do síťky lapá je proto, aby jim následně propichoval tělíčka špendlíkem a jako obrázky věšel si je v zasklených krabicích na zeď?

Takto to, prosím, nevnímá ale pouze ta naše vzývaná křesťansko-židovská kulturnost, takto to vnímá i ona islámská, tvrdím. Ona se vcelku od té naší zas až tolik neliší.

V Koránu se praví: „Když byli jste mrtví, On dal vám život, potom vás usmrtí a posléze znovu oživí a nakonec budete k Němu navráceni.“ Podobné věty najdeme ve Starém i Novém zákoně, k podobným větám hlásil se Sokrates, Goethe i Salinger.

A je lhostejné, říkáme-li tomu reinkarnace či jinak. Ani pro toto však lidé, kromě zfanatizovaných šílenců nevraždí. A výtvarná stránka mnou zhlédnutých kreseb v inkriminovaném časopise? Kreslíři v českém Sorry jsou kabrňáci.

A znáte tenhle? „Rabíne, naval zlato,“ křičí lupiči ve dveřích. „A stačilo by vám ho sto kilo?“ ptá se učenec. „Jasně!“ Rabín se otočí ke kuchyni a volá: „Sáro, zlato, pojď sem honem.“ Mnozí Muslimové musejí se ještě mnoho učit, zdá se.

Post skriptum: A co název fejetonu? Zdá se vám dostatečně nekorektní? 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.