Každý má právo na spravedlivý proces, a to dokonce i tehdy, když něco učinil. Nesmíme dopustit účelové ohýbání práva a jeho upírání komukoliv. Proto jsem ocenil unikátní rozhodnutí Městského soudu v Praze, který propustil z vazby dokonce i vraha, kterému soud neumožnil mít u vazebního jednání obhájce. Pachatel se pak dobrovolně dostavoval ke všem jednáním a po svém odsouzení nastoupil i výkon trestu, když se od samého počátku ke své vině přiznával. Věděl, že chyboval a chtěl nést odpovědnost za svůj čin.

Pokud přiznáme spravedlnost osobě, která se přiznává k vraždě, byť spáchané v afektu, a je to skutečně nutné, přestože se nám to nelíbí, musíme ji přiznat i Nečesanému, který svoji vinu popírá.

Přerušení výkonu trestu není dle mého přesvědčení výsledkem tatínkových peněz atd., jak píší někteří komentující, stejně jako peníze nehrály roli u propuštění z vazby vraha v mém případě.

Nepochybuji, že Nejvyšší soud dbal na čistotu soudního postupu a nenechal se jakkoliv ovlivnit. Stejně si myslím, že se snahou o maximální korektnost postupoval i Vrchní soud v Praze ve věci Ratha. Rozumím, že se přijatá rozhodnutí mnohým nelíbí. Je ale třeba chránit práva všech včetně osob, které nám vadí. Na tom nic nemění ani skutečnost, že se případně takovéto soudní rozhodnutí později změní v důsledku odlišného náhledu vyšších soudců, nových důkazů atd.

Je však skutečně rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze Nečesaný takovým unikátem? V jistém smyslu nesporně. Nečesaný dvakrát opustil brány věznice před tím, než byly jeho věc definitivně uzavřena. Ale jinak?

Na webu Nejvyššího soudu jsou zveřejňovány soudní rozhodnutí ve věcech trestních od 1.1.2000. Jsou jich tisíce. Pokud nepůjdeme do statistik, tak z webu přes vyhledávač přesný počet trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu jednoduše nezjistíme.

Pokud však zadáme do vyhledávače heslo Přerušení výkonu trestu, zjistíme že rozhodnutí o takovémto návrhu padlo v 18 případech. Rozhodnutí se zveřejňují zhruba s 2měsíčním zpožděním. V tomto hesle nejsou zachycené judikáty, kde bylo navrhováno přerušení výkonu trestu, ale Nejvyšší soud o něm samostatně nerozhodoval, ale rozhodl až o mimořádném opravném prostředku, tj. o stížnosti pro porušení zákona či o dovolání. Nelze ani vyloučit, že u části rozhodnutí nebylo toto heslo vyznačeno. Z těchto 18 případů v rámci řízení o dovolání či stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud někdy vyhověl návrhu, někdy mu nevyhověl. Je dále při použití jiných kritérií vyhledávání zřejmé, že návrhů na přerušení výkonu trestu byly stovky případů.

Jsem si jist, že pokud Nejvyšší soud rozhodl o přerušení výkonu trestu Nečesaného, že měl k tomuto rozhodnutí pádné důvody. Sám znám podobný případ. Klient byl též odsouzen a pobouřen tím, co se v jeho věci dělo, že jako jediný z mých klientů svoji trestní kauzu i zveřejňoval (http://slepa-spravedlnost-3.webnode.cz/)v jeho zastoupení jsem podal dovolání včetně návrhu na přerušení výkonu trestu a dále Nejvyššímu státnímu zástupci podal

a) oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu

b) podnět k provedení dohledu na Vrchním státním zastupitelství v Praze nad prováděním dohledu a kontroly Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové

c) podnět k vydání pokynu metodické povahy či stanoviska ke sjednocení výkladu zákonů

d) podnět k zvážení případné trestné či kárné odpovědnosti státních zástupců dle § 8 odst. 5 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb.

Vyřizování klientského podnětu probíhalo dle čekávání. Do dnešního dne klient neví, zda jeho oznámení na státního zástupce je oprávněné či ne, část podnětu vyřizoval dokonce státní zástupce, vůči kterému oznámení směřovalo. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu z listopadu tohoto roku o přerušení výkonu trestu tohoto klienta jsem pak poznal, co učiní státní zástupkyně, když ji na pokyn klienta jako obhájce veřejně kritizuji. Mrzí mne to, protože si drtivé většiny státních zástupců i soudců vážím. To, že ne vždy máme shodné názory, je přitom normální. Někdy se pletu já, někdy oni, to je život.

Nikdo není bezchybný. Ale nepřipouštět kritiku v souvislosti se svojí prací? To skoro zavání šikanou. Možná by Nejvyšší státní zástupce jako kárný žalobce nad státními zástupci se měl zajímat o to, co dělají významní představitelé jeho resortu. Pokud bude chtít, rád mu poskytnu konkrétní informace ke zvážení, zda minimálně nepodá kárnou žalobu. Měl by tak učinit.