Odpověď zní: není to tak snadné, jak se na první pohled zdá. Je sice pravda, že nejvíc zboží z Asie do Evropy vede po námořní cestě mezi Jemenem a Džibutskem, kde nejužší hrdlo je široké jen šest kilometrů. A každý, kdo chce plout ze západu na východ a do východní Asie musí zase proplout z Malakky mezi Malajsií a Indonésií námořní trasou, která je dokonce v jednom místě jen tři kilometry široká. A skoro každá druhá loď, která pluje po světových mořích, musí těmito úžinami proplouvat, odhaduje americké ministerstvo, které má na starosti energie. Navíc asi 90 procent všeho dopravovaného zboží podle mezinárodní organizace Maritime, se dopravuje po lodích. Z toho zřetelně vyplývá, že tyto cesty lze blokovat, a tím třeba ohrozit dopravu ropy, protože pětina světové produkce musí proplouvat Perským zálivem. A to je také přesně to místo, kde Írán ohlásil vojenské manévry. Právě proto cena barelu ropy v posledních dnech se vyšplhala už přes sto dolarů, a to přesto, že poptávka klesla. Může za to tedy spíše psychologie, než konkrétní současná situace.

Jenže, jak třeba týdeníku Die Zeit řekli vojenští experti, nikdo z nich se nedomnívá, že ke skutečnému konfliktu s Íránem může dojít. Spíš se podle nich bude jednat jen o drobné provokace. Důvod těchto malých obav spočívá v tom, že Írán moc dobře ví, že na takový případ je americká pátá flotila dobře připravená, navíc v těchto dnech ji posilují další americké, britské a francouzské bitevní lodě a spolu s arabskými spojenci tuto cestu dokáže dobře ochránit. Letadlová loď Abraham Lincoln už do Perského zálivu dorazila. Další důvod, proč se nejhoršího scénáře nemusíme obávat, spočívá v tom, že by tím Írán uškodil hlavně sám sobě, protože největším odběratelem její ropy je Čína, a ta by si to také nenechala líbit. Mimo to v dnešní globální společnosti by se mohly průmyslové státy domluvit a prudce snížit cenu ropy tím, že by vrhly na trh své ropné rezervy.

Ještě snadnější by mohlo být zablokování Suezu. Jak víme, od jeho otevření v roce 1869 byl již několikrát zablokován, ale k žádné katastrofě to nikdy také nevedlo: jen lodě musely obeplout celou Afriku. Rozdíl v zablokování asijských cest a Suezu je také v tom, že jeho zablokování by znamenalo vyhlášení války Egyptu a Egypt sám to učiní asi těžko, protože z průjezdů kanálu mu plynou značné peníze. Navíc se již v roce 1888 zavázal, že bude zachovávat tuto vodní cestu stále otevřenou.

Proto závěr amerických expertů je takový, že největší ohrožení představuje pro Evropu spíše zásobování plynem, než ropou. Ukazuje to například šest pokusů z poslední doby o nabourání plynovodu, který vede z Egypta do Izraele, protože takové útoky jsou technicky poměrně velmi snadné.

Pro Evropu proto představuje větší nebezpečí ta skutečnost, že 34 procent zemního plynu pochází z jednoho místa, a tím je Rusko. A některé země, jako například Polsko, baltické státy a Bulharsko jsou na Rusku zcela závislé. Severní plynovod do Evropy je dostavěn a ruský Gasprom chce začít stavět i jižní plynovod, který by vedl do Evropy z Černého moře. Tím by se závislost Evropy na plynu z Ruska ještě zvětšila. Tato situace sice neznamená, že Rusko by mohlo zásobování Evropy přerušit, potřebuje od nás peníze, ale může, a toho se dle expertů obávat můžeme, občas vyhlásit různé poruchy, a tím uměle zvyšovat - minimálně na čas - cenu.

Závěr je proto očividný: Větší jistotu mohou mít Evropané a celá naše civilizace jen tehdy, když zásadně sníží spotřebu ropy i zemního plynu. Tomu ale zase i v Evropě silně brání ropná a plynárenská lobby. Nejvíc tedy ohrožujeme jako vždy sami sebe a naši protivníci to moc dobře vědí a s tím i počítají.

Publikováno se svolením vydavatele.