Ústava Článek 2:

(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. (2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. (3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Listina práv a svobod Článek 10

(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Vykonávaní státní moci musí být efektivní. Nelze jednou větví řídit stát doleva, a jinou částí moci výkonné řídit stát doprava. Nelze jedním státním orgánem občana obvinit a druhým státním orgánem zprostit obvinění. To se nyní děje neustále. Státní zástupce (prokurátor) vznese obvinění a jiný státní zástupce občana obvinění zprostí. Politici, nebo představitelé jednotlivých politických stran se mohou v zákonodárném sboru domlouvat a hašteřit libovolným způsobem. Na existující funkci státu to nesmí mít vliv. Řídit stát jako prosperující firmu je ta správná analogie. Pouze jedno právní oddělení může jménem firmy podepisovat smluvní závazky. Stát může mít jenom jednoho ministra spravedlnosti. Nesmí mít pravomoc zasahovat do moci výkonné. Proto institut státních zástupců patří do pravomoci ministra vnitra, nebo může být samostatným úřadem.

Ministr spravedlnosti musí dohlížet nad tím, aby soudci jednali efektivně a podle litery zákona. Zodpovídat se musí občanům zvolených ve svobodných volbách. Bezúhonný občan musí být pod ochranou soudu. Ani poslanci nemají právo špinit dobré jméno kteréhokoliv občana, natož kolegu zákonodárce.