Při letmém listování evropskými novinami a surfování po zpravodajských serverech to tak nevypadá, ale při pozornějším čtení se zdá, že je už rozhodnuto. Ve sporu o splácení dluhů Řecko vítězí nad Evropskou unií.

Poslední jednání ministrů financí eurozóny s řeckým resortním kolegou sice nevedla k žádnému konkrétnímu výsledku, ale fakt, že rozhodnutí bylo odsunuto na pondělí, je možné chápat jako ústupek Řecku.

Žádá totiž odklad a domnívá se, že se během několika měsíců eurozóna unaví a nakonec na řecké požadavky kývne a odepíše 30 procent dluhů výměnou za slib, že se ekonomika bude - sice pomaleji, ale přece jen - reformovat.

Řecko si půjčilo 322 miliard eur a každému reálně uvažujícímu pozorovateli je jasné, že takový dluh nikdy nesplatí. Cynici říkají – proč jste jim těch 322 miliard půjčili? Protože je Evropská unie chtěla mít ve svých řadách za každou cenu.

Ta cena činí zatím 322 miliard eur, ale není zdaleka konečná. Ozdravná kúra se Řekům zdála dlouhá a příliš bolestná. Vždyť byli zvyklí na snadný a pohodlný život, plný korupce, protislužeb a nezdaněných příjmů. A utahovat si opasky? Tvrdě pracovat? To není samozřejmě nic příjemného.

Takže se extrémní levici podařilo vyhrát volby díky tomu, že slíbila konec reforem, opětné vyplácení třináctých důchodů a další úlevy. Nehovořilo se ovšem o dlužníkově vině, ale o dlužníkově ponížení. Slíbil se návrat ztraceného ráje.

Není divu, že i v minulých dnech nejen v Aténách, ale i na dalších místech vyšlo do ulic asi 20 tisíc lidí. Starých i mladých, vzdělaných i nevzdělaných, rozhodnutých podporovat svého vůdce Alexise Tsiprase.

Podle průzkumů za ním stojí 75 procent obyvatelstva. Řecký ministerský předseda totiž dobře zvolil svou taktiku. Jednoznačně označil za strůjce řeckého utrpení Německo a požaduje od něho 11 miliard eur jako odškodné za utrpení během 2. světové války.

Dále využil tradiční nesvornosti jednotlivých členských států Unie a vyhrožoval odchodem. Navíc začal vydírat Unii možností, že se obrátí o pomoc na Čínu a Rusko.

Nechci si hrát na prognostika, což je role v této zemi málo oblíbená, ale zdá se, že se blíží příměří nejen na Ukrajině, ale i na ekonomickém řecko-evropském kolbišti.

Prohlášení evropských politiků o tom, že se dluhy mají splácet, ve čtvrtek začala ztrácet na důraznosti a dokonce rozhodující evropská osobnost, německá kancléřka Angela Merkelová, pronesla zaklínací slovo: kompromis.

Řecko totiž ve skutečnosti chce i nadále dostávat dotace z Bruselu, a proto nechce Unii opustit. A unijní špičky zase hluboce milují svou vizi evropského státu, ať to stojí, co to stojí. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.