Možná někoho tento závěr překvapí, protože soustřeďuje svou pozornost především na odpor proti politice, ale politika je prostě taková, jakou si volíme. Byl naivismus očekávat, že přijde něco blankytně čistého, a že naši politici budou ráno vstávat s pocitem, co ještě lepšího by mohli učinit pro svůj národ. Liberální demokracie fakt není nic dokonalého a často je možné zvolit dokonce i grázly. Má tu výhodu, že zůstává naděje, že za určitý čas je ta která reprezentace vyměněna za jinou . Nic víc a nic méně. Soudce však prakticky vyměnit nelze.

Mlčel jsem, ale když jsem včera poslouchal jak milostivě sdělují národu ,že jim bude poskytnuto jakési podivné vyrovnání toliko za rok a nikoliv za 3 roky, došla mi trpělivost.

Řekl li jsem v nadpisu přeplacení, nejde o výkřik nějakého zhrzeného právníčka.

Když jsem byl náměstkem ministra spravedlnosti, měl jsem podklady o výši platů soudců ze zemí EU. Zatímco u nás  mladíček či holčička v taláru po 5 letech má 3 násobek průměrné mzdy, soudci v sousedním Německu, ačkoliv mají o 30 % vyšší „produktivitu práce“ mají jen 1, 1 násobek. A tak je to prakticky v západní Evropě všude.

Proto drzost s jejich žalobami je neúnosná a viním ministerstvo spravedlnosti, že tyto údaje neuvádí.

Ale kupodivu, to je jen jeden problém.

Kdysi jsem velmi soudce podporoval, ale za 25 let jsme vytvořili systém, legislativně i fakticky, že spravedlnosti se nelze u soudu dovolat.

Když před 25 lety někdo nějaké babičce dlužil 5 000,- došla k soudu, tam ji napsali kratičkou žalobu a pokud to byla pravda, tak jí soud vyhověl. A jako mladičký advokát jsem často psal toliko žaloby a byl si jist , že soud je spravedlivě posoudí a že ji nemusím, k vůli úspoře jejích nákladů zastupovat. To dnes není možné.

Dovolili jsme zlotřilost, že špičkoví soudci, že ano Dr. Bureši, zejména  změnili občanský soudní řád v nástroj, který slouží jako superformalismus v praxi. Dnes by ta babička prohrála. Soudci by ji začali poučovat o povinnosti tvrzení a odmítali by důkazy, ze kterých by selským rozumem byla věc podle zásady materiální či objektivná pravdy jasná.

Soudy mají jen takové předpisy, které vyhovují soudcům a o občana nejde.

V krajním případě při přestřelce advokátů možná ještě zvítězí zákon, ale spravedlnost rozhodně ne.

A nejde jen o civilní řízení.

I v trestních věcech jsem dosáhl mnohem častěji zproštění před rokem 1989 než dnes.

Formalismus je extrémní.

Nenasytnost soudců je užitečná potud, abychom se na ně zaměřili.

Justice se stala zbytnělým nadhodnoceným útvarem, který přestal plnit svou základní funkci : hledání spravedlnosti.

Začněme do ní foukat.

A první věc je, že by nový ministr měl změnit především procesní předpisy, aby nestranili soudcům, ale lidem.

Nebude to mít lehké. I nový předseda Nejvyššího soudu tak zpatvořil trestní řád, že se dodnes s ním nedá žít. A o bývalý soudce Bureš – jak už jsem jednou uvedl - učinil z občanského soudního řádu neproniknutelnou houšť nepřirozeného formalismu.

Ale nechat tak bychom to neměli.