Neúspěšná kandidátka na post prezidentky této země, Danuše Nerudová, řeší v současnosti problém obdobný. Nejedná se o slamník, ale o ní samotnou. Pojmenování problému je však v zásadě stejné. Kam s ní?

Jistě si vzpomínáte, jak po prohraném prezidentském klání (to nás měl Pánbůh hodně rád), hovořila o tom, že možná na Hrad, radit prezidentu ohledně mladých, možná nějaká nová politická strana, nebo nějaký ten think tank, jistě však něco ve „veřejném prostoru“. Hlavně, aby to bylo dostatečně lukrativní, tedy money, money, money, a aby se to odehrávalo v záři mediálních reflektorů. Senát? To ne, tam to je moc laciné. A tak se začalo koketovat s vyšším levelem. Co takhle europarlament a když už, tak hned eurokomisařka. Jourová bude končit (však už tam napáchala škody dost) a tak je brána otevřená.

Nový ministr pro evropské záležitosti (tedy ministr úplně k ničemu, když už máme Evropské předsednictví slavně za sebou – kvůli němu bylo přece toto ministerstvo zřízeno) Martin Dvořák (STAN) už se vyjádřil: „Je to určitě atraktivní možnost. Myslím, že Danuše Nerudová by byla dobrou eurokomisařkou“. Mimochodem, Dvořák ví, o čem mluví. Polistopadový primátor Hradce Králové za Občanské fórum, následně ODA, pak Volba pro město a nyní stanuje ve STANu. Nebylo v tomto regionu většího nepřítele ODS. Přesto se stal diplomatem (a nebo právě proto?). Pak náměstek na „zamini“. A nyní si ho pan předseda ODS a premiér v jedné osobě posadil do své vlády. To jsou pane paradoxy, že? Člověk se nestačí divit.

Ale zpátky k naší „kandidátce“. Komentátor jistého deníku Petr Holec se jí věnoval ve svém článku poněkud podrobněji. Pár myšlenek si vám dovolím zprostředkovat.

„Evropská komise je odkladištěm různě nepohodlných či neschopných politiků. Její šéfka von der Leyenová je toho nejlepším důkazem. I jí Němci potřebovali uklidit do zahraničí… a protože Němci v EU diktují, udělali ze své ministryně rovnou šéfku.“

„Nerudová je taková malá česká „Ursula“, Taky politicky prázdná, zato ambiciózní, mocichtivá a milující štědrý život za peníze jiných.“

Na rozdíl od Jourové, která jistou politickou zkušenost přece jenom měla, Nerudová má za sebou „jenom účinkování v poslední prezidentské volbě, v níž nás nonstop zásobovala uhihňanou infantilitou mířenou na názorově fluidní mladé voliče.“

Fialova vláda ovšem neví, co si má s touto ambiciózní ženou počít. Akademická sféra je jí očividně „malá“. Domnívá se, že jí vláda za její propadák ve volbě něco dluží. Ona, která „svou prezidentskou kampaní plnou kýčovité ekologie proplula jako žena bez názoru, která se ráda poslouchá i když vůbec nic neříká“, míří totiž vysoko. Přesto, že po ní zbude jen „její legendární úsměv, připomínající reklamu na bělení zubů“, je přesvědčena, že právě Brusel je pro ni ta správná meta.

Když natočila volební spot, ve kterém vezla v autě svého syna, tak se následně svým ekologickým příznivcům omluvila s tím, že auto při natáčení spotu „jelo jen na přívěsu“. A proto zplodinami neotravovalo lidi. Jak je vidět, byla by to ideální eurokomisařka.

Danuši Nerudové by Brusel jistě slušel, ale Česku by Danuše Nerudová v Bruselu jistě neslušela. Po Špidlovi a Jourové by to byla opět další „hvězda zářná“, reprezentující tuhle malou, politiky zkoušenou zemi v srdci Evropy.

Jan Neruda ke svému fejetonu Kam s ním předepsal úvodní modlitbu. Dovolil jsem si jí ocitovat:

"Všemohoucí nebe! Chraniž dnes milostivě myšlenky mé i ostříhejž vtipy moje, aby nevzbudily nelibost mocností této země, aniž ublížily na mravnosti a jiné čistotě mým milým spoluobčanům. Amen!" Tak snad neublížily!