Ačkoli do prezidentských voleb zbývá ještě celý rok a do té doby se může stát ještě mnohé, stal se tento podnikatel, novinář, producent a také někdejší spolupracovník Petra Hapky jedním z hlavních favoritů. Nemyslím, že se tento fakt nějak odpovídá o jeho kvalitách a křišťálově čistých úmyslech a právě proto bych se chtěl podívat na Horáčka drobnohledem. Bez uzardění hned na úvod přiznávám, že z mnoha důvodů není mým šálkem kávy, a proto žádné pění ód nečekejte.

Za komunistů na výlet do USA

Stejně jako například v případě Andreje Babiše, také nad Horáčkovou minulosti se vznáší plno otazníků. Zejména nad osmdesátými léty, kdy se Horáček živil jako bookmaker na dostizích a bylo mu umožněno vycestovat na několik měsíců do Spojených států. Traduje se rovněž, že pozdější spoluzakladatel sázkové společnosti Fortuna pocházel z dobře situované komunistické rodiny. Nevím, co je na tom pravdy, ale do USA každopádně obyčejný smrtelník vycestovat v té době nemohl.

Stejně tak je jisté, že Horáček, asi jako každý "bookmaker" v Chuchli přijímal i "černé sázky", což ostatně sám přiznává. Je nepravděpodobné, že by se o tom soudruzi nedozvěděli. Jak to, že mu něco takového procházelo? Buď jim tedy odváděl povinné desátky, a nebo s nimi spolupracoval jiným způsobem. Horáček navíc působil jako redaktor v tehdejším velmi prorežimním časopisu Mladý svět. Jisté je, že tam by nějakého neprověřeného odpůrce režimu zaměstnali jen stěží.

Veřejně známý životopis Michala Horáčka tak začíná až v roce 1989, kdy se mu podařilo skrze iniciativu MOST společně s Michalem Kocábem navázat dialog s tehdejším předsedou vlády Ladislavem Adamcem. Od té doby je vnímán jako jeden ze strůjců sametové revoluce a objevuje se prakticky na všech klíčových filmových záběrech i fotografiích té doby. Po boku Václava Havla, Mariána Čalfy a dalších tehdejších mocných.

Sázka na Hillary a Bursíka nevyšla

Poté se však Horáček věnuje hlavně byznysu a muzice. V obojím se mu daří nadstandardně a společně s kolegou Hapkou vydává několik veleúspěšných alb. V roce 2004 se stává možná až miliardářem, protože prodává Fortunu finanční skupině Penta. Jak tehdy uváděl týdeník Euro, spekulovalo se o prodeji za sto milionů dolarů. O tom, že Horáček rozhodně nestrádá svědčí i jeho nedávné veselé doznání, že vsadil l00 000 korun na vítězství Hillary Clintonové.

V posledních letech na sebe Horáček upozornil také svoji podporou Bursíkovy strany LES. Je uveden přímo na webu strany, kde si libuje, že konečně vznikla liberální partaj jeho srdce. Voliči by však měli vědět, že slovo „liberál“ je na západ od našich hranic synonymem pro levičáky. Zřejmé je to když se podíváme na další sudičky, které stály u zrodu strany. Byl to levicový aktivista ze Žít Brno Matěj Hollan, režisérka Olga Sommerová a sociální ekolog Ivan Rynda.

zdroj: www.stranales.cz

Levicoví aktivisté, neomarxisté, sociální inženýři a pravdoláskaři vůbec si před třemi lety patrně zavýskli, že už zase mají stranu svého srdíčka. Pokud by tehdy ještě žil Václav Havel, k jehož odkazu se strana hlásila, zcela jistě by ji rovněž podpořil. Jak to tak ale u těchto ryze „kavárenských“ stran bývá, euforie vzala za své hned po prvním volebním textu, který dopadl katastrofálně. Volby do Evropského parlamentu přinesly liberálním ekologům jen 0,49%.

Prapor pravdy a lásky zase vlaje

V témže roce byl navíc zvolen prezidentem Milošem Zemanem a od té doby to jde z pohledu tzv. „osobností“ a rádobyintelektálů z Českou republikou jen z kopce. Mezitím přišla ukrajinská a migrační krize, brexit a do toho ještě vítězství Donalda Trumpa. Uznejte sami, že to nemohou pánové Halík, Kocáb, Rychlík, Kraus, Pehe a Horáček nechat jen tak být. Jdou sice od porážky k porážce, ale vždy se dokážou zvednout a znovu zabojovat.

Dnes se tedy rozhodl prapor pravdy a lásky zvednout prezidentský kandidát Michal Horáček. Nemám v úmyslu se babrat v jeho minulosti, protože i ta současnost stojí rozhodně za pár řádků.  Rozhodně stojí za povšimnutí styl, kterým se potenciání příští prezident prezentuje. Tolik patosu a prázdných klišé jsem já osobně už dlouho neviděl a neslyšel. Vybral jsem čtyři jeho facebookového komentáře, které o něm vypovídají vše podstatné.

Den po oslavách státného svátku cítil Horáček potřebu podělit se na svém facebookovém profilu o své vítězné pocity. Kdo neskáče, není Čech! Česko, dotoho! Ano, konečně mám kapitána který dá rozháraný tým dohromady. Konečně budeme mít prezidenta, který spojuje a nikoli rozděluje, jak často vyčítají tvz. osobnosti Klausovi a Zemanovi. Nejvíc ale asi stojí za pozornsot kolonka "moderátor". Hádejte proč?

Tu akci na Staroměstském náměstí totiž samozřejmě moderoval samotný Horáček. Jak se ovšem ještě v den publikování výše vloženého screenshotu nezapomněl skromně pochlubit, tak toho vůbec, ale vůbec nevyužil pro svoji prezidentskou kampaň. A v jakém stylu! On se na svém facebookovém profilu přímo modlil! Chápete to? Pan Horáček vystoupí na podiu jako moderátor a následně ještě svým naivním příznivcům tvrdí, že odolal pokušení. Nutno dodat, že mu to většina z nich věřila. Jen nějaký Provazník ho v diskuzi příliš nepotěšil.

Pikantní na celé té "spontánní" akci na Staroměstském náměstí je to, že s organizací této "protizemanovskou" oslavy, jak onu taškařici nazval Český rozhlas, pomáhala Horáčkova agentura Kudykam. Ani snad radši nechci vědět, jakou roli hrál Horáček v celé té hysterické kampaně stran neudělení vyznamenání strýčkovi ministra kultury Hermana Bradymu. V každém případě je směšné, když se zapřísahal, že toho nevyužil pro svoji prezidentskou kampaň.

Neméně vtipná se mi jeví Horáčkova nová role, kterou nastínil ve svém facebookovém komentáři ze 14. listopadu. Pilně si vyhledal nepříliš lichotivé komentáře některých politiků na svoji prezidentskou kandidaturu a v podstatě se pasoval do role českého Trumpa. Přitom se sám nijak netajil tím, že by hlasoval pro představitelku establishmentu Hillary Clintonovou. Myslíte, že mu to divadílko věřil jen málokdo? Kdepak, počet lajků i sdílění svědčí o tom, že pan Horáček u svých spřízněných duší opět zabodoval.

„Horáček chce žít v zemi úsměvů“, hlásily palcové titulky před několika týdny. Horáčkovu oblibu k patosu a kýči však snad ještě převáží jeho amatérský výběr spolupracovníků, které by si vzal v případě úspěchu v prezidentských volbách na Hrad. Ten musel vedle rozčílených voličů potěšit další uchazeče o prezidentskou funkci. Skutečně jen nesoudný naiva může veřejně prohlásit, že by chtěl úzce spolupracovat s Magdou Vášáryovou, která naprosto nesmyslně uráží kritiky přijímání uprchlíků a o migrační krizi ani islámu neví zhola nic.

V týmu s Magdičkou

Neméně kontroverzní je výběr bývalého disidenta a levicového aktivisty Jana Urbana, který zasedá v dozorčí radě Člověka v tísni a kdysi na sebe upozornil svoji angažovaností v kauze Diag Human. Nejprve vystupoval jako nezávislý investigativec a nakonec se nechal koupit Šťávou. Jméno bývalého velvyslance v Rusko a Spojených státech Petra Koláře je vzhledem k jeho obviňování každého kritika EU či USA z kolaborace s Ruskem je už jen takovou třešničkou na dortu. Ale to ještě není vše. Pan Horáček vytáhl ještě jedno eso z rukávu.

Server Aktuálně.cz včera přinesl informace, že Horáčkovi povedou jeho prezidentský facebookový profil jistí Jaroslav Cerman a Robin Kvapil. I když autor textu řadí oba dva chlapce „k nejznámějším jménům na českém Facebooku“, tak jsem jsem o nich až do včerejška nic nevěděl. A tak jsem se jal trochu googlovat a teď už konkrétně o Cermanovi také leccos vím. Jde o asi pětadvacetiletého floutka, který mimo jiné spolupracoval na projektu Hate Free Culture.

Hate Free Culture na Hradě?

Ano, to je ten šílený neomarxistický projekt, o kterém se posměšně vyjádřil i Matěj Hollan ze Žít Brno. Jeho autoři a spolupracovnívi by udělali v rámci svého boje za politickou korektnost, multikulturalismus a stvoření nového člověka byli ochotni udělat rasistu i z cukrářky, která se rozhodla místo tmavé použít na dort polevu světlou. Smysluplnější činnost než kdo ví kým vším dotovaný projekt Hate Free Culture je snad i hledání prezidenta Kocábovou Kroměřížskou výzvou či odhalování ruských špionů mezi tuzemskými politiky, novináři, ,hasiči, včelaři a modeláři think-tankem Evropské hodnoty.

Jak jsem se dozvěděl z rozhovoru vtipálka Cermana pro server muniMedia, tak tento nový Horáčkův spolupracovník kdysi proslul tím, že nachytal na švestkách věrného obdivovatele ruského prezidenta Putina Jiřího Vyvadila. Cerman se s dětskou radosti raduje nad tím, že je Vyvadil mimo. Ale přitom on sám žije rovněž mimo realitu. A to říkám i přesto, že mě i coby šéfredaktora serveru placeného Kremlem Vyvadilova vytrvalá a bezvýhradná adorace všeho ruského přivádí do mdlob.

Radši Zemana než Horáčka

V rozhovoru se mimo jiné o Cermanovi obdivně píše, že prý „aktivně pomáhá v boji proti rasismu a či neonacismu“ (jasně, správný levicový aktivista vidí nácka za každým rohem) a on sám bezelstně přiznává, že jej nejvíc baví dělat si srandu z lidí. Když si takhle „dělal legraci“ na Facebooku z druhých před lety, skončil na policii. Ale jsem vlastně rád, že si pan Horáček vybírá podobné spolupracovníky. Je jisté, že to bude po sečtení hlasů u voleb pořádná švanda. Ale jak pro koho...

Z výše uvedeného vyplývá jediné, Horáček se svými názory a  případnými spolupracovníky představují i pro pravičáka mnohem větší zlo než současný levicový prezident Miloše Zemana a všichni ti jeho Ovčáčkové a Mynářové. Proto za rok u voleb nezapomeňte, že společně s epesním textařem Levandulové Horáčkem si na Hrad berete Vášáryovou, Urbana a nepřímo také Bursíka a Cermana. To chcete? Já tedy ne. 

Vyšlo na eportal.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.