Tyto úvahy rozvířil v posledních dnech nenávistný projev poslance za ČSSD Igora Jakubčíka v parlamentu. Tady vyhřezlo otevřené nepřátelství proti katolické církvi nesené snůškou lží.

Je to zřejmě hrubý zoufalý výkřik v souvislosti s restitucemi, které se jim nedaří zastavit. Výroky tohoto poslance za ČSSD jsou urážkou a potupou všech obětí nacismu z řad katolické církve, které za naši svobodu přinesli prostí věřící i kněží. A není jich málo. Prominentní obětí byl i kardinál Josef Beran, který prošel několika koncentráky (a byl vězněn i našimi komunisty).

O Jakubčíkovu projevu lze říci, že je od začátku až do konce nenávistný a lživý. Byl tak zevšeobecňující a generalizující, že padal bez rozlišení na celou katolickou církev. Kdybych užil do důsledku jeho zevšeobecňujícího stylu, pak mohu říci, že ČSSD nenávidí katolickou církev, že šíří ve společnosti nenávist vůči skupině obyvatel, a tak rozvrací společnost. A dělá to snůškou lživých argumentů. K takovému vyjádření bych mohl dojít metodou užívanou panem poslancem Jakubčíkem.

Nenávist a lež – to byly metody obou totalitních režimů minulého století – komunismu i nacismu. V r. 1989, na začátku naší nové svobody, jsme neanalyzovali dostatečně, proč tyto dva totalitní režimy padly, přestože měly takovou politickou moc. Nepochopili jsme, že byly založeny na nenávisti a lži (viz gulagy a koncentráky!). Od těchto metod jsme se zásadně nedistancovali, naopak jsme je připustili do běžných vztahů v naší společnosti, zvláště mezi politiky. To nemusím dokládat. Znovu a znovu tak zakoušíme, že politické strany někdy právě těmito metodami pracují. U komunistů je to běžné, ti jsou dědici totalitních metod svých předchůdců a mají je ve svých žilách. Konkrétně jsme to zakusili v poslední době v jejich projevech proti katolické církvi a proti restitucím.

Máme chápat projev p. Jakubčíka jako ukázku, že i v jiných stranách jsou residua těchto metod z minulého století?

Že přeháním? To jsem jen použil stejný styl, jaký používá p. Jakubčík, který lže a své lži generalizuje na celou církev. Jistě, historikové vyloží konkrétní fakta. Ale je tu otázka, jestli se u p. Jakubčíka jedná o prostou neznalost, nebo spíše – a o tom jsem přesvědčen – o zlou vůli a snahu vědomě pošpinit a poškodit.

Tento styl člena vládnoucí politické strany varuje a vyvolává otázku, jestli také v jiných případech, například v kampaních, se nepoužívají podobné metody. To jistě zváží voliči, zvláště z řad věřících.

kardinál Miloslav Vlk