Plyne to z omezeného významu dané instituce i ze situace v klíčových členských zemích a v rozpoložení jejich voličů, které se mění jen pomalu a pozvolna. Jednu podstatnou změnu však po volbách na půdě Evropského parlamentu zaregistrovat můžeme.

Posílením politických sil odmítajících představu „ever closer Europe“ a budování progresivistického superstátu glajchšaltujícího život evropských národů se atmosféra a situace v Evropském parlamentu přece jenom změnila, což našlo výraz ve vzniku frakce Patrioti pro Evropu. Ta vznikla s českým přispěním a je dnes třetí nejsilnější frakcí v EP.

To vyvolalo na evropské politické scéně šok a do Evropského parlamentu poprvé vážně vstupuje politika. Dosud totiž fungoval podobně asi jako Nejvyšší sovět bývalého SSSR, tj. schvaloval a prosazoval jedinou přípustnou politickou linii, v tomto případě tu vyznávanou evropeistickými progresivistickými elitami. Představa odlišného politického názoru na směřování EU nebyla a dosud není v EP pro politický mainstream legitimním postojem, ale zločinem. Ti, kteří takový názor zastávají, jsou a mají být izolování, ignorování a všemožně perzekvováni. Veškerému fungování EP a všech dalších institucí EU dominuje „proevropskost“, tj. oddanost cíli politického sjednocení Evropy a vzniku superstátu. Podrobit tento cíl politické diskusi či ho vůbec jasně, zřetelně a otevřeně přímo pojmenovat, je pro evropský mainstream nepřijatelné.

Cíl směřování evropské integrace je takticky zamlčen, nehovoří se o něm, nediskutuje se, je ale zřejmý samo sebou evropským elitám, kteří jej považují za tak nezpochybnitelné dobro, že jej nelze žádným způsobem ohrozit nějakými demokratickými procedurami a názory občanů tak navzájem odlišných členských států. A tak Brusel využívá své velké vzdálenosti od voličů a nadřazení unijních pravidel a předpisů národním legislativám a po léta potichu salámovou metodou realizuje svůj velký posvátný cíl za zády evropských národů.

To je samozřejmě dávno předmětem kritiky odpůrců tohoto směřování. Notorický demokratický deficit bruselských institucí je jejich charakteristickým a velmi kritizovaným znakem. Evropský parlament je výrazem snahy čelit této kritice zformováním umělého tělesa hrajícího si na parlament, ale postrádajícího skutečnou funkční náplň opravdového zákonodárného sboru. Na evropské úrovni funkční parlament ani existovat nemůže, protože neexistuje evropský lid (démos) v politickém slova smyslu. Ten je možný pouze na národní úrovni a Evropský parlament také až dosud byl pouhým fíkovým listem překrývajícím nedemokratickou podstatu evropského integračního procesu.