Každá takováhle spolupráce něco stojí. Zatímco sociální demokracie ruinuje státní rozpočet jak rozsévač, který seje obilí plnými hrstmi, zatímco v pytli už skoro žádné osivo není, a to hlavně díky nápadům ministryně Maláčové, komunisté jsou v tomto směru „sofistikovanější“. Tlačí na pilu relativně nenápadně, ale účinně. Přijetí zákona o zdanění církevních náhrad je toho dúkazem. A jistě ne posledním. A ANO těžko může říci ne! Jo, podáš ďáblu prst a náhle zjistíš, že máš pryč celou ruku.

Nedělní výsledky nepřinesly v zásadě nic nového. V čele stanul staronový předseda Andrej Babiš. Tentokrát však nebyl zvolen oním kim-irsenovským způsobem jako posledně, nedostal 100% hlasů, ale pouhých 86,5%. Proti hlasovalo 13 delegátů a 19 se zdrželo. Druhým mužem ANO se stal znovu Jaroslav Faltýnek, když ten našel celkem 47 odpůrců. Přesto ve svém projevu neopoměl zdůraznit, jak je důležité, že hnutí táhne za jeden provaz. Zatím to tak vypadá. Táhne, ale jakým směrem?

Jedním z kandidátů do vedení hnutí byl populární ostravský primátor Tomáš Macura. Stejně jako na ideové konferenci ve svém městě i v Praze vystoupil s kritickým projevem ve smyslu, že hnutí ukročilo ve svém politickém směřování vlevo možná víc, než je zdrávo a hovořil o nutnosti korekce směřování hnutí. Říká, že má pocit, že „až dosud jsme plnili program někoho jiného. Karenční doba, zvyšování minimální mzdy a další návrhy, s kterými přichází ČSSD, není nic, co bychom chtěli dělat.“ Už není „žádný prostor pro sociální dárky“. Bohužel se zdá, že v ANO je jeho hlas hlasem volajícího na poušti. Se svou kandidaturou neuspěl. Od delegátů dostal pouhých 115 hlasů. Potřeboval jich alespoň 120.

Zdá se, že v Babišově hnutí ještě čas na změnu zdaleka nenazrál. Takže jeho šéf se opět mohl ve svém projevu pochválit, že ANO je opravdu skvělý projekt. Jak by také ne, když je to jeho projekt. Stejně tak lze plně věřit jeho slovům, že když mne zvolíte, tak se nezměním. Ano, budu to já, stále stejný Babiš! Napadá mne maně scéna z ruské pohádky Mrazík, kde hrdina Ivánek zpívá: Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit. V tomto případě se náš hrdina jmenuje Andrej.

Při neschopnosti opozice cokoliv v parlamentu prosadit se budeme muset smířit s tím, že tahle hra na „prosperující demokracii“ bude ještě nějakou chvíli trvat. ANO, a hlavně jeho šéf nás bude dále přesvědčovat, že oni jsou ti co nekecají a makají a tohle všechno pro nás zařídili. A protože koblihy už tolik netáhnou, tak důchody se opět znovu zvednou, přidá se opět státním úředníkům a dalším skupinám a voliči se znovu najdou. Přitom řešení se po volbách nabízelo. To však pravice alibisticky odmítla. Potom je ovšem těžké naříkat nad rozlitým mlékem. Ostatně poštěkávat z opozičních lavic je mnohem jednodušší, i když neúčinné. Už Arabové znají přísloví, že psi štěkají, ale karavana jde dál. Zdá se, že karavana hnutí ANO ještě nějakou cestu na své pouti urazí. Jen abychom místo do oázy nezabloudili v písečných dunách.