EU zažívá mnoho návzájem rozporných událostí, roste silný odpor proti imigraci a islamismu a na straně odpůrců nejsou jen jacísi radikální šílenci, ale velice často zcela bežní příslušníci středních vrstev, doslova výbužným materiálem je vztah k Rusku a k USA, kde se mezi lidmi ostře vymezují pohledy, jak dál.

Ovšem zdaleka nejsilnější pnutí vyvolává tzv jednotná hospodářská politika EU a zejména eurozóny, která vyvolává ve některých zemích, jako je Itálie, Francie, Španělsko či Řecko masovou nezaměstnanost a diktát Merkelové stále silně irituje mnohé národy a narůstá odpor.

Ten jeden se insticionální podobě uskutečnil včera v Řecku, kdy na potřetí nebyl schválen kandidát na prezidenta a Řecko 25. ledna přistoupí k předčasným volbám, kde má velkou naději na vítězství ostře levicová Syriza, která odmítá dominanci Mezinárodního měnového fondu a plnit pokyny EU. Jen tak mimochodem, stejně tak například postupuje a úspěšně Viktor Orbán, který rozhodně levicový není. Mladý a dynamický šéf strany Řecká Syriza Alexis Tsipras odmítá  "německou obsesi úsporami" a slibuje,  že Řecko "vyrve" ze spárů nenáviděného záchranného balíčku a vrátí mu drachmu.

Alexis Tsipras má reálnou naději stát se řeckým premiérem.

A i když už dnes německý ministr financí Schauble burácí, že vůbec nepřichází v úvahu jakákoliv změna přístupu k Řecku ze strany Německa a EU, držme Alexisovi palce.

Stejně tak držme palce radikální levicové straně ve Španělsku Podemos, která má čáku na úspěch v budoucích volbách.

A držme vůbec palce všem stranám ať  napravo či nalevo, které chtějí zásadně změnit Evropskou unii a hlavně přispět k tomu, že Merkelová a Německo nebudou ostatním diktovat, co a jak mají činit.

Nějak mu moc narostl hřebínek.

Rostou počty těch Evropanů, které současná podoba  Evropská unie odpuzuje.

V České republice by dnes referendum o přistoupení neprošlo a pro nepřijetí eura je 70 % z nás.

Posilují politické síly, které si nic jiného než podstatnou změnu nepřejí.

A to je skvělé.