Ten první se narodil v Náchodě v roce 1930. Po vystudování DAMU se stal dramaturgem v barrandovském filmovém studiu. Od roku 1961, kdy vydal první soubor povídek, začíná jeho úspěšná spisovatelská kariéra. Jeho knihy byly často věnovány historickým tématům (např. třídílné Paměti českého krále Jiříka z Poděbrad), hlavně se však proslavil svou tvorbou detektivní, když do české litaratury uvedl postavu detektiva kpt. JUDr. Michala Exnera, na svou dobu poněkud výstředního policisty, elegána s kladným vztahem ke starým autům a mladým ženám. Několik knih bylo úspěšně zfilmováno, např. Poklad byzantského kupce s Jiřím Valou, Čas pracuje pro vraha s Františkem Němcem, Bláznova smrt s Petrem Kostkou. Vedle jeho úspěšné literární činnosti nelze opomenout, že byl i aktivním členem KSČ, v normalizačním období dokonce místopředsedou KSČ na Barrandově. Po listopadu 1989 působil  tři roky jako tiskový mluvčí ČSSD. Byl manželem matky Petry Buzkové. Já si na něj vzpomínám jako na člena Rady České televize.

Ten druhý je také náchodský rodák. Narodil se v rodině náchodského zdravotního rady v roce 1934. Pokračovat v otcových šlépějích lékaře mu nebylo umožněno, takže nakonec, díky  scénáristovi Vratislavu Blažkovi, vystudoval FAMU. Tam v ročníku Otakara Vávry absolvoval spolu s Jiřím Menzelem, Věrou Chytilovou, Evaldem Šormem. Tento ročník se stal základem skupiny, označované později jako nová česká filmová vlna. Od dětsví se také znal s Milošem Formanem, přítelem rodiny byl Josef Škvorecký. V jeho filmografiii najdeme tématicky širokou škálu filmů, od středometrážní Postavy k podpírání o půjčovně koček, přes ve své době nedoceněnou vizi postapokalyptického světa Konec srpna v hotelu Ozon, eastern Kolonie Lanfiery točený v SSSR, Luk královny Dorotky – ztvárnění Vančurových povídek, až k trilogii na motivy knih Eduarda Štorcha Volání rodu, Na veliké řece, Osada Havranů a další.

Cesty těchto dvou náchoďáků se protnuly v roce 1982, kdy Jan Schmidt (to je ten druhý) zfilmoval detektivku Václava Erbena (to je ten první), Smrt talentovaného ševce. Do hlavní role elegantního kapitána si vybral Jiřího Kodeta, dle mého soudu nejlepšího kapitána Exnera ze všech, kteří tuhle postavu hráli. Ke spolupráci přizval i další náchodskou rodačku Ljubu Skořepovou. Jako dějiště filmového příběho, městečko Opolná, si zvolil Opočno. Tahle volba byla neobyčejně šťastná pro obě strany. Filmový štáb zde nalezl příjemné prostředí, podporu místních obyvatel a potřebné zázemí pro nátáčení. Jan Schmidt zase svým filmem, ze kterého i po létech stále sálá ona báječná atmosféra, která vznik filmu provázela, vytvořil ve filmu Smrt talentovaného ševce filmový pomník Opočnu. Takovému, jaké jsme znali na počátku 80. let minulého století, Opočnu, které už jako takové z části neexistuje. Jeden z nejluxusnějších podniků té doby v kraji, Zámecká vinárna, už bohužel dávno není, padla za oběť divoké privatizaci počátku 90. let. Stejně jako historií je bohužel opočenská nemocnice, ze které herec Kratěna jako lékař docházel na zálety do opočenského zámku. Ještě že alespoň ten je stále funkční. I když, ostudný proces  navrácení a potom znovuodebrání této památky původní majitelce, mu také žádnou reklamu nedělá. Stav podobných památek v okolí, které jsou v soukromých rukou, ukazuje, jak mohla tahle „jedinečná památka renesanční architektury za Alpami“ vypadat, kdyby…

Měl jsem tu možnost, že jsem byl přímým účastníkem vlastního natáčení, když tehdejší čerstvý sedloňovský chalupář, režisér Schmidt, mne obsadil do jedné z hlavních rolí typu „paní nesu vám psaní“, do role pojišťováka Ježka. Moje jediná věta, kdy podávám ruku Mistru Kodetovi, alias Exnerovi: „Kdyby jste něco potřeboval…“ se mezi mými přáteli stala okřídlenou. Už je to bohužel 36 let, když do mého tehdejšího pracoviště České státní pojišťovny zavolalo Filmové studio Barrandov a shánělo pana Ježka. Měl jsem tmavý knír, mnohem více vlasů a mnohem méně kil a nebetyčnou drzost, zahrát si ve filmu. Tak začala, díky dnes už mému dlouholetému kamarádovi Honzovi, má  „úspěšná“ filmová kariera. Do Cannes jsem se sice nedostal, ale na Novoměstský hrnec smíchu ano.

Město Opočno oslaví tento víkend  950 let od první zmínky v kronice letopisce Kosmase. Myslím, že Česká televize, aniž to tušila, svým nedělním uvedením filmu Jana Schmidta Smrt talentovaného ševce, tyhle oslavy zahájila. Opět jsme se měli možnost přenést do poklidného městečka pod horami, jehož hladinu rozčeří smrt talentovaného samouka, všeuměla a také ševce. Ta báječná atmosféra se tentokrát, jako už po mnohokráte, přelila znovu z televizních obrazovek do našich obývacích pokojů. Znovu jsme se procházeli zámeckým parkem, poseděli v zámecké vinárně za zvuku varhan pana Fišara, prošli se uličkami tohoto hezkého města, které je tu už 950 let. Od doby natáčení jiné, ale stejně krásné. Čas pracuje nejen pro talentovaného ševce, ale věřím že i pro Opočno.

Tak všechno nejlepší k narozeninám! 

Josef Ježek