Zákonodárci z opozičních stran ztratili zdravý rozum. Domnívají se, že veřejně mluvit o „trestně stíhaném premiérovi“ je opravňuje skutečnost, kterou může v právním státě vynést pouze nezávislý a nestranný soud. Je povinností poslanců dohlížet na to, aby byla moc zákonodárná a výkonná používána přesně podle litery Ústavy. V právním státě o tom, zda je někdo trestně stíhaný rozhoduje soud, který musí měřit stejně jak „pánovi“, tak „kmánovi“. Okolnosti kolem „Čapího hnízda“ jsou známé už druhé volební období do Parlamentu.

Připomínám slib Hnutí ANO před volbami do Poslanecké sněmovny (2013): Právo a soudy tu nejsou pro právníky, ale pro občany. To neznamená, že musí laik rozumět všem zákonům, ale naopak, že to nepotřebuje. Pokud žije poctivý a slušný život, zákony musejí být na jeho straně, aniž by je musel studovat. A stane-li se mu křivda, u soudu musí najít zastání.

Poslanci opozičních stran doléhají na předsedu vlády, aby jednal podle pochybných kroků moci výkonné (státních zástupců), a odstoupil z premiérského postu.

Státní zástupci veřejně zasahují do základních občanských práv, a bez zásahu moci soudní obtěžují bezúhonné občany. Za mohutného přispění veřejnoprávní televize a moderátorů všech sdělovacích prostředků. Zákonodárci někdy ochotně plní požadavky moci výkonné, a zabývají se „trestným stíháním“ bezúhonných občanů. Každý poslanec má imunitu. Ale žádný poslanec nemá právo pomlouvat bezúhonného občana. Až podle rozhodnutí případu „Čapí hnízdo“ soudem, lze o případu něco pravdivého prohlašovat.

„Žádost o vydání k trestnému stíhání“ je absurdní požadavek státních zástupců. Senát nebo Poslanecká sněmovna, která takový úkol od moci výkonné přijme a zabývá se jím, jedná v rozporu s pravidly právního státu. Moc výkonná má právo šetřit konání každého občana, i zákonodárce. Nepotřebuje k tomu žádné povolení. V okamžiku, kdy moc výkonná zjistí, že někdo jednal v rozporu se zákonem, je její povinností požádat soud, aby ve věci rozhodl. Pouze na základě rozhodnutí soudu může dojít k obvinění občana (i poslance). Ústava dává přednost mandátu zákonodárce před případným trestným činem. Pro republiku je mandát od voličů důležitější, než eventuální trest zákonodárce. Tomu se říká imunita, což jistě zákonodárci chápou.

Nikde jsem nezaregistroval, že soudce povolil stíhání premiéra. Rozhořčení premiéra je opodstatněné.

Naši státní zástupci s klidem porušují základní pravidlo právního státu. Místo toho, aby se obraceli na soud, obracejí se na zákonodárce. Je jim vhod, že mají možnost „dokázat“, premiérovo jednání jako „nečestné“.

Je v plné moci premiéra a vlády napravit nelogické „pravomoci“ státních zástupců. Státní zástupci mají být součástí moci výkonné (v gesci ministra vnitra). Nyní jsou v gesci ministra spravedlnosti, tak se domnívají, že mají identickou moc, jako v dobách totality. Obraz našeho soudnictví tomu odpovídá. Pokud budou státní zástupci nadále podléhat ministru spravedlnosti, je nutné jim přikázat, aby dodržovali hierarchii. Pouze Nejvyšší státní zástupce může mít právo obrátit se na Parlament. Státním zástupcům je nutné přikázat, že mohou vstupovat pouze do případů, ve kterých je stát přímým účastníkem řízení.

Některé soudy se řídí postupy definovanými v Občanském soudním řádu. Ten dovoluje soudcům ignorovat některé důkazy, případně rozhodovat „podle závazného právního názoru“. Což je v přímém rozporu s Ústavou. Proto je třeba do právních předpisů vložit „Upřesnění“, které zajistí spravedlivé rozhodování všech případů. Soudce rozhoduje výhradně o pravdivosti žaloby. Podle Ústavy může soudce vynést ke konkrétnímu případu pouze jedno rozhodnutí. Soudce nesmí měnit žalobní návrh, nebo přikazovat jinému soudci, aby nějak rozhodl.

Pro zákonodárce by to měly být triviální kroky. Vzhledem k současné situaci by si zasloužily rychlou spolupráci obou komor. Výročí sametové revoluce by si to zasloužilo.

Lobby „občanů s právnickým vzděláním“ v zákonodárném sboru bude všemi prostředky bojovat proti navrženým krokům. Takže pravděpodobnost, že se republika stane právním státem, je mizivá.