Dočasně jsou barevné revoluce, zejména v prvé fázi destruktivního násilí úspěšné. Vzpomeňme na arabské jaro, které zachvátilo, absurdně relativně nejtolerantnější a nejprozápadnější sekulární část Blízkého východu (a nikoliv například salafistickou Saúdskou Arábii) či ještě lepším příkladem je kyjevský Majdan, kterým byl svržen legitimní prezident, protože nepodepsal asociační dohodu s EU.

Násilné revoluce ovšem končí špatně, nově instalované režimy se hroutí a začasté sílí vliv, radikalistických a násilnických hnutí, a rozhodně nic k lepšímu nenastává. To je příklad jak Blízkého Východu, tak i chřadnoucí Ukrajiny…

Tolik jako na úvod a ještě se k těmto slovům vrátím.

Od minulého týdne roste aktivita radikálních, byť parlamentních pravicových sil, zejména lidovců, STAN a jejich stoupenců  vypořádat si to s prezidentem, ale zřejmě nejen s ním, ale i s bandou 4, tedy předsedou vlády, předsedou Poslanecké Sněmovny a předsedou Senátu, kteří podepsali ne příliš vkusné prohlášení o pevném strategickém partnerství a uznávání politiky jediné Číny v souvislosti se setkáním snad nejodpudivějšího fundamentalistického ministra  Hermana s přesvědčeným marxistou, placeným agentem CIA, ale  dnes nositelem světla prozápadního života - tibetským dalajlámou.

Chyba prezidenta je jasná. To měl přehlédnout bezvýznamnou marginálii.

No šlapalo se v porcelánu a je nesporné, že protiruské, protičínské a protizemanovské síly, které tyto  strany představují, osvěžené  výborným výsledkem v krajských, ale zejména senátních volbách logicky chtějí kout železo, dokud je žhavé.

Nic naplat. To s tím dalajlámou se prezidentovi ani ČSSD prostě nepovedlo.

Prezident imponuje především tím, že se nehrbí před Západem, Washingtonem, Bruselem či Berlínem. Ale to se musí přirozeně vztahovat i na Čínu.

Čína má stovky, tísíce zájmů rozprostřených po celém světě a mimochodem i v Evropě má s Polskem, Německem, Británií či Francií  vztahy mnohem plodnější.

Že organizátoři Nadace 2000 pozváním onoho skutečně velmi kontroverzního hosta chtěli provokovat  a postavit se do čela české kavárny je jasné.

Chtělo to ledový klid. A něco vydržet.

V tomto ohledu lze jistě i souhlasit i s Babišem, že zatím žádné ekonomické terno se s Čínou neuskutečnilo a oni by to rozchodili…

Nuže vraťme se k otázce naznačené v nadpisu.

Gazdíkové, Pithartové, Horáčkové a nejnověji Kalvodové se dostávají do transu a Jan Kalvoda naprosto zmateně hovoří cosi o tom, že byla zrušena Ústava a lid (jaká část lidu?) má právo na občanský odpor.

No mít občanský odpor, proti tomu, že patrně nebude vyznamenán jeden člověk, které ho si sám navrhl ministr synovec… a nyní dělá z toho  show, je přece jenom podivné.

Spíše si věci přeložme do srozumitelné roviny:

Úvodní dva odstavce o barevných revolucích jsem napsal úmyslně, abych naznačil, že to ji stě může vyvolat zaplněné náměstí a la akce Děkujeme, odejděte, či televizní krize, ale násilný převrat přece jenom nehrozí. Bohudík zde armádu USA nemáme.

Že jistě velvyslanec Shapiro bude aktivní a že jistě agenti CIA také nebudou lenošit, je také jisté.

A že tím STAN a lidovci na jedné straně a Horáčkovci či Pithartovci budou startovat svou volební kampaň je nepochybné.

Přesto: Stále to ještě nevypadá, že by v příštích volbách například Zeman prohrál. Protože cca 55% běžného obyvatelstva by těžko upřednostnilo textaře a bývalého veksláka, či  třeba filozofa, který opovrhoval Pražským jarem, českým národem a bouřil proti vyhnání sudetských Němců a oba nekriticky vzývali Václava Havla a Západ, který selhává.

Zároveň ale platí, že podobná bota by měla být u pana prezidenta tou poslední.

A pokud by například vyměnil tiskového mluvčího za někoho uměřenějšího, bylo by to jen dobré. Že to Jiří Ovčáček myslí dobře, ještě neznamená, že to i dobře provádí. V poslední době mu rozhodně škodí.  

Takže vstříc 28. říjnu 2016!