Navíc, v posledních dnech se v Evropě, především v Německu, Skandinávii a v Pobaltí šíří hysterie z údajné narůstající ruské hrozby a panika z hrozící konfrontace Ruska a NATO.

Poté, co USA a EU vynaložily stovky miliard na materiální i finanční pomoc válčící Ukrajině a vyprázdnily své zásoby zbraní a munice, se ukrajinské vítězství nepřiblížilo. Rusko postupně získává na frontě převahu a spekuluje se, že chystá velký útok proti ukrajinským silám oslabeným neúspěšnou velkou loňskou ofenzívou. Ukrajině hrozí nikoliv spektakulární vítězství, jak všichni halasně vyhlašovali, ale dnes vůbec není vyloučena její vojenská porážka se všemi důsledky. A to vše v době, kdy je západní svět, na němž je Ukrajina existenčně závislá, válkou již unaven a je zaujat spoustou vnitřních problémů a jinými krizemi. Ukazuje se, že západní sázka na maximální prodloužení bojů na Ukrajině nebyla dobře promyšlenou strategií.

USA a jejich spojenci se dopustili stejné chyby, jako mnozí před nimi – podcenili Rusko. Vždy vypadalo jako kolos na hliněných nohou, který se periodicky propadá do chaosu. I Napoleon a Hitler měli ten dojem a naše éra nebyla výjimkou. Sovětský svaz se sám zhroutil a rozpadl, Rusko v důsledku toho posunulo na východ a potácelo se v problémech. Západ se k němu začal chovat s přezíravým despektem jako k mocnosti druhého řádu, na jejíž zájmy a pocity není třeba brát zřetel. Hluboce je ponížil vojenským útokem na tradičního ruského spojence Srbsko a rozšiřováním NATO na východ, využívaje toho, že oslabené Rusko tehdy nemělo sílu vzdorovat.