Vidíme – li před očima příběh Řecka, jehož hospodářská a sociální situace se dramaticky zhoršila za posledních tuším 6 let existence záchranného programu, kdy 90 % úvěrů opětovně teče do evropských bank a Řecko nedostává z nich ani euro a vidíme-li možná méně drastické, ale obdobné finanční toky v Itálii, Španělsku, Portugalsku atd., pak jistě naše nerozhodnutí vstoupit do eurozóny jasně září jako prozíravost.

A konečně, vidíme – li, jak vedlejší Slovensko skřípe zubama, že se bude muset – navíc nesmyslně – podílet v rámci tzv eurovalu na sanaci dluhů – navíc nesmyslně vzniknuvších, můžeme si otevírat šampaňské.

Evropská unie se dopustila tří fatálních chyb: zavlečení tohoto kontinetu opětovně do konfliktu s Ruskem, zavedení eurozóny a časované bomby islamismu, jehož se ve stále větším měřítku účastní obyvatelé západní Evropy.

Često se vede u nás až hysterická pře, zda patříme či nepatříme k Západu.

Otázka z ní k jakému Západu, a to i v evropském měřítku.

Euro nepochybně je koncipováno jako nástroj tuhé prozápadní politické integrace.

Zatímco pobaltské země, ale v určité fázi i zblblé Slovensko Dzurindy na něho skočili jako na lep, my jsme zůstali opodál.

Go west zaspívali si a přijali podmínky eurozóny.

To, co možná na chvíli vypadalo jako chyba se ukazuje jako prozíravost.

A mimochodem, nejen z hlediska skepticismu k euru, ale i v konfliktu s Ruskem se chováme přece jenom rozumněji než např. zfanatizovaní Poláci a ve vztahu k uprchlíkům jsme podle výsledků posledních šetření nejkritičtějším evropským národem. A to ještě nejvíce uprchlíků, zejména ekonomické provenience je z Ukrajiny...

Je dobré, že dávno již nepropadáme prozápadním hurá akcím, jako v prvních letech po roce 1990.

Zůstaňme sami sebou...

Euro nikdy!