Zcela nesporně přišla změna, a to výrazná potud, že jsme se ze společnosti nedostatkové, podpultové, vrhli do společnosti takřka všeho dostupného. Jistě jsme tuto změnu zpočátku rádi vítali, vítali jsme i zpočátku možnost zahraničních dovolených a cestování vůbec. Dnes máme možná nejvíce obchodních center a benzínových stanic  na počet obyvatel, a cestovních kanceláří rovněž. Dříve to byl zázrak, dnes normál.

Jen pro pořádek je ovšem třeba konstatovat, že to, co jsme zde oslavovali, šlo v „komunistické“ Číně 10 x rychleji a zcela určitě se dnes většina z nás nemůže vyrovnat jejím středním vrstvám, a o těch nejvyšších nemluvě. A čeští prodavači se pomalu klanějí, když tam Číňané – často i s humpoláckým  chováním - přijdou nakupovat. Nemají z hlediska své koupěschopnosti alternativu. A to už nehovořím o zavádění naprosto dokonalých technologiích po v šech stránkách a ve všech sektorech. Kapitalismus řízený Komunistickou stranou Číny je mnohonásobně progresivnější, a silně roste tlak i na jeho sociální stránku …

Ale dobře, neumíráme, asi tak 10% společnosti se má dramaticky lépe, než by se měla, kdyby se systém nezměnil, dalších 20 % se má lépe, 40 % stejně a 30 %  hůře…

Ale ani o to v této mé úvaze nejde.

Na pozadí toho, jak my jsme si žili a žijeme, probíhá cosi zásadnějšího, a to, jak se Západ chová a co to přinese, kde získáme podporu a kde nás budou k smrti nenávidět, komu pomůžeme a kde vyvraždíme milióny.

Putin měl jistě pravdu v jednom. Zánik silného Sovětského svazu byl geopolitickou světovou katastrofou, byť v různých směrech viděnorůzně.

K rozpadu Sovětskému svazu snad jen tolik, že dnes vidíme, jaké problémy středoasijským republikám způsobují islámské tlupy džihádistů. Putin by je srovnal, místní, třebas i autoritativní vůdcové s tím mají problém.

Jedno je ale bohužel jasné : Nebyla by válka v Iráku, nebyla by válka v Libyii, nebylo by humanitární bombardování Jugoslávie. A o to mi v této stati jde. Zůstali by sice nesympatičtí, ale sekulární  autoritativní vládci, kteří by spolehlivě  a samozřejmě terorem islámské džihádisty likvidovali už od kolébek.

Tak to není a lidé se chvějí o svůj osud, ale Západ si jej připravil sám.

Sovětský svaz samozřejmě padnout musel, protože nepochopil, že pravdu mají Číňané se svým sice centrálním, ale  velmi efektivním řízením kapitalismu, který zaručoval hospodářský růst kolem 10 % po dobu několika desetiletí a změnil celou čínskou říši i celý svět. Sovětské centrální plánování do posledního šroubku bylo idiotské, protože se ukázalo, že to nefunguje. Nakonec nebyly ani šroubky, ani toaletní papír.  Proto Sovětský svaz i náš systém musel ekonomicky zkolabovat.

Právě představa, že Západ  vedený USA zvítězil, vedlo k úvaze, že má právo i diktovat podmínky světa. Dějiny měly být skončeny. Go west…

Ta část politiků, ještě vyzrálých a moudrých, znajících, že není moudré věci hnát na ostří nože : Francois Mitterand, Jacques Chirac, Helmut Schmidt, Gerhard Schröder, ale i Nicolas Sarkozy či Helmut Kohl  věděli, že Rusko, byť i oslabené za Jelcina patří k Evropě a je třeba míti k němu respekt. Možná ne proto, že by Jelcin tento respekt vzbuzoval, ale proto, že Rusko je neporazitelné a že bylo  po celou dobu od 17. století, možná i dříve, nedílnou  a někdy i rozhodující částí Evropy.

Zkrátka a dobře, odešli moudří státníci a přišli hlupáci na čele s jednovrstevnou Angelou Merkelovou a slabochem Francoisem  Hollandem, kteří zapomněli, že jejich Napoleon a jejich Hitler na Rusko narazili a skončili.

Západ jako celek si vytvořil nesmyslnou představu, že Rusko rozdrtí, poníží a zařadí to polohy pouhé regionální velmoci, jak často opakoval nositel Nobelovy cenu míru a další hlupáček Barack Haussein Obama.

U něho je to absolutně komické. Není nemocnější země než jsou USA na konci jeho vlády. Pravidelná střelba z jedné strany do policistů ze strany civilistů  a z druhé strany od policistů na civilisty se zdá se stává americkou kratochvílí.  Tábor republikánů a demokratů je rozdělen do té podoby, že se vrátil bojem antagonismu, tedy rozporů, které nemohou být řešeny jinak než ostrým a možná násilným střetem. Rasismus nebyl nikdy větší. Obamu možná poslouchá státní tajemník Kerry, ale absolutně jej odmítá Pentagon, který si jistě přeje, aby nějaký přímý konflikt proti Rusku začal ihned, aby prostě budoucímu prezidentovi nezbývalo, než v něm pokračovat.

A tady v tomto okamžiku se konečně dostáváme k jádru otázky.

Kde se odehrává onen uzlový bod, který rozhodne, kudy se odebere svět dál, či zda se vrátí nazpátek k tomu, co zde zažíval od roku 1990, či vykročí opět k míru?

Porošenko by si jistě přál, abych napsal Ukrajina. Ale zabývat se touto zemí, kterou zhroutili nepřiměřené a ničím nepodložené ambice jejich politiků smysl nemá.

Je to naopak Sýrie, země, kde  v té či oné míře působí všichni stálí členové Rady bezpečnosti: Rusko, Čína, USA, Francie, Británie, kde vystupují regionální  či finanční velmoci Turecko, Saudská Arábie, Irán, Izrael a Katar a kde vítězové celkového střetu podle své povahy mocně posílí regionálně či světově.

Základní pracovní metodou Američanů a jejich spojenců od roku 1990 byly násilné vojenské akce spojené se svržením hlavy státu. A tak byl svržen Sadám Hussajn a dnes Irák představuje zhroucenou říši na straně jedné a zdroj vzniku islámského státu a džihádistů vůbec na straně druhých. Tuším 3 milióny mrtvých konstatuje britská vyšetřovací zpráva.

Zvlášť záludný postoj USA byl v Egyptě, tedy v zemi, kde bývalý prezident Husní Mubarak byl snad nejkorektnější ve vztahu k Západu a kdy arabské jaro jej násilně smetlo. Je dobré si i po časech pustit projev Baracka Obamy, kde se vlichocuje Muslimskému bratrstvu a velebí jeho prezidenta Musrího. Egypťané ovšem nejsou tupí a náčelník generálního štábu Sísí správně odstranil Muslimské bratrstvo od moci i Musrího.

Nuže v té době, kdy probíhaly násilné střety na Tahríru v Káhiře to jistě sledoval mladý prozápadní prezident Bašás al Asad. Ještě nedávno byl jako miláček médií vítán na Západě, červené koberce, Sarkozy líbající ho po obou tvářích, lékaře na anglické universitě, dokonalá angličtina, anglický gentleman každým coulem, nádherná civilizovaná evropská manželka…kost.…

Když vypuklo arabské jaro a došlo i do Sýrie, nemusel Asad ani sledovat své tajné služby, stačilo se dívat na televizi. Když USA odhodili Mubaraka jako slupku od banánu, věděl, že musí pobojovat a  Američany podporovanou či minimálně tolerovanou barevnou revoluci (čti převrat). A začal se bránit, tvrdě, neúprosně. Proti islamistům musíte být prostě brutálnější než jsou oni.

A jistě jeho lidé brutální byli a běda, kdyby nebyli.

Dávno by to ovšem skončilo, kdyby Západ islámské teroristy nezačal mohutně podporovat a podporuje je do dnešních dnů.

V určité fázi udělal Západ stejnou strategickou chybu jako Adolf Hitler.

Ten zahájil útok nejdříve na střed  a následně  na Západ, v čemž by byl zřejmě vzhledem k impotenci západní Evropy nesporně úspěšným a celá Evropa mohla být po mnoho let Drittes Reich.

Všichni jsou ale vždy fascinováni Ruskem, Napoleon, Hitler, Merkelová, dříve Cameron, dnes i Johnson, všichni tuto zemi pokládají za obra na hliněných nohou…a chtějí zaútočit…

A Hitler bohudík zaútočil na Rusko. Ano, promiňte přátelé z Rusi, ale kdyby nazaútočil, možná by  až dodnes celá Evropa byla nacistická a my Češi dleli u vás na Sibiři v tom lepším případě.

Tak jako Napolen a Hitler zaútočili na Rusko, zaútočili Obama, i Merkelová prostřednictvím Ukrajiny s cílem oslabit Rusko, ponížit…

Malí lidé s malým viděním.

Kdyby Putina nevyprovokovali a nechtěli ho zničit prostřednictvím Ukrajiny, možná by ani v Sýrii nezasáhl.

A Sýrie by se stala dalším zborceným státem po Iráku, Libyi, části bývalé Jugoslávie.  

Trapné kecy o izolaci Putina ze strany Obamy musely mít jediný výsledek. „Krym Vám nestačil, tak začneme plnit své spojenecké závazky.“

Je to prakticky rok, kdy Vladimír Putin promluvil na Valném shromáždění o tom, c jakém stavu je stav světa a chyby Západu. Je tomu rok, co ohlásil, že Rusko zasáhne v Sýrii. Bylo jistě více důvodů, ale jeden z nich byl i v tom, že se odmítl dál jako školáček nechat předvolávat před jakousi Normandskou komisi, jak to vypadá na Ukrajině.

Ne Ukrajina je téma, ale Sýrie.

A tak se i stalo. Na rozdíl od Ukrajiny, kdy  by v podstatě stačilo, kdyby se do čela státu dostali alespoň trochu příčetní politici a začali v rámci normálních sousedských vztahů opět s Ruskem, zejména  ekonomicky spolupracovat, Sýrie je skutečně globální celosvětový problém.

Pokud by Vladimír Putin připustil, že Asad padne, ta veškeré jeho úsilí  o nápravu světa bude zmařeno… Nejde totiž o osobu Asada.

Jde o to, že poprvé po čtvrtstoletí nepadne hlava státu, o které USA a Západ rozhodli, že padnout musí.

Možná ne každý si uvědomuje význam tohoto kroku.

Ale bylo to jako nový pád Berlínské zdi v jiném slova smyslu.

Západ by byl donucen vrátit se  k civilizovanému chování jako před rokem 1989.

Už žádná válka v Iráku, v Libyi, humanitární bombardování Juhoslávie, žádná podpora teroristů v cizích zemích….

Mír….

Opakuji to, mír…