Současný Obchodní rejstřík nemá žádný vztah k povinnosti platit zákonem stanovené daně. Složitě popisuje historii vzniku firem, ale z rejstříku nelze zjistit, zda zapisovaný subjekt má povinnost platit daň, jak často a v jaké výši, nebo zda je zbavený povinnosti daň platit.

Placení daní není příjemné žádnému subjektu. Proto zapisovatel hledá cesty, jak minimalizovat povinné odvody. Naši zákonodárci a soudci si vymysleli zapsat do obchodního rejstříku činnost, která nikde není uvedená. Některé firmy mají zapsáno jako činnost pouze „Služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“.

Je-li předmětem zapsání firma, je nutné, aby byla zveřejněna daňová skupina nové a prodávané firmy. Zatím nikde v rejstříku není uvedené, do jaké daňové skupiny je firma zařazovaná. Jde-li o převod hmotného majetku, v zápisu se musí zveřejnit všechna práva a povinnosti, spojené s vlastnictvím. Zápis provádí soudce, takže je jeho povinností zařadit nový subjekt do odpovídající skupiny. Jestliže tak neučinil, pak je obchodní rejstřík zbytečný. Umožňuje zapisovateli platit daň podle svého výběru.

Každý subjekt, který má mezi činnosti zapsané „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ s velkou pravděpodobností okrádá stát na daních.

Páni zákonodárci uvědomujete si, jak absurdní systém jste schválili? Představte si, že by se dva občané domluvili o založení firmy, která kromě koupě a prodeje věcí bude zákazníkům leštit boty. Taková služba s jisotou není zapsaná v obchodním rejstříku. Takže nemusí podávat daňové přiznání, protože jí to žádný soudce nepřikázal. Co když to provede polovina občanů?

Předseda NKÚ by měl předstoupit před parlameent, a zdůvodnit, proč není z obchodního rejstříku zřejmé, jaké daně odvedly akciové společnosti.