Před zhruba třemi týdny přinesl tento týdeník, který se považuje za jednoho z českých „hlídacích psů demokracie“, zprávu o tom, že na pražské ruzyňské letiště přilětěl z Moskvy, pod diplomatickým krytím, důstojník ruských tajných služeb, který měl ve svém kufříku jed ricin. Ten měl být údajně určen na likvidaci českých komunálních politiků, primátora Hřiba, starosty Prahy 6 Koláře a řeporyjského excentrika Novotného. Důvody, pro které měli být tito pánové předmětem uvedeného zájmu, komentovat nehodlám, to je na jiný román, který by místy připomínal parodii či grotesku.

Vraťme se k oné původní informaci Respektu, která vzbudila velkou vlnu pozornosti. Kdo jí jeho redakci poskytl ví snad jen Bůh, možná šéfredaktor. Jak se podařilo onomu informátorovi nahlédnout do kufříku diplomata a odhalit jed, je z říše konspiračních teorií spisovatelů špionážních románů. Jel jsem několikrát, jako člen Sněmovny, do zahraničí s diplomatickým pasem a nevzpomnínám si, že by mi někdo „filcoval“ příruční zavazadlo. Nota bene, když v tomto konkrétním případu onen muž, po vystoupení z letadla, nasedl do auta ruské ambasády a odjel do budovy ruského velvyslanectví. Přesto to Respekt bez problémů zveřejnil. A kauza začala žít svým vlastním životem.

Faktem je, že nějaký Rus přiletěl, Jmenuje se Andrej Viktorovič Končakov a oficiálně je ředitelem Ruského střediska vědy a kultury v Praze. To je tam, co kdysi bývala výborná ruská restaurace Berjozka. Dnes nevím, přeorientoval jsem se na jinou kuchyni. A jestli je špion nevím také, ale nelze to vyloučit. Praha je jistě prolezlá špiony nejen ruskými, ale i americkými, čínskými a kdoví jakými ještě, stejně jako romány spisovatele Johna le Carré. Faktem také je, že ricin je v jisté koncentraci opravdu prudký jed a jenom lidé, jako pan prezident, si ho pletou s ricinovým olejem, který slouží zcela jinému účelu. Faktem také je, že BIS, což je naše rozvědka, se jeho příletem zabývala a následně upozornila premiéra, vícepremiéra Hamáčka a šéfa zahraničí Petříčka. Věřím, že ti to tisku nepráskli. Po tom kdo to prásknul, se prý pátrá. Věřím, že bezúspěšně. A konečně faktem také je, že oni tři pánové – komunální předmětové zájmu, dostali policejní ochranu.

Jestli to celé byla jenom špionážní hra, ruská provokace či lapsus našich tajných služeb, to se asi nedozvíme. Takovéto záležitosti většinou vyšumí do ztracena. Pokud by to byla ta třetí varianta, tak by tvrzení prezidenta, že „biska“ jsou obyčejní „čučkaři“, nebylo asi daleko od pravdy. Ale že podobné informace, naprosto neověřené, někdo práskne do medií a ty z toho udělají „třetí světovou“, je dost na pováženou. Jenže tak už to v Čechách chodí. Zvláště, když předmětem mediálních fantazií je Rusko.

Vzpomínámn si na jednu dětskou anekdotu:

Mladý příručí v lékárně je požádán svým šéfem, panem magistrem, aby ho chvíli zastupoval, než si dojde na poštu. Když se majitel vrátí, ptá se, jestli v lékárně byl nějaký zákazník.
Mladý fámulus odpoví: Jo, byl tu nějaký pán a chtěl něco na kašel. A co jsi mu dal, ptá se magistr? Dal jsem mu tohle, ukáže mladík na lahvičku v regálu.
Proboha, to je ricinový olej, to je projímadlo a ne proti kašli.
To byste se pane šéf divil. Podívejte, ten pán stojí támhle na rohu, má nohy křížem a bojí se zakašlat!

V našem případu se zdá, že nohy křížem mají české tajné služby a také se bojí zakašlat.

Anebo už možná zakašlaly!