Bez tehdejšího Sovětského svazu by nacismus nebyl poražen, bez Sovětského svazu a jeho obětí, kdy jen na našem území jich bylo cca 140 000, což je tisíckrát více než 116 Američanů, by zřejmě neexistovala Česká republika, neboť Češi by byli zčásti poněmčeni, a z větší části likvidováni či vysídleni kamsi na Sibiř, neboť podle Adolfa Hitlera i Reinharda Heydricha na tomto území konec konců Češi nemají co pohledávat, neboť je to území německé.

Ale to pořád není vše.

Nikdo nechce a ani nemůže znehodnocovat oběti i úsilí západních spojenců, i když jsou nesrovnatelně menší. Průběh II. světové války v Evropě ukazoval, jak lehce si Hitler poradil se Západem. Prohrál až tehdy, kdy napadl Sovětský svaz. Tam se odehrály klíčové bitvy, tam se zrodila Hitlerova porážka.

Svět poznal stovky válek, I. světová byla také krutá.

Ale II. světová válka byla charakterizována jednoznačnou akceschopností a dominancí hitlerovského Německa, které nikdo ze Západu nebyl schopen porazit, a západní státy byly poráženy rychlostí padajících hrušek ze stromu. Jediný, kdo byl schopen se postavit, byl Sovětský svaz. Byl ještě akceschopnější a ještě důraznější.

Kdo to nechce uznat, ať to neuznává.

I ti dnešní rusofobové by zřejmě nežili, kdyby v roce 1945 Sovětský svaz jako rozhodující činitel spojenců fašisty neporazil.

Že následně ne vše bylo ideální, to asi víme. Svět nebyl jásavý, ale nebyl také černobílý, jak se nám nyní snaží vnucovat liberálně demokratická propaganda. Že Sovětský svaz jako supervelmoc nechtěl ztratit své vazaly, je zřejmé. Zatímco ovšem Sovětský svaz zanikl, USA po roce 1990 pokračuje ve sledu válek a převratů. Nikdy v historii Sovětského svazu a Ruska jich nebylo tolik, jako jich zorganizovaly USA. A že byly mnohem brutálnější a jejich důsledky neseme dodnes. Humanitární bombardování Jugoslávie, nelegitimní a nelegální válka v Iráku, nelegální válka v Afghánistánu, válka proti Libyi, válka proti Sýrii, zorganizování puče na Ukrajině, který vedl k občanské válce.

A teď přímo před očima sledujeme puč ve Venezuele.

A to je možná i dobrý příklad, jak skončit můj příspěvek.

Rusku došla trpělivost a nepřipustí, aby jeho spojenci byli Západem likvidováni.

A USA už také nejsou tak silní, aby se odvážily jít na hazard.

Ve Venezuele se dnes hraje poslední dějství střetu mezi Západem (USA a západní státy včetně naší trapnosti) a Východem (Rusko, Čína, Turecko a spol.) o tvář a uspořádání světa.

No, řeknu to jinak: Rusko se nevzdá. A můj osobní dojem je takový, že Trump to z telefonátu s Putinem jasně pochopil. Konečně zrovna k Venezuele řekl, že je s Putinem zajedno. Díky, Rusko.

Díky za vše.

Je naděje, že zase budeme mít vyvážený mír.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele