A v oblasti Zakarpatí, zvaném též Za­karpatská Ukrajina (v dřívějších dobách přináležela k Uhrám), která je víceméně shodná s někdejší Podkarpatskou Rusí, se měly vyprázdnit celé ves­nice. Jejich obyvatelé měli odcházet do zahraničí, aby tu vyčkali konce války, nebo pádu již málo populár­ního kyjevského režimu – podle toho, co přijde dřív.

Jinak řečeno, mnoho mužů ze západní Ukra­jiny v poslední době mělo odcházet do Ruska, aby se vyhnuli odvodu a za Ukrajinu nemuseli bojovat. Vždyť nakonec zůstává veřejným ta­jemstvím, že mnozí z odvedených Ukrajinců dezertovali, nebo se dobrovolně vzdali: někteří z těch, kteří byli nasa­zeni do bojů poblíž hra­nice s Ruskem, zde měli odhazovat zbraně a přebíhat hranici. Kyjev sice vydal několik dekretů, které zmocňují vojenské a bezpečnostní složky k zásahům, jež v mírových pod­mínkách zákony neumožňují, v reakci na takovéto události však měl vydat i dekret oprav­ňující místní velitele bez toho, že by o věci rozhodla vojenská prokuratura, na místě dezertéry zastřelit. Kyjev měl také při zoufalém nedostatku branců začít uvažovat o vyhlášení branné povin­nosti žen starších dvaceti let.

Pravdivost takovýchto zpráv, šířících se po sociálních sítích, naši investiga­tivní novi­náři nekomen­tují, i když je u nás čtou a různě si je v přílohách mailů roze­sílají ne-li tisíce, tak alespoň stovky uži­vatelů internetu, včetně redaktorů nejrůznějších novin a ča­so­pisů. Takováto tvrzení pocházejí z nejrůznějších zdrojů a čtenář si nemůže být tak úplně jistý, že jde o informace pravdivé. Jako se na Ukrajině bojuje skutečnými zbraněmi a díky skutečným kulkám a střepinám zde umírají lidé, vede se zde i skutečná, i když méně zřejmá informační válka, která je pro obě strany konfliktu stejně důležitá, jako pušky a obrněné transportéry. Neboť zkušenými experty vedená propaganda, polopravdy a cílené dez­informace mohou být v konfliktech účinnější, nebo alespoň stejně účinné jako nejmodernější vo­jenská technika. Přesto však nad žádnou zprávou o zločinech proti lidskosti (protože nejsme zví­řata, ale lidé) nesmíme nikdy jen mávnout rukou.

Ale pojďme se ohlédnout po událostech, starých několik měsíců. Jak o tom psal i náš tisk, ukrajin­ský parlament schválil v březnu 2014 vznik Národní gardy, ve které mělo bo­jovat až 60.000 mužů (jejich přesný počet není dodnes znám). Jádro gardy měli tvořit hlavně dob­rovolníci „z nichž mnozí se účastnili protestů na kyjevském náměstí Nezávislosti“. Bylo také roz­hodnuto, že garda bude spadat pod ministerstvo vni­tra a bude mít na starosti „bezpečnost hranic a boj proti tero­rismu.“ Půl roku na to, konkrétně pak 14. října 2014, potvrdil ukrajinský par­lament ve funkci no­vého, od převratu už pátého ministra obrany. Překvapivě se jím stal Stěpan Poltorak, velitel ne­dávno vzniklé Národní gardy, jehož si pro post ministra vybral sám prezident Petro Po­rošenko. A jak k tomu zahraniční novináři tehdy dodávali, právě Národní gardu separatisté obviňují z váleč­ných zločinů na východě Ukrajiny a úzké spolupráce s ozbrojenými oddíly radikálního hnutí Pravý sektor. Zde je třeba odbočit ke skutečnosti, že vůdce ukrajinského Pravého sektoru Dmytro Ja­roš v minulých dnech dohodu o příměří, uzavřenou 12. února v Minsku, ve svých prohlášeních neu­znal: „Jestliže ozbrojené síly Ukrajiny dostanou rozkaz stáhnout těžkou techniku a dělostřelec­tvo, Pravý sektor si vyhrazuje právo pokračovat v aktivních bojových akcích podle svých operač­ních plánů, aby dosáhl úplného osvobození ukrajinské země od ruské okupace.”

V říjnu 2014 nacionalistická strana Svoboda ve spolupráci s Pravým sektorem v Kyjevě uspořádala „mítink“. Několik stovek (podle některých zdrojů až 2 500) bojovně naladě­ných nacionalistů dora­zilo před budovu sněmovny, kde vyzývali poslance, aby uznali zvláštní status někdejší Ukrajinské povstalecké armády (UPA), která se pod vedením kontroverz­ního nacionalisty Stepana Bandery a jeho souvěrců (Dmytro Kljačkivskyj, Roman Šuchevyč) ne­chvalně proslavila za 2. světové války. Přičemž sněmovna požadavek demonstrantů málem odhla­sovala, když z potřebných 226 hlasů návrh zá­kona dostal hlasů 217. Ovšem aby toho nebylo málo, uspořádalo také v říjnu 2014 před úřadem ukrajinského prezi­denta protestní mítink několik stovek vojáků Národní gardy Ukrajiny, do­žadují­cích se pro­puštění do zálohy v souvislosti s odsloužením lhůty povolávacího rozkazu, při­čemž se podobná akce konala i v Charkově. Někteří zahraniční no­vináři začali hovořit o vojen­ských vzpou­rách s nejasným pozadím, mezi spekulacemi se objevil též názor, že tito vojáci se ve skutečnosti ne­chtěli už podílet na zločinech páchaných na východě Ukrajiny, ze kterých je obviňo­vána Národní garda, přičemž také kritizovali zkorumpované velení Národní gardy, podřizující se Pravému sek­toru.

O rozsáhlém podhoubí korupce rozrůstajícím se v řadách ukrajinských politiků a velitelů ukrajin­ských ozbrojených sil pochybuje asi málokdo. Na rozsah korupce a všelijakých machinací měl v závěru loňského roku upozornit i Steve Stockman, člen Výboru pro zahraniční věci v dolní ko­moře parlamentu USA, který měl požádat příslušnou komisi o vyšetření rozkrádání veřejných pro­středků ukrajinskými vládními činiteli a jejich úředníky. Jeho podezření měl vzbudit fakt, že Národní banka Ukrajiny neefektivně utrácí finanční prostředky, poskytnuté Spojenými státy. Stockman měl zjistit, že ukrajinští politici vyváděli finanční prostředky z Washingtonu do tzv. offshore zóny pomocí ukrajinských bank a investičních společností, které vlastní oligarchové a jimi do jednotlivých úřadů dosazovaní úředníci. A tak kongresman Steve Stockman trvá na tom, že specializovaná komise má povinnost prošetřit jím předložené poznatky, potvr­zující fakt korupce na Ukrajině. Tomu se zdá nakonec nasvědčovat i mínění některých zahra­ničních polito­logů, podle nichž na Ukrajině skutečnou politiku nahradily do politického ka­bátu převlečené obchodní zájmy.

Od konce minulého roku se však na internetu začala objevovat vskutku závažná obvinění zkorum­povaných velitelů ukrajinských ozbrojených sil, neboť začali být obviňováni ze zločinů proti lid­skosti. Re­spektive armádní velitelé jsou obviňováni z toho, že se podílejí na hrůzném obchodu s lidskými orgány. Údajné „darované“ orgány by dokonce měli dodávat překupníkům na objednávku. Z toho pak ovšem nutně vyplývá, že do takovéhoto „byznysu“ zapojení lékaři namísto toho, aby raněným vojákům zachraňovali život, je ve skutečnosti zabíjeli, aby z nich vyjí­mané orgány mohli dodávat na černý trh, díky kterému „biologický materiál“ promptně doputuje na soukromé kliniky v zahraničí.

Zde údajná výpověď ukrajinského brance z listopadu 2014, který z místa bojů dovedl zraněného kamaráda ke zdravotníkům. K jeho překvapení měl podle lékařů i důstojníků jeho kamarád zemřít a jeho tělo zmizelo. Říká o něm: „Lehce zraněný a zemřel pro ledviny.“ A dále pak: „Rozeberou nás na součástky!“ Přičemž stejný osud měl potkat ještě další tři raněné vojáky z jeho jednotky. Pokud však video není podvrh a někdo chtěl opravdu odhalit hrůzné praktiky v armádě, pak si neuvědomil, že jeho nahrávka bude pro tento účel naprosto bezcenná. Kromě toho, že se nedozvíme jméno tohoto vojáka a tvář mu zakrývá kukla, zdá se být nezaujatému divákovi podezřelý jeho čistý oděv. Dokonce má čistě umyté ruce, ani špínu za nehty nemá, i když by musel hrabat někde kořínky, pokud opravdu neměl už celý týden co jíst:  

https://www.youtube.com/watch?v=MYfzZBd8ArE

Trochu silnější kávu pak představuje letošní video, na kterém hovoří údajný major ukrajinské armády. Přičemž maskovaný muž na videu ovládá typickou důstojnickou rétoriku. Podle tohoto muže si z ukrajinské armády úředníci a velitelé udělali soukromý podnik, ve kterém nerozjeli jen tak ledajaký kšeft: „Je to byznys s dodávkou orgánů našich vojáků do okolních zemí, především do zemí Evropy,“ říká na kameru. Přičemž tento podnik dle jeho slov má být řízen náčelníkem Služeb Bezpeky Ukrajiny, zkráceně SBU, což je Služba bezpečnosti Ukrajiny:

https://www.youtube.com/watch?v=rwwxXsUR3RQ

Pokud se tu opravdu jedná o autentickou nahrávku, na které skutečný důstojník ukrajinské ar­mády popisuje skutečné praktiky svých nadřízených, zapojených do odběru orgánů a černého obchodu s tímto „biologickým materiálem“, pak pro odhalení mafiánské sítě svým vystoupením neudělal nic. Ba právě naopak, svým maskovaným obličejem, ukrytý do anonymity, bez jména a bez přesného vojenského zařazení jen nahrává ukrajinským vládním úředníkům, kteří označují všechny zprávy o obchodování s lidskými orgány na území Ukrajiny za falešnou ruskou propagandu a výmysly sepa­ratistů.

Jinak řečeno, žádná výpověď vojáka z videozáznamu, ukrývajícího se do anonymity, nemůže být považována za nezvratný důkaz něja­kého zločinu. Takové video může představovat jak pravdivou výpověď, tak i výpověď zfal­šovanou. Tedy promyšleně šířenou nepravdivou informaci za úče­lem vyvolání nebo ze­sílení určitých postojů obyvatelstva toho kterého státu. Na druhé straně se na sociálních sí­tích dříve již objevovaly informace o tom, jak domobrana ve Slavjansku objevila zmrzačená těla vojáků Ná­rodní gardy, z nichž byly odebrány životně důležité orgány. Těmto a dalším podob­ným zprávám z léta loňského roku nevěnoval pozornost žádný z pozorovatelů OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), ani žádná komise OSN či Evrop­ského parlamentu. Úřed­níci v Bruselu se jednoduše spokojili s prohlášením úředníků z Kyjeva, ozna­čujícím veškeré zprávy o odběru or­gánů příslušníkům ozbrojených sil za výmysl separatistů.

Je ale pravda, že zrovna tak jako přicházely z Ukrajiny zprávy o obchodování s lidskými orgány, přicházely z Doněcka fámy o domobranou nalezených hromadných hrobech, v nichž měly být po­hřbeny stovky znásil­něných, zavražděných žen, což sami separatisté nakonec popřeli. Zrovna tak se ukázala být faleš­nou internetová kauza, ve které měli hackeři díky facebookovému účtu bý­valého advokáta Tymošenkové údajně ob­jevit korespondenci velitele jed­noho z batalionů ukrajinské Národní gardy s německou lékařkou Olgou Wieberovou, objednávající si u něho různé orgány pro chystané transplantace. Jak ná­sledně zjistili investigativní novináři z Německa, ve skutečnosti však Olga Wieberová, původem Ukrajinka, která žije se svým manželem a synem ve Waldkirchu (Bádensko-Württember­sko), nemá s chirur­gií, natož pak s nějakou transplantací or­gánů, vůbec nic společného. A i když celá bublina s Olgou Wieberovou dávno již splaskla, na in­ternetu je dále přebírána a kopírována na další weby.

Zprávy o obchodu s lidskými orgány na Ukrajině se v našich sdělovacích prostředcích hlavního proudu neobjevo­valy a naši experti se k nim nevyjadřovali. Výjimku představovalo na serveru Tý­den.cz vyjádření ředitele Koordinačního střediska transplantací MUDr. Pavla Březovského, MBA, ze dne 11. čer­vence 2014: „Případy orgánových odběrů z Ukrajiny nejsou publikovány ani diskuto­vány. Jsme součástí fóra, které sleduje tyto aktivity v rámci Interpolu a další informace bychom měli mít kon­cem září tohoto roku.“ Žádný novinář či publicista však nemusí být expertem na danou problematiku, aby nepo­chyboval o tom, že i na území Ukrajiny v minulých letech (ještě před Majdanem) operovaly různé zločinecké organizace, které se kromě pašování drog zabývají i pašo­váním lidských orgánů. I když na Ukrajině se různé skupiny specializovaly především na vyhledá­vání tzv. dobrovolných dárců, které jejich bezútěšná situace doháněla k tomu, že se odhodlali pro­dat svoji ledvinu. Jde o výnosný byznys, neboť obchodníci s lidskými orgány obyčejně zoufalým li­dem za ledvinu zaplatí maximálně 10 000 dolarů (mnohdy však pouhý zlomek této částky), za kte­rou inkasují až 150 000 dolarů poté, co ji dopraví na kliniku, na které se provádějí transplantace. Přesto se úředníkům v Bruselu pode­zření, že do obchodu s lidskými orgány mohou být v současné Evropě zapojeni i armádní velitelé, jeví jako absurdní. Tudíž není třeba se vůbec něčím takovým znepokojovat.

Ovšem není tomu tak dlouho, co obchod s lidskými orgány na území Evropy prokazatelně organi­zovala armáda. Konkrétně i u nás dobře známá Kosov­ská osvobozenecká ar­máda, v albánštině Ush­tria Çlirimtare e Kosovës (UÇK), tedy ozbrojená organizace kosov­ských Al­bánců. Po vy­hlášení nezávislosti Kosova, které proběhlo dne 17. února 2008, se jeho prv­ním pre­miérem stal velitel UÇK, jinak též kosovskoalbánský politik Hashim Thaçi. Ten byl ještě toho roku obviněn Car­lou del Ponteovou, tehdejší žalobkyní Mezinárodního tribunálu v Haagu pro zločiny spáchané v bývalé Jugo­slávii, že v roce 1999 osobně organizoval únos nejméně tří stovek kosov­ských Srbů, odvleče­ných do Albánie, kde jim byly lékaři odebírány životně důležité orgány, které pak obchodníci prodávali zá­jemcům z Evropy a ze zámoří. Hashim Thaçi byl sice svého času za­tčen, ale záhy zas propuštěn, neboť díky svým kontaktům a laxnosti me­zinárodního společenství v potí­rání válečných zločinů spáchaných kosovskými Albánci se před Mezinárodní tri­bunál v Haagu ne­dostal. Tak mohl ve funkci premiéra Kosova nerušeně působit od začátku roku 2008 až do pro­since roku 2014. A to i přesto, že v prosinci 2010 Dick Marty, jako zpravodaj Komise EU, předal Radě Evropy zprávu o nezákonném obchodování s lidskými orgány v Kosovu, organizova­ném vůdcem UÇK a kosovským premiérem Hashimem Thaçim, kdy oficiální zpráva do­kládala za­pojení kosovského premiéra do "mafiánské sítě“, která zabíjela zajatce s cílem prodat jejich orgány na černém trhu.

A pokud jde o jiné státy, je nad slunce jasné, že dlouhodobý systém korupce a oblast vládou tolerovaných "šedých příjmů" umožnil podílet se na prodeji lidských orgánů i velitelům čínské armády. Jak v posledních dnech uvádějí zahraniční sdělovací prostředky, po třech letech průtahů konečně Bílý dům veřejně odsoudil odebírání orgánů popravovaným vězňům, které v Číně probíhá jako oficiální postup čínského ministerstva zdravotnictví, kritizovaný v petici organizace Lékaři proti nucenému odběru orgánů (DAFOH), která celosvětově sdružuje odborníky z různých lékařských oborů a jejich podporovatele za účelem monitoringu dodržování lidských práv u transplantací ce­lých orgánů, jejich částí, nebo určité tkáně. Petice navazuje na zprávy o praktikách organizova­ného odběru od nedobrovolných „dárců“ v Číně, které již v letech 2006 a 2007 předkládali právníci David Kilgour a David Matas. Ti společně v roce 2006 publikovali vyšetřovací zprávu zásadního významu, nazvanou Krvavá sklizeň (Bloody Harvest).

Organizace lékařů, zabývající se případy nuceného odběru orgánů, obvinila čínský režim, že dlou­hodobě pronásleduje vybrané skupiny čínských obyvatel (Fa­lun Gong, křesťané, Tibeťané, Ujgu­rové), které využívá jako nedobrovolné dárce a je­jich orgány zpeněžuje při transplantacích v čín­ských vojenských nemocnicích. Což de facto potvrdil na konferenci v Pekingu, která se konala 16. srpna 2014, Chuang Ťie-fu (Huang Jiefu), předseda Čínského transplantačního výboru, když měl vyjádřit naději, že v ČLR dojde v systému transplantace orgánů ke změnám: „Až dojde k naplnění čínského snu, rozhodně už nebudou lidé zadržovat druhé, aby jim odebírali ledviny, lékaři nebudou s orgány obchodovat a orgány ze soudnictví už nebudou jediným zdrojem orgánů. V té době budou dobrovolnými zdroji orgánů pouze ti dárci, kteří zemřou.“ Z jeho výroku je zřejmé, že v Číně jsou opravdu zadržovány zdejšímu politickému systému nepohodlné osoby, kterým jsou odebírány orgány, prodávané za vysoké ceny cizincům, kteří by ve svých zemích museli dlouhodobě čekat, než se pro ně najde vhodný dobrovolný dárce.

Čína se aktuálně nachází v počtu evidovaných transplantačních zákroků na druhé příčce, hned za vedoucími Spoje­nými státy. Podle oficiálních statistik má v Číně proběhnout ročně téměř 10 tisíc transplantací životně důležitých orgánů, zatímco počet ročně vy­konaných poprav se má po­hybovat kolem 1 700, přičemž dnes někteří z vysokých státních úřed­níků přiznávají, že nelegální obchodo­vání s orgány a transplantační turistika v Číně jen kvetou. To vyvolává otázky ohledně pů­vodu transplantovaných orgánů. Tuto nesrovnalost ve svých publika­cích odhaluje několik expertů. Je mezi nimi i Ethan Gutmann, autor knihy Jatka: ma­sové zabíjení, orgánové transplantace a tajné řešení čínského problému s disidenty, která v anglicky mluvících zemích vyšla loňského roku. Podle Gutmanna tvoří většinu obětí násilného odebírání orgánů disi­denti z řad hnutí Falun Gong, Ujgurů a Tibeťanů. Zde na YouTube umístěný americký dokument Killed for Organs:    

https://www.youtube.com/watch?v=bvAOOwvJMZs#t=24

Aby však nedošlo k omylu: v žádném případě netvrdím, ani nehodlám tvrdit, že na Ukrajině oligarchové spolu s vojenskými veliteli řídí mafiánskou síť, která zraněným vojákům odebírá a následně bohatým Evropanům prodává životně důležité orgány. Nemám a ani nemohu mít pro něco takového i ten sebemenší důkaz.

Avšak zároveň místopřísežně prohlašuji: nehodlám ustoupit od svého názoru, že před černým obchodem s lidskými orgány je třeba se mít všude tam, kde o něm prosakují nějaké zprávy, vždy na pozoru.