Ústava (prakticky převzatá z První republiky) je sice platná, ale její výklad „občany s právnickým vzděláním“ a zákonodárci sedícími v zákonodárném sboru ji natolik zdeformovali, že některé soudní procesy lze označit jako rozhodování mafie.

Tragedií naší republiky je, že soudci neuznávají pravdu. Učitelé na právnických fakultách udělali ze své profese novou vědu. Vyučují všemu možnému, ale skutečnost, že soudce musí rozhodovat spravedlivě, to naše právnické fakulty pomíjí. Pouze pravdivé výroky soudů jsou spravedlivé. Každý spor má dvě strany, které obhajují svou pozici.

Každý soud má jenom dvě možnosti, jak může rozhodnout. Pravdu může mít strana, která se na soud obrátila (žalující), nebo strana, která je žalovaná. Žádná jiná možnost nemůže nastat.

Přitom musí platit jednoduché pravidlo: Co soudce odebere jedné straně sporu, musí přidělit druhé straně sporu. Čili výrok soudu k jedné straně, je opakem výroku ke druhé straně.

Příklad: Stát žaluje občana pro trestný čin (nebo občan občana). Výrok soudce může být

A: „Žalovaný je vinen. (Žalobce je v právu.) Trest stanovuji podle trestního rejstříku. (Žalovaná strana splní podmínky žalobce. Náklady soudu hradí žalovaná strana.)“

Nebo B: „Žalovaný je nevinen. (Žaloba se zamítá). Stát hradí soudní náklady žalované straně. (Žalobce hradí soudní náklady žalované straně.)“

Soudce nesmí zasahovat do žaloby. Nesmí rozhodovat podle „naléhavého právního zájmu“, či podle „závazného právního názoru“. To jsou výmysly posttotalitního soudnictví, které posvětil náš Ústavní soud.

Nezávisle a nestranně (jak to nařizuje Ústava) může soudce v každé kauze rozhodnout pouze jednou. Jestliže soudce v kauze jednou rozhodl, již nikdy nemůže rozhodnout jinak. To by musel porušit Ústavu, protože byl někým ovlivněn. Soudní postupy jak pro trestní řízení, tak pro občansko-právní spory se musí řídit identickými pravidly.

Jestliže se občan provinil, pak soudce, který případ vyřešil, se stává zákonným soudcem provinilého občana. To stanovuje Listina práv. Důvod je jednoduchý. Obvykle provinilec skutky provádí na celém území státu. Je neekonomické, aby se stejné či obdobné skutky řešily u různých soudů. Současný výklad zákonného soudce je nesmyslný.

Za každé rozhodnutí soudu má odpovídat konkrétní soudce, tak jak to již před lety požadovala Advokátní komora. Hodnocení soudců nesmí být ovlivněné zásahy "nadsoudců".

Státní zástupci (žalobci) zastupují republiku před soudem. Jejich práva musí být obdobná, jako jsou práva svéprávných občanů. Postavení občana a státu před soudem musí být rovnoprávné.

K nápravě současného právního systému je nyní vhodná doba. Soudcům je třeba přikázat, aby ve svých rozhodnutích respektovali literu Ústavy. Je nevhodné v současné době přijímat a schvalovat připravené zákonné předpisy, které omezují práva občanů a nebo občanům ukládají další povinnosti.

Sbírku zákonů je třeba upřesnit a soudcům nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mělo zahrnout následující paragrafy:

§ 1. „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují, je hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem. Jsou to:

1. Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických
2. Ústava, Listina základních občanských práv a svobod
3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU)
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Současný povolební stav umožňuje, aby se začalo s vylepšováním demokracie. Tak jak to přednesl předseda parlamentu na inauguračním proslovu. V poslanecké sněmovně by se mohly najít takové politické subjekty, které si dají za cíl vytvořit z republiky právní stát.

Ke stému výročí založení samostatného Československa by si to občané zasloužili. "Pravda vítězí" by nebylo prázdným heslem na prezidentské standartě.