Zákonodárci se po sametové revoluci domnívali, že schválením nové Ústavy bude přechod od totality ke kapitalismu samozřejmostí. Zapomněli, že nejvyšší moc v demokratickém státě musí mít moc soudní. Ani jeden totalitní soudce nebyl potrestán. "Nejsme jako oni" je pěkné heslo, ale totalitní justice si svou moc ponechala.

Soudci v totalitě byli oporou systému. Právnické fakulty nadále vyučují studenty jak si uchovat moc "občanů s právnickým vzděláním". Státním zástupcům (prokurátorům) je ponechaná moc, která jim nepřísluší. Kolik ze současných 281 zákonodárců bychom měli přesvědčit o tom, že nejenom zvířata, ale také spoluobčané našich zákonodárců si zaslouží, aby byli pod ochranou zákona?

Poslanci a senátoři vytvořili a schválili zákony, které dovolují nejenom psychicky, ale i materiálně stíhat své spoluobčany. Dovolují okrádat voliče, kteří je posadili do senátorských a poslaneckých křesel. Týrání zvířat je zákonodárcům přednější, než chránění občanů před jinými občany podvodníky. Prebendy ze soudních sporů, které plynou do kapes advokátů a státních úředníků jsou jim milejší, než občanská práva spoluobčanů.

Současní zákonodárci nechápou, že zákonná nařízení v duchu "dluhy se musí platit" mohou být v zásadním rozporu s literou Ústavy. Pouze moc soudní je v právním státě oprávněná přikazovat a rozhodovat o tom, co je v souladu se zákonem. Státní úředník (třeba exekutor), který nerespektuje literu Ústavy, musí být zbaven funkce (exekutora). Státní zástupci (prokurátoři), kteří jednají v rozporu se zákonem, musí být přinejmenším zbavení funkce státního úředníka.

Moc soudní je v právním státě nadřazená moci výkonné. Totalitní justice podřídila soudce státním úředníkům. Státní zástupci (prokurátoři) si osvojili pravomoc, že budou o pravdě rozhodovat sami. Místo soudnictví, které má respektovat literu Ústavy, máme množství státních úředníků, kteří za pravdu prohlašují to, co si sami vymyslí.