Zatím Hnutí ANO slib neplní. Uvádím následující důvody:

1. Soudci nedodržují soudcovský slib: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně."

Z toho jednoznačně plyne: Soudce se může ke každému sporu vyjádřit pouze jednou. Jestliže jednou vysloví své rozhodnutí, již nikdy ho nesmí změnit, protože by ho změnil na pokyn či žádost někoho třetího. Rozhodl by závisle, a tím porušuje svůj slib. Aby byl soudní systém ekonomický, stačí k rozhodování jeden soudce. Jenom jedna strana může mít pravdu. Aby byly vyloučeny chybné rozhodnutí, Ústava předpokládá dvoustupňový soudní systém.

2. Soudci často ignorují, že rozhodnutí soudu musí být pravdivý výrok. Spravedlivé rozhodnutí je takové, které je pravdivé k oběma stranám sporu. Výrok soudce k jedné straně sporu je opakem výroku ke druhé straně. Co soudce odebere jedné straně sporu, musí přidělit druhé straně. (Veřejně diskutovaný rozsudek soudce: „K. Gott odvedl daň podle předpisů. Náhrada soudních výloh mu nenáleží“. Není výrok pravdivý. Opak tohoto výroku je: „K. Gott neodvedl daň podle předpisů. Náleží mu náhrada soudních výloh“. Což je logický nesmysl.) Spravedlivě rozhodovat se soudci naučili už v antické době. Až do nástupu totality byl tento systém používán i v naší zemi.

3. Ústava (článek 82) praví: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat“. Žádný soudce nemá právo nařizovat jinému soudci. Ani soud odvolací (druhého stupně) nesmí ohrožovat rozhodnutí soudu prvního stupně. Každý soud musí samostatně rozhodnout o předmětu sporu. Odvolací soud (soud druhého stupně) může rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdit, opravit, nebo vynést své konečné rozhodnutí soudu. (Soud nesmí používat termín „závazný právní názor“. To je výmysl totalitní justice, umožňující měnit rozhodnutí soudce. Rozhodovala na základě „vědeckého poznání, že dělnická třída zvítězí na celém světě“.)

Každé rozhodnutí soudce je pravomocné. Pouze účastníci řízení a právní předpisy určují, zda je možné podat odvolání, případně dovolání. Státní zástupci mají právo podávat odvolání nebo dovolání jen v těch případech, kdy je stát žalobcem nebo žalovaným (přímým účastníkem).

4. Někdy soudci soudí podle předpisů, které jsou uvedené v Občanském soudním řádu. Ten soudcům dovoluje, aby některé předložené důkazy ignoroval. Proto je třeba přikázat soudcům, aby se zabývali každým důkazem, který je uvedený v žalobě.

5. Státní zástupci mají předkládat soudu výsledky práce policie. Proto mají být v gesci ministerstva vnitra.

Státní zástupci jsou státní úředníci, kteří ve sporech občan nebo instituce versus stát, mají zastupovat stát. Do sporů občan versus občan, nebo občan versus instituce nemá stát právo vstupovat. Není účastníkem řízení. To je zasahování moci výkonné do moci soudní. Státní zástupci jsou nyní v gesci ministra spravedlnosti. Z toho titulu se někteří domnívají, že mají právo zasahovat do soudního řízení. Nepatří mezi soudce, ale zasahují do nezávislého rozhodování moci soudní. Přisvojili si pravomoc zasahovat do všech soudních sporů. Přisvojili si pravomoc obracet se přímo na Sněmovnu a úkolovat poslance. Ústava o takové pravomoci státních zástupců nikde nehovoří. Pouze v případě trestného činu zákonodárce má nejvyšší státní zástupce povinnost ohlásit tuto skutečnost příslušné komoře. „Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit.“Mandát poslance je pro řízení republiky nejdůležitější. Dosud ani jednou nejvyšší státní zástupce (Pavel Zeman) nepožádal poslaneckou komoru, aby svolila ke stíhání některého poslance. Na Sněmovnu se obracejí místní státní zástupci a poslanci se ochotně zabývají „vyšetřováním“. Taková činnost zákonodárcům nenáleží. Zákonodárci výhradně tvoří zákonné předpisy, které musí všichni občané respektovat, a kontrolují činnost vlády. Soudci posuzují, zda jsou předpisy plněné přesně v mezích zákona. Mají možnost odstranit případné tvrdosti zákona, protože rozhodují nejen podle litery zákona, ale také podle svého svědomí (morálky). Ústava nedává možnost, aby byl soudce podplacený. Soudci si nesmějí přidělovat peníze ze státního rozpočtu.

Cesta, jak se rychle dostat ze současné situace, je jednoduchá.

1. Přeřadit institut Státního zastupitelství do gesce ministra vnitra.Zástupci budou dohlížet na průběh vyšetřování, které vede stát. Jako příslušníci moci výkonné jsou vázáni mlčenlivostí, a nemůže dojít k neoprávněnému úniku citlivých skutečností. Pouze tímto administrativním krokem se rázem zvedne úroveň naší justice.

2. Soudcům je třeba připomenout literu Ústavy a soudcovský slib. Třeba podobným Doplňkem:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,

(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, případně NATO),

(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce a rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodovaly.

Ekonomický přínos navržených kroků by byl značný. Zkrátí se délka řešení soudních sporů nejméně o polovinu. Spravedlnost bude zaručená jak pro stát, tak pro občana. Bezúhonného občana nesmí nikdo označit za „trestně stíhaného“, pokud o tom nerozhodl soud.

Republika se stane právním státem.

Navržené úpravy patrně nepodpoří žádný „občan s právnickým vzděláním“ sedícím v Senátu nebo Poslanecké sněmovně. Tito občané mají největší zásluhu na tom, že je právní systém zahlcen tisíci nepřehledných předpisů.

Navržené úpravy naplní slib Hnutí ANO: Právo a soudy tu nejsou pro právníky, ale pro občany. Ostatní politické strany by měly přemýšlet o tom, zda zájmy občanů lze zaměnit bojem o poslanecká křesla.