Právní stát stojí na třech pilířích. Moci zákonodárné, moci výkonné a moci soudní.

Ideály budování státu jsou nejlépe vyjádřené v preambuli naší platné Ústavy:

... odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, ... ...přijímáme tuto Ústavu České republiky.

Ústavní Článek 2: (3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Článek 9:. (5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

V právním státě musí soudci rozhodovat podle demokratických pravidel. Tato pravidla jsou známá déle než dva tisíce let. Účastníkem sporu může být občan, stát, nebo jiný subjekt. Každý soud rozhoduje o tom, který účastník sporu má pravdu. Soud je služba za úplatu. Pokud se účastníci nedohodnou, může mít ve sporu pravdu pouze jedna strana. Soudce si sám nic nesmí přisoudit. Žádný soudce se nesmí zabývat případem, ve kterém je hmotně zainteresován. Co soudce jedné straně sporu odebere (nebo odepře), musí druhé straně přisoudit.