Demokratický stát zaručuje občanovi svobodné podnikání i nepodnikání. Těm, kteří podnikají, nařizuje, aby své podnikání provozovali podle zákona. Když chce občan vařit pivo, musí státu sdělit, jestli to pivo vaří pouze pro svou potřebu, nebo si vybuduje pivovar, aby pivo prodával, čili prováděl činnost, kterou stát (nebo panovník) považuje za výdělečnou. Jde-li o výdělečnou činnost, pak panovník nebo stát občanu udělí právo (várečné), a stanoví mu podmínky, kolik musí z této činnosti odvádět státu.

Naši zákonodárci upravovali zákonné předpisy takovým způsobem, až se jim podařilo z práva tisknout (vydávat noviny, knihy, časopisy atd..) učinit činnost volnou, bez povinnosti platit z této činnosti daň.

Trik je to jednoduchý. Zařadíte svou činnost mezi činnosti volné, a pak daně neplatíte.

Příklad: Vlastník vydavatel denikn.cz as, (ičo: 072 53 737) má v Předmětu podnikání: „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. V Předmětu činnosti má: Pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor.

Takže je zcela na vůli vydavatele, do které skupiny živnostníků se přihlásí. To je podraz na státu. Předpis dovoluje státním úředníkům okrádat stát od daní, které mu bezesporu musí náležet.

Bez koordinované činnosti mezi státními úředníky, kteří zápis do obchodního rejstříku provádějí, a skupinami v zákonodárném sboru, by to nebylo možné. Je to obraz našich vysokých škol právnických, kterým je současná legislativa lhostejná.

Paní ministryně Benešová, je vám lhostejné, že právo tisknout noviny je možné zařadit do skupiny „volné“ činnosti?