Demokratický stát je definován rovností práv občanů před zákonem. O vině a trestu, nebo o právu a bezpráví rozhoduje pouze nestranný a nezávislý soud.

Institut státního zastupitelství je součástí moci výkonné. Pouze Nejvyšší státní zástupce má podle Ústavy právo obrátit se na Parlament. Je povinností ministra vnitra a celé vlády, aby dohlíželi nad prací státních zástupců. Státní zástupce má před soudem identická práva, jako každý občan. V konkrétním sporu může podat pouze jedno odvolání.

Současný systém rozlišuje občany bez právnického vzdělání, s právnickým vzděláním a advokáty. Každá skupina má jiná občanská práva. Obrátit se na Ústavní soud je jedno ze základních občanských práv, které naši Ústavní soudci udělili pouze advokátům. Tím je normální občan tohoto práva zbavený.

Každý „občan s právnickým vzděláním“ jedná obvykle v první řadě ve svém zájmu. Ústavní soud přiznal, že současný právní systém v některých kauzách nefunguje. Typickým případem je výsledek soudního sporu skupiny občanů se zakladatelem H-System. Občané, kteří legálně jednali podle právních předpisů, jsou podle soudního rozhodnutí nuceni vzdát se svého majetku. To je nevyvratitelný důkaz toho, že reforma justice po sametové revoluci neproběhla. U Ústavního soudu leží asi 1500 dovolání, což jsou úkony, které měly být vyřešené u obecných soudů.

Počet členů Parlamentu „s právnickým vzděláním“ je nemalý. Posametoví zákonodárci vědomě nebo z neznalosti rozdávali pravomoc úředníkům, patrně tušili svůj budoucí prospěch. Pracovníkům ČTÚ svěřili pravomoc rozhodovat o smlouvách s telefonními operátory. Zaměstnancům samosprávných celků svěřili pravomoc vybírat pokuty za dopravní přestupky. Exekutorům svěřili pravomoc vymáhat dluhy. Rozdávání pravomocí vedlo k situacím, kdy občan bez "vzdělání právnického směru" je vydán k nezákonnému vydírání. Zvýhodnění pracovníci jsou vesměs „vyškolení“ na právnických fakultách, které o spravedlivém výroku soudu patrně vůbec nepřednášely. Ani ministři spravedlnosti základy právního státu dosud nepochopili. Také veřejně tvrdí, že „premiér je trestně stíhaný“. Na otázku, který soud stíhání povolil, dosud neodpověděl žádný ministr, žádný státní zástupce, nikdo z opozičních zákonodárců, natož moderátorů ČT či rozhlasu. Nepochybně se při tom porušuje Listina práv, protože je zneuctíváno jméno bezúhonného občana.

V totalitním systému se soudilo podle znění Občanského soudního řádu. Tento předpis stále platí, a zákonodárci jej neustále novelizují. Bývalí ministři spravedlnosti to vysvětlovali občanům v televizi. Nesoudí se podle pravdy, ale podle "závazného právního názoru". V totalitě tento závazný právní názor zněl: "Dělnická třída, vedená KSČ, zvítězí na celém světě." V současnosti je tento "závazný právní názor" ukrytý pod různými paragrafy v neustále upravovaném Občanském soudním řádu. Pravdivý výrok soudce současná justice nerespektuje.

Byl-li někdo pravomocně odsouzený, je ekonomické, aby při jeho dalším pochybení rozhodoval tentýž soudce. To je význam termínu "zákonný soudce". Je lhostejné, který soud případ řeší. Každý soudce musí při řešení identického případu dospět k identickému rozsudku.

Justice nerespektuje princip vyloučení třetího. V každém sporu musí být pouze dva účastníci, kteří ponesou důsledky rozhodnutí soudce. Pro účastníka sporu platí, že výrok soudu je opakem výroku ke druhému účastníkovi. Jeden je v právu (tvrdí pravdu), druhý účastník není v právu. Obžalovaný může být vinen, nebo nevinen. Je povinností soudce vyloučit ze žaloby všechny subjekty, které jsou na výroku soudu nezávislé. V totalitě soudci mohli přikázat žalobci, aby do žaloby přibral dalšího účastníka. Soudce, který nerespektuje princip vyloučení třetího, měl by být okamžitě potrestán, nebo zbavený soudcovského taláru.

Soudcům je nutné upřesnit hierarchii rozhodování a soudcovský slib takovým způsobem, který nedovolí překrucovat literu Ústavy. Termín „nepravomocně odsouzený“ v žádném případě nepatří do slovníku žádného zákonodárce, novináře, či pracovníka České televize. Každé rozhodnutí soudce je pravomocné. Pouze "odvolání" účastníka sporu může pravomoc rozhodnutí soudce odložit.

Upřesnění soudcům musí být v v paragrafové podobě, protože jen takovým zákonům soudci rozumějí. Zákony přírodních, lékařských a technických věd vždy byly a nadále musí být nedílnou součástí soudcova rozhodování. Ve stavu legislativní nouze by mohly být zásady demokratického státu přijaté zákonodárci. Nové politické subjekty (Milion chvilek) by se k doplňkům měly také veřejně vyjádřit.

Doplnění právních předpisů:
§1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
      (1) Zákony přírodních věd, matematiky, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
      (2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
      (3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),
      (4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
      (5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodovaly.
§ 5. Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.

Přijetím těchto "doplňků" Parlamentem se z republiky stane demokratický stát. Přínosy do státní pokladny budou patrně stamilionové. K soudům se bude chodit pro spravedlnost. Trvání soudních sporů se podstatně zkrátí. Vyprázdní se místnosti plné zdůvodnění státních úředníků. Ušetří se náklady na soudní procesy i náklady za špatná rozhodnutí soudů. V justičních palácích bude místo i pro jiné úředníky.

Je povinností zákonodárců prosadit takové řešení, které zajistí každému občanovi, že najde u soudu spravedlnost. Domnívám se, že aktivním hledáním v poslanecké sněmovně se najde dostatečný počet poslanců, kteří se postaví za reformu justice.

V současnosti náklady za špatná rozhodnutí soudů stoupají každým rokem. Po přijetí navržených zákonných úprav budou náklady rychle směřovat k nule. Soudní procesy se podstatně zkrátí. A republika bude právním státem v nejkratší možné době. Občané nepochybně ocení přínos každého politického subjektu.