Vážený pane prezidente.
V souvislosti s Vaší kandidaturou na další období, bych Vás rád seznámil s mým pohledem na současný stav justice.
Soudci si svérázně vykládají literu Ústavy a Listiny práv. Ústava je jednoznačně napsaná pro dvouinstanční soudní systém. V Ústavě se praví, že nikdo nesmí nestrannost soudce ohrožovat. Ani soudce nadřazeného soudu nesmí ohrožovat rozhodnutí soudce I. stupně. Z toho jednoznačně plyne, že každý občan má právo na dva zákonné soudce. Není-li některá strana sporu spokojená s výrokem soudu I. stupně, má právo podat odvolání. Logický význam odvolání je tento: „Beru na vědomí rozhodnutí soudu I. stupně. S rozhodnutím nesouhlasím, a žádám, aby spor rozhodl soud II. stupně.“ Právem a povinností soudu II. stupně je rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdit, upravit, nebo vynést své právoplatné rozhodnutí. Nikdy nesmí odvolací soud nutit soudce I. stupně, aby vydal rozhodnutí podle svého právního názoru.
V Listině se praví, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Když soud prvého stupně vynesl svůj verdikt, automaticky přestává být zákonným soudcem, protože Listina práv je hierarchicky podřízená Ústavě.
Soudce může rozhodovat pouze ve věci, která mu byla žalobcem předložená. Jestliže soudce nějakou věc (nebo právo) přisoudí straně A, pak automaticky tuto věc (nebo právo) odebírá straně B. Výrok soudu ke straně žalované je opakem výroku ke straně žalující. Obvykle jen jedna strana může mít ve sporu pravdu. Podle pravdy musí znít rozhodnutí soudu. Bez ohledu na to, která strana se na soud obrátila. Za spravedlivý výrok je pokládán pouze výrok pravdivý. Důkaz opakem byl respektován až do nástupu totality.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV