Vedle snahy dostat do naší země uprchlíky z celého světa neziskovky bojují proti „hate speech“ či působí přímo ve školách, kde svůj mnohdy svérázný světonázor "vnucují" nejmladší generaci. Jako je tomu i v případě projektu Člověka v tísni „Na pravdě záleží“.

"Kobercový nálet" na vaše děti se Sorosem v zádech
Poněkud stranou veřejnosti začaly ve druhé polovině května tzv. Týdny mediálního vzdělávání na školách. Na více než 150 základních a středních škol po celé České republice se tak asi padesátka mainstreamových novinářů snaží žákům a studentům vštípit do jejich mysli svůj pohled na svět. Cílem projektu „Na pravdě záleží“ je údajně zvýšit mediální gramotnost nejmladší generace. Vedle Člověka v tísni se projektu účastní například také think-tank Evropské hodnoty či Sorosova Nadace Open Society Fund Praha. Vybraní novináři varují žáky a studenty především před proruskou propagandou.

Zůstává však otázkou, do jaké míry lze jasně definovat, co je pravda, nebo co jsou dezinformace. Ačkoli se mainstreamová média ráda chlubí tím, že hájí demokracii a svobodu, skladba zúčastněných novinářů vzbuzuje značné pochybnosti o jejich nezaujatosti. Nejvíce jsou mezi asi padesátkou novinářů zastoupena redakce serveru Aktuálně.cz a týdeníku Respekt, který si přitom za dlouhá léta své existence vybudoval pověst ryze levicového média. Těžko tedy čekat, že by zrovna novináři z této redakce byli schopni předat školákům nezaujaté poznatky a zkušenosti.

Podle Fendrycha je ČR "slepé střevo EU"
Žákům a studentům tak přednáší například někdejší náměstek ministra vnitra Jana Rumla Martin Fendrych. Ten působí na Aktuálně.cz, ale v minulosti rovněž prošel redakcí Respektu. Při bližším pohledu na jeho pravidelné komentáře by možná měli mnozí rodiče zbystřit. Jejich dětem bude „kázat o pravdě“ člověk, který považuje naši zemi za „slepé střevo Evropské unie“. A to jenom proto, že vláda a většina občanů odmítá uprchlické kvóty.

V jiném svém komentáři Fendrych horuje pro ideologii multikulturalismu i politickou korektnost, které považuje za součást „evropských hodnot“. Neméně závažné jsou i jeho názory na referendum o Evropské unii. Dát možnost občanům svobodně se vyjádřit o budoucnosti své země považuje horlivý zastánce EU Fendrych doslova za zradu. Za „jobovku“ potom považuje brexit i zvolení Donalda Trumpa za hlavu Spojených států.

"Mediálně vzdělávat" nejmladší bude i člověk z Diag Human
Podobných kontroverzních novinářů a osobností působí na myšlení nejmladší generace v rámci projektu Člověka v tísni více. Patří mezi ně také levicový aktivista a bývalý disident Jan Urban, který se angažoval v soudním sporu, který dlouhá léta vedla Česká republika se společnosti Diag Human podnikatele Šťávy.  Urban vystupoval jako nezávislý publicista, napsal mj. o této kauze knihu „Krev a peníze“ a mnohokrát byl zván na toto téma do diskuzí České televize.

Když soud nakonec vyřkl svůj ortel, tiskovou zprávu za Diag Human rozesílal právě Jan Urban. Ukázalo se, že se stal mediálním poradcem a fakticky také mluvčím Diag Human. Vedle Fendrycha, Urbana „poučuje“ nejmladší generaci na školách šéfredaktor Respektu Erik Tabery. Zatímco z Respektu a serveru Aktuálně.cz se projektu účastní, s lehkou nadsázkou řečeno, půlka redakce, týdeník Reflex a deníky Blesk, Lidové noviny a DNES nemají v projektu zastoupení žádné.

Marek Stoniš: Nevěřím v objektivitu lidí z Člověka v tísni
Proč tomu tak je, jsem se zeptal přímo šéfredaktora Reflexu Marka Stoniše, který nám sdělil, že do jeho redakce žádná pozvánka k účasti na projektu „Na pravdě záleží“ prostě a jednoduše ani nepřišla. „Ale i kdyby ano, odmítl bych. Nevěřím objektivitě lidí z Člověka v tísni, obávám se, že v rámci Týdne mediálního vzdělávání místo pravdy šíří svou představu o pravdě. Například to, že největším nepřítelem evropské civilizace jsou Putinovi agenti, že islám je mírumilovné náboženství, atd.,“

Stoniš dle svých slov považuje tento typ kampaně za „odvracení problému, který pro budoucnost Evropy představuje bezradná politika Bruselu a hlavních evropských lídrů – v tomto případě německé kancléřky Angely Merkelové nebo francouzského prezidenta Macrona, před ním Hollanda. „Heslo Angely Merkelové „wir schaffen das“ zjevně selhalo, s miliony muslimských uprchlíků vtrhla do Evropy nesnášenlivost nejen náboženská, ale kulturní a civilizační," míní šéfredaktor týdeníku Reflex.

„Lidé z nadací Člověka v tísni do celoevropského projektu a jeho politiky investovali a projektovali celou svou profesní kariéru, přesvědčení (odměnou jsou jim samozřejmě bezedné unijní fondy na projekty typu mediálního vzdělávání do škol) a ve chvíli, kdy se jejich vysněný projekt ocitá v zásadních problémech, odvracejí pozornost hledáním vnějšího nepřítele. Putin, xenofobové v médiích, fake news atd. se náramně hodí. Důsledkem jsou příkopy ve společnosti, mezi lidmi a neřešení skutečných problémů, které nás ohrožují. Takže přeji studentům, které navštíví Člověk v tísni, zachování zdravého rozumu a kritického úsudku,“ uzavírá Stoniš.

Milan Knížák: Jako za komunismu. Jen ještě více drzé
Podobně se k této záležitosti staví i Milan Knížák. "Projekt “Na pravdě záleží” nám říká, že nezáleží na pravdě, ale na agitaci. Je to přesně to, co se dělo za komunizmu i když to tehdy bylo méně drzé. Byla to samozřejmá součást života celé společnosti i když zrůdná. Opovážlivost samozvaných nositelů pravdy, a já mám s většinou jmenovaných velmi neblahé zkušenosti, je neomluvitelná. Ředitelé škol by je měli hnát klackem. Bohužel, ideologové EU (v podstatě všichni ideologové nových trendů) dělají vše, aby se jejich myšlenky vtloukali do hlavy dětem, aby již od začátku byly deformovány. Je to zločin na dětech a deformace společnosti, která povede do záhuby. Osobnosti, které by měli přicházet do škol, by si měly školy vybírat sami a měli by to být lidé zkušení, široce vzdělaní a morálně silní," sdělil nám bývalý šéf Národní galerie.

Petr Štěpánek: Zločin a vymývání mozků v podání presstitutů
Neméně kritický názor předkládá také publicista Petr Štěpánek, který označuje projekt „Na pravdě záleží" přímo za zločin. „Vymývání dětských mozků nikoli nepodobné vymývání mozků, jaké neblahé paměti prováděli bolševici a svazáci. Jen se změnilo znamínko a světové strany. Mentální bolševici ovšem zůstali. Tihle eurobolševici si také myslí, že mají patent na jedinou pravdu. Když to trochu zjednoduším, ve škole se má učit. Číst, psát a počítat. Nikoli dětem valit do hlavy politiku a ideologii. Nepřekvapuje mě, že ideovými školiteli jsou právě tihle presstituti,“

František Matějka: Projekt Člověka v tísni je to poslední, co naše školství potřebuje
Nadšeni z „boje Člověka v tísni proti dezinoformacím“ ale nejsou ani politici. „Máme doma dva syny, kteří chodí do základní školy. A víte co se například dozvídají v předmětu Vlastivěda? Že vstupem do EU členské státy zrušily své hranice, nebo že symbolem Evropské unie je její vlajka. Je smutnou výpovědí současné doby, když se musí náš jedenáctiletý syn přihlásit a nahlas říct, že to není pravda, a že si to proto do sešitu psát nebude,“ říká předseda hnutí Referendum o Evropské unii.

Podle Matějky je výše zmíněný projekt Člověka v tísni „to poslední, co by naše školství potřebovalo“. „Učitelé mají učit, ne vychovávat rodičům jejich děti. Škola má poskytovat bezpečné apolitické zázemí pro výuku, ne prostor pro mnohdy jednostranné výklady pojmů od zástupců nějakého světonázoru,", dodává Matějka.

Jaroslav Míth: Aktivismus do škol nepatří
Podobný názor zaujímá také radní pro školství za ODS na Praze 4 Jaroslav Míth, který rovněž nad projektem Člověka v tísni neskrývá svoji nespokojenost. „V mých očích měl Člověk v tísni vzhledem ke svým přínosným aktivitám v zahraničí a u nás třeba po povodních vysoký kredit. Když jsme ale u nás v Praze 4 zjistili, jak aktivisticky jsou schopni lidé z této neziskovky postupovat a jakým způsobem skrze projekt "Na pravdě záleží" šíří svůj často bizarní pohled na svět, byli jsme silně rozčarováni. Škoda. Teď už já i mnozí moji kolegové vnímáme Člověka v tísni ryze negativně. Do škol aktivismus prostě nepatří. Studenti by měli umět pracovat s informace i bez toho, aby jim je někdo "předžvýkal,“ konstatuje Míth.

Lídr Svobodných pro Středočeský kraj Luboš Zálom zase poukazuje na fakt, že pokud existuje mediální manipulace ve prospěch Kremlu, potom to samé probíhá i ve prospěch Bruselu. „A to se týká hanebných ideologií od europeismu, přes multikulturalismus a toleranci vůči islamismu, až třeba po ekologismus. A jestliže jedna z organizací, která má obhajobu těchto ideologií ve své agendě, tedy Člověk v tísni, nabídne českým školákům a studentům program mediálního školení zaměřený na mediální gramotnost, potom tady něco trochu smrdí. Jakoukoliv ideologickou masírku školáků a studentů musíme jednoznačně odmítnout,“ má jasno Zálom.

Benjamin Kuras: Člověk v tísni provádí politickou indoktrinaci žáků
Příliš velké pochopení pro aktivity Člověka v tísni na poli „mediální osvět“ nenachází ani u publicisty Benjamina Kurase. „Na základě jakého rozhodnutí se provádí mimo-osnovová politická indoktrinace žáků organizacemi, které nebyly nikým demokraticky zvoleny a jsou navíc známy specifickým politickým zaměřením? Podle jaké politické šablony se vybírají instruktoři a rozhodují, které médium je „pravdivé“ a které je „dezinformace, mediální manipulace nebo neseriózní, šířící lživé zprávy?,“ podivuje se Kuras.

„Neměli by pořadatelé těchto akcí (např. ředitelé škol) mít povinnost zároveň přizvat napadaná média a tím předvést žákům, jak funguje demokratická debata a názorová svoboda? Jde těmto akcím skutečně o výchovu žáků ke schopnosti myslet kriticky a nezávisle a debatovat demokraticky? Nebo jsou jen vykonavateli jednostranné indoktrinace potlačující informační svobodu a nastolující ideový glajchšalt a cenzuru?,“ kritizuje dále Kuras.

Člověk v tísni dehonestuje nezávislá média
Člověku v tísni však patrně nestačí, že může v rámci projektu působit na nejmladší generaci a šířit tak nerušeně své ideje přímo na půdě vzdělávací instituce. Nejvlivnější nezisková organizace využívá svůj projekt jako nástroj k dehonestaci těch, kteří nesdílí její postoje. Koordinátorka projektu Kateřina Čadilová tak před několika dny obvinila v Pražském deníku server ParlamentníListy ze „šíření propagandy a manipulace ve prospěch Kremlu“.

Přes poměrně značnou kritiku Člověk v tísni ve svých kontroverzních aktivitách polevovat pravděpodobně nebude. Na rozdíl od svých odpůrců disponuje obrovskými finančními zdroji. Ročně získává stovky milonů z Evropské unie i zahraničních vlád a díky propojení s Českou televizí má navíc zajištěny speciální vztahy s médii. Ostatně možná také proto nepadá ze strany České televize a dalších mainstreamových médií v úvahu jakákoli kritika směrovaná na adresu ČvT. Jak ovšem dokládají názory výše oslovených politiků a publicistů, které pro účely tohoto textu oslovila redakce serveru ePortal.cz, názor, že Člověka v tísni provází kontroverzní pověst, rozhodně není ojedinělý.

Vyšlo na euportal.parlamentnilisty.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.