A tak svého času britský premiér Chamberlain byl nadšeně vítán Brity po návratu z Mnichova, kde podepsal nestoudnou mnichovskou dohodu, podle které muselo Československo odevzdat nacistickému Německu své pohraničí, slavnostně provolávaje, že zajistil mír pro Brity na generaci. Je dobré si připomenout to fanatické nadšení Britů a tehdejších médií.

Výsledek známe. Byl to předstupeň nejničivější světové války v historii světa… Ale Hitlerovi fascinovaně část světa tleskala…

Když před čtyřmi dny zahájilo Turecko operaci na vytvoření třicetikilometrového pásma u svých hranic, prakticky všechna média, Evropská unie a jmenovitě Macron či Merkelová, a vlastně celý Západ i včetně amerických politiků vystoupil na obranu Kurdů proti agresorovi, jen ojediněle zazněly hlasy, že vše je jinak.

A ono je.

Připomeňme si, co platí od začátku…

Sýrie je dnes absolutně nejvýznamnějším kolbištěm světového geopolitického střetu mezi Západem a Ruskem (s jeho spojenci)…

Sýrie, tak jako Libyie, Irák byla obětí agresivního pojetí politiky Západu, přesvědčené, že po roce 1989 může Západ podle libovolné interpretace nového náboženství lidských práv, zcela bez trestu porušovat zásadní zásadu mezinárodního práva, tj. zásadu nevměšování… A tak jsme zažili doslova hrůzné orgie Západu při humanitárním bombardování Jugoslávie, válce v Iráku, rozbití Libye, euromajdanu a jeho děsivých následků na Ukrajině a vše směřovalo k dovršení vítězství Západu svržením režimu dřívějšího miláčka Západu, muže s britským vzděláním Bašárem Asadem, který si dovolil tu drzost a frontálnímu útoku Západu se postavil čelem.

Jistě, určitě by prohrál, kdyby Západ, Obama, Merkelová a spol., se nerozhodli zlikvidovat Putina, který vnášel podivné „revanšistické kroky“, a nevyvolali již zmíněnou ukrajinskou krizi.

Tím ovšem Západ sám sobě uškodil a Putin, v rámci sebezáchovy sebe samého, ale i Ruska, odstartoval záchranu Bašára Asada, a tím i Sýrie… Západ se mu částečně smál, Obama měl skvělou náladu, že se Putin utopí v syrských bažinách (ty bažiny mě mátly… asi měl na mysli písek), a potom Západ začal zuřit, protože krok za krokem Putin svého koně zachraňoval.

Západ měl šanci na tom výsledku participovat. Putin jej přizvával. Ale jak Macron, tak Merkelová odmítli podávat pomocnou ruku a všechny možné destruující sankce na Asada, který podle nich byl vizitkou jejich politické porážky, pokračovaly…

Nuže, mají smůlu…

Až se dnes sejdou ministři zahraničních věcí EU v Lucemburku a budou bla bla bla, řešit útok Turecka na území Sýrie proti Kurdům, měli by začít tím, že by si řekli: Proč jsme toho Asada nechali na holičkách? Oni to neřeknou, jistě vyhlásí nějaké sankce, ale bude to nesmyslné…

V neděli zřejmě totiž odstartovala možnost uzavření „dohody století“.

Na ruské letecké základně Hmejmím byla uzavřena dohoda mezi vojsky Bašára Asada a Kurdy a Asadova armáda a vyrazila na pomoc Kurdům, kteří jim podle dostupných informací předají pět let samostatná města Manbídže a Ajn Ísá. A zároveň Rusko potvrdilo, že se bude účastnit rozhovorů mezi Kurdy a Tureckem.

Už jsem několikrát naspal, že Putin je v současné době největší pokerový hráč světové politiky. To, že se Američané téměř dokonale stáhnou, to, že jak Trump, tak Putin vyhlásí kritickou neutralitu k turecké invazi, to, že Asad neřekne nejprve ani punťa a nechá jen na poslední chvíli pokřikovat své spíše subalterní podřízené, že Sýrie nikdy nebude jednat se separatistickými Kurdy, pokud se nevzdají svých nepřijatelných požadavků, a v okamžiku, kdy Kurdové vyměknou, jim jistě po konzultaci s Putinen či Iránci obratem nabídne pomocnou ruku, nemá chybu…

Samozřejmě, že tekla krev, ale když se řízení chopí Putin, není výsledkem převrat jako v Iráku, Libyi, na Ukrajině či kdysi v Jugoslávii.

Ale abychom si to znovu ujasnili: Stále stejně udržovaná linie Putin – Trump v postupu dává konečně naději na reálný mír…

V jistém smyslu lze říci, že celý ten průběh tureckého vpádu do Sýrie přinese vítězství každému z jeho účastníků. A to si podtrhněme.

Putin, jako nepochybný organizátor této akce, dál zajistil posun v územní celistvosti Sýrie, což si solidně a trvale pokládá za svůj cíl. A samozřejmě mezinárodně dál posílí jako geopolitický hráč číslo jedna. Mimochodem, je vtipné, co zároveň Erdogan tvrdí, že s ním konzultuje každičký detail, Putin vyrazil na jistě úspěšnou cestu do Saúdské Arábie, za největším Trumpovým spojencem, ale nepřítelem Turecka.

Své přiměřené poměry si nesporně mohou uchovat i Kurdové. Dohoda s Asadem jim sice asi nezajistí plnou autonomii, ale uplatnit se budou moci. Nezapomínejme, že se 30. října má sejít syrská ústavní komise k určení dalšího postupu v Sýrii. I to je triumf Putina. Ale může to být i přiměřený úspěch Kurdů…

Zcela nepochybně to bude úspěch Basára Asada. Liberální a protiruský Západ, tj. především EU, který neustále myslel toliko v dimenzi Asad must go, bude mít vážný problém. Zaklopnul se do protiturecké davové psychozy a nestačil odejít z té protiasadovské. Taková Merkelová a zřejmě i Macron to psychicky nezvládnou. Mluvit si mohou cokoliv.

Donald Trump odmítal celou tu militaristickou politiku, ať již Bushe či Obamy, na Blízkém východě. Téměř za každou cenu se chtěl stáhnout a měl by mít za to od nás respekt. Respekt proto, že Američané milují, když jejich prezident někde v cizině prolévá krev cizích občanů. Vzdát se takové kratochvíle rok před volbami může být riskantní. Ale možná také ne. „Jeho“ Američané ho volili proto, že odejde ze všech válek, a kupodivu i dnes si válku v Sýrii přeje jen 20 procent Američanů.

A kupodivu částečně může být úspěšný i Erdogan. Když bude jo hodný, zagarantuje mu Putin v nějaké podobě i tu ochranu proti Kurdům… Ale moc velké naděje by si dělat neměl.

Podívejme se na Irák, Libyi, Jugoslávii, Ukrajinu.

Prostě někdo vítězí a spolu s ním tak trochu všichni.

Učme se to. To je Putinův svět.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele