Nepřicházel bych s ní, kdyby náš známý Berndt Posselt na právě uplynulém sněmu Sudetoněmeckého landsmanšaftu nevyjádřil sen, aby se jednou jejich sněm konal v České republice, protože Češi a sudetští Němci jsou přece jedna rodina a Horst Seehofer ji nadšeně přivítal… Oceňuji především, že předseda vlády Andrej Babiš na rozdíl od svého předchůdce Nečase nejenom, že se sněmu nezúčastnil, ačkoliv by mu zřejmě téměř celé politické Bavorsko tleskalo, ale dokonce vláda ČR nevyslala nějakého pověřeného ministra, kteréžto radosti se s náležitou ochotou ujímali zejména lidovci (Bělobrádek, Herman).

Ta věc je složitá. Bavorsko je zřejmě nejúspěšnější a největší německá země a je silně naladěné, právě přes Sudetské Němce s námi spolupracovat.

A nejen to, Seehofer, bývalý předseda bavorské vlády a dnes ministr vnitra spolkové vlády, jistě chtěl završit své působení ve funkci nějakým gestem o spolupráci. Rozhodně jsme asi oceňovali jeho boj proti naivní a nebezpečné Willkommenpolik Angely Markelové, která na přelomu let 2015-16 přivedla jen do samotného Německa nejméně 1, 5 miliónů uprchlíků. Zčásti Merkelovou oslabil, zčásti i pro sebe ztratil politickou perspektivu.

V jednom ze svých posledních projevů prohlásil, že je rád, že udělal vše pro narovnání vztahů mezi sudetskými Němci a Čechy, nebo tak nějak. Běžně prezident Zeman nepřijímá cizí ministry, ale u Seehofera udělal výjimku; několik dnů před tímto sněmem Seehofera přijal, když sem přijel za svým rezortním českým kolegou Hamáčkem a tuším, že mu poděkoval za jeho přístup v této oblasti. To byla hranice, kterou byl ochoten prezident udělat.

Vláda pověřila tamějšího velvyslance vystoupením na jejich sněmu. A nevztekejme se. Ten nemluvil o společné budoucnosti sudetských Němců a Čechů, ale o spolupráci Němců a Čechů ve střední Evropě a to je zásadní rozdíl. Sudetští Němci uplatňují své nároky na domovinu. A to je nepřijatelné, protože to vždy výslovně či nevýslovně zahrnuje i jakési majetkové nároky. Naopak spolupráce s našimi, německy mluvícími nejbližšími sousedy, tj. Bavory či Sasy, by měla být prioritní sousedskou, ekonomicko – zahraniční politikou a samozřejmě i lidskou. A totéž platí pro Rakousko, také zejména spolkové země s námi sousedícími.