Nebojte se, nebudu psát o školném, které dlouhodobě většina rektorů, včetně mne, chápe jako doplněk finančního příspěvku státu na výuku a výzkum univerzitního studenta a nikoliv jako náhradu veřejných finančních prostředků, kterých se resortu vysokého školství dlouhodobě nedostává. Považuji za alarmující situaci, kdy před několika léty univerzity dostávaly na posluchače cca 35 tisíc, dnes stěží 26 tisíc. Současně dotace na studenta střední školy dnes činí zhruba 57 tisíc za rok. Současná státní podpora na „studenta“ firemní mateřské školky též převyšuje finanční dotaci na skutečného studenta univerzity. A tak bychom mohly v nářcích pokračovat, to však není cílem tohoto příspěvku.
Je potřeba zdůraznit, že i za těchto podmínek, je o studia na technických vysokých školách stále zájem. Trvalý, několikaletý zájem o technická studia zde existuje a sdělovací prostředky by tuto skutečnost také měly konečně vzít na vědomí. Poptávka trvale převyšuje nabídku- samozřejmě ne na všech technických fakultách je převis tak velký jako na fakultách vzdělávajících architekty či podnikové ekonomy.
Podniky dlouhodobě poukazují na nedostatek absolventů některých oborů, chybí podnikoví informatici, konstruktéři, silnoproudí elektrotechnici a další specialisté. V této situaci je potřeba zajistit možnost studia těchto oborů (např. odstraněním limitů počtů přijímaných bakalářů a magistrů, které byly přecházejícím vedením MŠMT zřízeny) a pomoci zajistit co nejkvalitnější absolventy.
Jednou z možných cest zatraktivnění studia na technických oborech, jejichž absolventi jsou dnes „nedostatkové zboží“, je zavedení podnikových stipendií v oborech, o které má české hospodářství zájem (např. jaderná energetika, informatika, strojírenská konstrukce, atd.). Očekával bych proto, že konečně dojde k určitému daňovému zvýhodnění podniků, poskytujících podnikové stipendium studentům konkrétních, vládou nebo ministerstvem průmyslu, vybraných technických oborů. Z pozice posluchače podnikové stipendium bude chápáno jako jedna z mnoha forem existujících stipendií a finančních podpor, které může student získat (např. prospěchové, sociální, podpora v nouzi, příspěvek na bydlení, atd.). Z hlediska zaměstnavatele by mělo jít o uznatelný daňový výdaj, který lze plně uplatnit jako náklad.
Rok či dva práce zástupců firmy (na konkrétním projektu nebo na „pouze“ na magisterské či bakalářské práci, tematicky orientované na potřeby firmy) s podnikovým stipendistou spolehlivě odhalí jeho přednosti a slabiny. A podnik pak má možnost si ze skupiny stipendistů vybrat ty špičkové mladé lidi, kteří nejvíce vyhovují jeho požadavkům. Řeknete si, co je na tom nového, to vše jsme již v předcházejícím politickém systému zažili. Ano, už to zde bylo. To však neznamená, že to je důvod k zatracení podnikových stipendií. Spíše by měli majitelé a manažeři firem přemýšlet, jestli se jim investice do posluchačů po dobu studia vyplatí. Já jsem přesvědčen, že mnohonásobně. A navíc podnik ušetří finanční prostředky, které musí zaplatit za nového pracovníka tzv. head hunterům - hledačům mozků.
Těsnější spolupráce ministerstev školství a průmyslu společně se zástupci Svazů průmyslu, Hospodářské komory ČR a technických univerzit by jistě pomohla k zavedení tohoto, v podstatě jednoduchého, ale silného motivačního nástroje. Nejenom za naši univerzitu, ale zřejmě i za ostatní technické vysoké školy, mohu říci, že jsme byli a jsme připraveni k jednání. Vždyť máme společný zájem – rozvoj průmyslu v České republice.
prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA, rektor VUT v Brně
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
