Důvody jsou totiž zcela objektivní a pojďme si je probrat:

Oba pánové příliš hazardují s tím, že trvale nemají pro své cíle dostatek hlasů, a hrají vabank.

Pro ignorování reálných počtů ve Sněmovně a dopočítat se do 101 již dvakrát prohráli hlasování o nedůvěře vládě.

• Nejprve to bylo na podzim ve vztahu k tzv. únosu mladého Babiše na Krym,
• nyní před měsícem to bylo kvůli předběžné zprávě EU k dodacím, kde už se sekli dokonce o 16 hlasů. A to už fakt je morálně politický debakl.

Nicméně zdá se, že v oné hazardní hře s čísly pokračují…

Předseda Pirátů zazářil minulý týden žádostí o setkání s prezidentem republiky, aby se ho smrtelně vážně dotázal, zda je prezident republiky připraven jmenovat premiérem toho, kdo bude mít k dispozici 101 mandátů ve Sněmovně.

No, říkal jsem si: Sním, či bdím? Vždy Babiš má nyní přímo či v toleranci podporu 108 mandátů - 78 (ANO), 15 (ČSSD) a 15 (KSČM). Koho jiného by tedy měl nyní prezident jmenovat?

Budiž, možná jsem to špatně pochopil a Bartoš se ptá, jak by prezident jednal dnes, kdyby byly předčasné volby.

Tak jsem se podíval například na poslední průzkum agentury STEM za uplynulý červen:
ANO             32,5 %                83 mandátů
Piráti             15,6%                 39
ODS             13,1%                 29
SPD               7,9%                 15
KSČM            7,8%                 15
ČSSD             6,4%                 12
KDU-ČSL       5,5%                   7
STAN              3,8%
TOP 09           3,7%

Takže kdyby chtěl Ivan Bartoš vytvořit nyní vládu po proběhlých volbách, a klidně mu přidejme i mandáty ČSSD, mohl by disponovat hlasy Pirátů, ODS,KDU-ČSL, tj. 87 mandátů. A to by samozřejmě obdobně platilo i pro ODS. To zjevně na vládu nestačí.

Může mi někdo vysvětlit, čeho se, proboha, chtěl u prezidenta republiky dožadovat? Je přece zcela jasné, že Andrej Babiš by mohl mít zbytek, a to fakt již nepočítám jako koaličního partnera, schizofrenní ČSSD.

S počty souvisí už naznačený fakt dvou kohoutů na jednom smetišti, tj . Pirátů a ODS.

Aby zde někdo z opozice mohl někdo porazit ANO Andreje Babiše, musel by mít absolutně dominantní postavení, které, tak jako v minulosti, staví politickou scénu na jasné: buď stávající ANO, nebo stávající hlavní opoziční strana.

V minulosti tomu tak bylo a střet ODS proti ČSSD, v personální poloze Klaus či Zeman, Topolánek či Paroubek, byl po dvacet let hlavní osou politického zápasu.

Tak tomu ovšem dnes není a Andrej Babiš naprosto spokojeně se může bavit tím, že těch 30 procent hlasů, které má on, je na druhé straně rozděleno přibližně napolovic mezi Piráty a ODS. Ty strany jsou ovšem zároveň jako oheň a voda. Piráti jsou ultraproevropskou, ostře zelenou a liberálně agresivní variantou, zatímco ODS je spíše umírněnou konzervativně liberálním, lehce euroskeptickým mixem. Už rok tyto dvě formace mezi sebou bojují a agentury tomu boji napomáhají, protože je téměř žertem přehazují mezi sebou.

Ideologická nekompatibilita ovšem brání tomu, aby se nějak zvlášť přelévali voliči z jedné z těch stran na druhou.

A to je i důvod, proč ani jedna z těch stran nemůže ANO Andreje Babiše porazit.

Ani Piráti ani ODS nemohou získat tolik potřebnou charakteristiku všezahrnujících neideologických stran (hnutí), kteroužto charakteristiku ANO nepochybně má.

Značná část voličů si už nepřeje být unavována ideologiemi. Nejprve je měli v režimu do roku 1989, potom je buď v pravicové, či levicové podobě měli nyní. Lidé oceňují ideologickou neutralitu ANO Andreje Babiše (je pro všechny), chtějí, aby byly řešeny problémy, ale bez omáčky.

Oproti tomu jak ODS, tak Piráti jsou silně ideologičtí, neřeší věcné problémy, ale svádějí tu pravicově bigotní ideologické boje, tu boje revolučně –liberálně – zelené.

Tímto postojem na rozdíl od západní Evropy, která ideologiemi žije, v českém a pragmatickém prostředí nemají moc šancí.

Asi tak…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele