Nerespektování nezávislosti vede ke zvláštní demokracii. Je to demokracie, ve které mohou prokurátoři (nyní státní zástupci) úkolovat poslaneckou sněmovnu.

Poslanecká sněmovna na návrh svého výboru rozhodla, (že bude respektovat Ústavu) a nevydá svého kolegu ke stíhání. Sněmovnu požádal místní státní zástupce (prokurátor), aby mohl rozřešit občanský spor mezi občanem a poslancem. Poslanci ochotně probírali záležitosti, které v právním státě řeší soud, nikoliv zákonodárci. Zapomněli si přečíst Ústavu. Opomenuli, že pouze při dopadení poslance u trestného činu, může nejvyšší státní zástupce požádat komoru o vydání ke stíhání. Jestliže se komora nevyjádří do jistého času, musí být každý poslanec propuštěný. Normálně se tomu říká poslanecká imunita, která brání moci výkonné, aby zasahovala do nejdůležitější činnosti zákonodárců. Tvorba a dodržování zákonů je pro stát důležitější, než jakékoliv obvinění. Zatím to naši zákonodárci nechápou.

Věznice jsou plné občanů, kteří se žádného trestného činu nedopustili. Pouze někteří státní zástupci se domnívají, že mohlo být porušené právo, které do Sbírky zákonů vložili poslanci z totality. A takové skutky označují jako trestný čin.

Zaručeně nejvíc „pachatelů trestaných činů“ se provinilo podle znění Občanského soudního řádu (OSŘ). Paragraf 80 tohoto předpisu praví „Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.“ Čí „naléhavý právní zájem“ OSŘ neříká. Když se občan domáhá, aby soud rozhodl, zda smlouva mezi vlastníkem pozemku a bývalým JZD je platná, soudce odmítne takové rozhodnutí vydat. Proč? No protože občan neprojevil „naléhavý právní zájem“. A občana odsoudí k zaplacení soudních poplatků představitelům JZD. Když se občan domáhá toho, aby smlouva mezi ním a telefonním operátorem byla zrušená, soud na návrh advokáta rozhodne podle stejného paragrafu.

V právním státě je povinností soudu každý spor spravedlivě rozsoudit. Spravedlivě rozhodovat objevili již myslitelé v antice. Princip je jednoduchý. Výrok soudu musí být pravdivý k oběma stranám sporu. Musí být lhostejné, která strana se na soud obrátí. Výrok soudu k jedné straně, je opakem výroku ke druhé straně. V matematice je tento princip označován jako důkaz sporem (nebo opakem, z opaku).