Nic nevadilo, že i v zemích vyspělého Západu představovala hypertrofovaná lidská práva zásadní inovaci či dokonce popření tradičních hodnot, na kterých západní civilizace stála. V unipolárním světě po pádu komunismu na to nikdo nebral ohled, vše se zdálo možné.
Západ až do konce studené války přitom byl ideologicky vysoce pluralitní a představoval tradiční, přirozeně vzniklou společnost, která se bránila světovládným ambicím revoluční univerzalistické marxistické ideologie. Právě v přirozené pluralitě byla síla Západu v boji s netolerantním agresivním a sektářským komunismem. Pod americký obranný deštník se tak vešly nejen vyspělé demokracie Západní Evropy, ale i tradiční polofeudální monarchie Blízkého východu či vojenské diktatury v Asii a Latinské Americe, stejně jako pohrobci fašismu 30. let na Pyrenejském poloostrově. Americké vedení prokazovalo potřebnou míru tolerance a realistický pragmatismus, který udržoval západní blok pohromadě. Tento pragmatický realismus umožnil i zmírnění napětí mezi oběma bloky a jejich relativně stabilní koexistenci.
Po pádu komunismu a zmizení globálního soupeře Sovětského svazu nebylo už pragmatismu potřeba. Zápas o budoucnost světa se zdál navždy rozhodnut a dominance USA připomínala epochu světovládného Říma. Jediná světová velmoc si mohla dovolit cokoliv. Nastala doba silné ideologizace politiky a tzv. vývozu demokracie zahraničními intervencemi. Přinesla dlouhou éru hegemonie amerických neokonů určujících zahraniční politiku republikánských i demokratických administrativ až do nedávných dnů.
Západ a Východ se přepólovaly – zatímco Východ se snažil učit pluralitě a demokracii, Západ propadl levičácké představě o potřebě svět měnit a zlepšit v souladu s jedinou přípustnou ideologickou pravdou formulovanou moderním progresivismem, v nějž zmutovaly různé neomarxistické a environmentalistické ideové proudy. Začala být vzývána hodnotová politika, neboť v unipolárním světě nebylo třeba dělat kompromisy a respektovat soupeře. Vítězil globalismus a sílila moc mezinárodních organizací ovládaných Západem.
Výsledky tří dekád tohoto vývoje však byly jiné, než se zpočátku mohlo zdát. Globalizace a přesun materiální výroby do Činy a dalších asijských zemí jim přinesl velmi rychlý ekonomický rozvoj, přesun bohatství v jejich prospěch a s tím související rostoucí politickou sílu. Čína se stala supervelmocí a reálným vyzyvatelem USA ve všech oblastech. Indie, Brazílie a mnoho dalších zemí nastoupily podobnou cestu. Rusko překonalo desetiletí úpadku a agresivně se dožaduje uznání své obnovené velmocenské pozice. Svět se stal multipolárním a USA na to reagují, což potvrzuje vítězství Donalda Trumpa.
On dobře ví, že síla Ameriky v posledních dekádách relativně upadla. Sice hlásá, že ji chce učinit znovu velkou, ale dobře ví, že má vážné soupeře a že s nimi musí najít způsob koexistence. Starý arogantní neokonský imperialismus se do dnešní doby už nehodí.
Trump vnímá, že globalizace a volný obchod svědčí nyní především Číně a dalším americkým vyzyvatelům. Odtud pramení jeho protekcionismus, avšak cla nebo hrozbu jimi používá spíše jako nátlakový prostředek vůči partnerům, nikoliv jako nástroj obrany amerických firem.
Zcela odepisuje tzv. hodnotovou politiku v mezinárodních vztazích, kterou se prezentovaly především demokratické administrativy. Okázalá hodnotová politika totiž neumožňuje nebo silně komplikuje dosažení kompromisů se soupeři a partnery. Pro hlasitého vyznavače vznešených hodnot kompromis s nepřítelem znamená morální selhání a zradu posvátných principů. Vznešené hodnoty vyžadují válku až do konce – vítězství nebo smrt. To si USA mohly dovolit v éře své absolutní hegemonie, kdy porážka nebyla pravděpodobná nebo mnoho neznamenala.
Dnes je situace podstatně jiná. Trump ví, že má silné soupeře a chce pro svou zemi s nimi vyjednat co nejlepší podmínky. Proto jsou jeho rétorika a gesta vůči Číně a Rusku v některých ohledech pro někoho překvapivě vstřícné.
Postoje Trumpa a jeho okolí v přístupu k dosavadním spojencům začínají připomínat názory gorbačovské elity v SSSR na konci 80. let minulého století. Ta ve snaze obnovit moc a sílu upadajícího Sovětského svazu došla k názoru, že náklady na udržování komunistického impéria ve východní Evropě se dávno nevyplácejí, a nebyla ochotna pokračovat v dosavadní podpoře svých satelitů. I Trump má pocit, že dosavadní podpora amerických spojenců, NATO a dalších organizací se USA nevyplácí, že z nich profitují jiní. Proto drsný nátlak, cla a konfrontační rétorika vůči překvapeným partnerům.
Na druhé straně ve vztazích se soupeři se snaží se dosáhnout svých cílů pokud možno po dobrém, vnímá jejich zájmy a je připraven hledat kompromisy. To je výrazná pozitivní změna přístupu oproti Bidenovské administrativě, která vztahy dramaticky vyhrocovala, aniž by hledala pragmatická východiska a kompromisní řešení.
Zdá se tedy, že se v Trumpově éře dočkáme renesance realistické zahraniční politiky, která namísto eskalace konfliktů a pokryteckých kampaní bude hledat mocenskou rovnováhu, obnovení stability a bude dávat přednost mírovým vztahům mezi velmocemi.
Pro českou zahraniční politiku tento obrat představuje zásadní změnu. Až dosud byla zvyklá nahrazovat odhodlané prosazování českých zájmů demonstracemi neochvějné loajality a ideové pravověrnosti vůči momentálním hegemonům, za což – většinou marně – očekávala odměnu. Právě málo zodpovědná gesta a hysterické reakce naší zahraniční politiky vyjadřují nedospělý a nesamozřejmý přístup dnešní vládní garnitury k naší suverenitě a signalizují spoléhání na to, že někdo jiný za nás problémy a hrozby vyřeší.
V trumpovské době s takovými postoji uspět nemůžeme. Bude na nás, abychom racionální a realistickou politikou předcházeli krizím ve vztazích se sousedy i s velmocemi a vytvářeli tak podmínky pro svou bezpečnost a prosperitu. Eskalovat nepřátelství a spoléhat na cizí ochranu, je krátkozraký hazard s budoucností naší země. Staronový americký prezident dává najevo, že bude hájit americké, nikoliv cizí zájmy. Brusel na české zájmy ohled nebere, to dávno víme. Chovejme se tedy podle toho.
Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
